Připomínáme si 610 let od upálení Mistra Jana Husa. Upáleno bylo v historii lidí více než dost – proč tedy zrovna toto konkrétní jméno vystupuje z ohně a dýmu hranice ještě v dnešních dnech? Abychom odpověděli na tuto otázku, je paradoxně třeba, abychom se tolik nesoustředili na člověka samotného, ale na jeho odkaz. Oním odkazem, k němuž se mimo jiné hlásil T. G. Masaryk, je prosté hledání pravdy. Nejde o to, že by Hus měl vždy pravdu. Tu nemá žádný člověk. Podstatným je ale onen proces hledání a odpor proti vědomé lži.

Možné spojenectví bývalé ČSSD (dnes SOCDEM) a Stačilo! na jedné kandidátní listině vyvolalo silnou nevoli jak v řadách sociální demokracie, tak příznivců antisystémového hnutí. Mohou některá jména ze sociální demokracie hnutí Stačilo! výrazněji pomoci, nebo ho naopak odsoudí k výsledku pod pětiprocentní hranicí, která zajišťuje vstup do Sněmovny?

Loni koncem července vyšla zpráva o extremismu za první čtvrtletí roku 2024. Nezabývala se ani fašistickými projevy ve společnosti, ani podezřením z prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších pater české politické scény. Jako nejnebezpečnější hrozbu pro společnost stanovila vágně vymezené antisystémové hnutí. Již v únorové zprávě roku 2025 za druhé čtvrtletí roku 2024 však černé na bílém stojí, že zde žádné antisystémové hnutí není.

Právě dnes uplynulo 80. let od vydání Dekretů prezidenta republiky o potrestání nacistických zločinců a kolaborantů s hitlerovským Německem a odsunu německé Páté kolony Sudeťáků.

Po kauzách Taxis (Petr Hladík) a Dozimetr (Petr Gazdík či Vít Rakušan) zde máme miliardovou kauzu spojenou s darknetem (tedy prostorem pro nelegální činnost včetně prodeje drog či zbraní). Po ministrovi vnitra je tak krajně nedůvěryhodným i ministr spravedlnosti (Pavel Blažek). Všechny tyto případy mají jedno společné. Ukázaly v pravém světle, na čí straně stojí rádoby veřejnoprávní médium Česká televize, či za koho a do koho kope spolek s honosným názvem Milion chvilek pro demokracii (Správně by mělo být: Milion chvilek pro Fialův kabinet).

Kabinet Petra Fialy opakovaně potvrzuje, že byl poskládán z lidí nekompetentních. Rezort zemědělství řídí člověk, který se přiznal, že o něm nic neví. Ministr školství Bek měl vzhledem ke svým kiksům rezignovat již dávno, podobně jako ministryně obrany Černochová, která by v zápalu boje nejraději vystoupila z OSN.

Připomeňme si zde některé výroky Petra Fialy, které si vzájemně protiřečí, a které názorně dokládají nejen jeho politiku dvojích metrů a účelového pokrytectví, ale i hodnotovou prázdnotu a bezradnost: „Vím, že můj handicap je, že někdy neoplývám tolik emocemi, bráním se velkohubým prohlášením, která nemohu naplnit. Ale já jsem takový, jaký jsem. A myslím, že to je výhoda“, prohlásil zcela nekriticky Petr Fiala.

Jistě ještě máme v živé paměti, jak se mainstreamová média a strany stávající vládní koalice stavěly ke snahám Miloše Zemana nejmenovat některé navržené ministry. Z důvodu nekompetentnosti měl ještě za působení sociální demokracie výhrady k Michalovi Šmardovi jako kandidátovi na resort kultury, v případě Fialova kabinetu měl tytéž připomínky k bakalářovi Janovi Lipavskému. Toho nakonec s nejvyšším možným odporem a pohrdáním jmenoval, aby se poté ostře ohradil proti nominaci Petra Hladíka na resort životního prostředí. Hladík totiž figuroval v kauze Taxis, a i když mu nebylo nic prokázáno, pochybnosti rozptýleny nebyly.

Jak může mít ministr Jurečka tu drzost navrhnout něco takového potom, co naše české rodiny obral o daňové slevy (na manželku, školkovné, i slevu na studenta), zdražil jim pleny i kojeneckou vodu vyšší sazbou DPH a odmítl adekvátně zvednout rodičovský příspěvek?