V posledních letech se ve veřejném prostoru stále častěji vyskytuje názor, že tradiční dělení na stranicko-politickou pravici a levici je již dávno překonané a že se politický souboj dneška vede na základě jiného typu štěpení, které je mnohem podstatnější a důležitější.
Pravda je taková, že pravolevé dělení politického spektra stále existuje, ale ten hlavní názorový střet dneška se skutečně vede po jiných liniích.
Současná doba je charakterizována střetem mezi konzervativci a liberály (případně progresivisty). Obé přitom najdeme, byť v různých podobách, jak uvnitř pravice, tak uvnitř levice.
Překážkou k pochopení tohoto fenoménu je často pojmové zmatení, které současnou politiku charakterizuje. Zamlžuje také chování a motivy jednotlivých politických aktérů, nahrává úvahám o populistech a extrémistech a dělá z voličů oběti propagandy.
Má k sobě dnes blíže konzervativní levičák s konzervativním pravičákem? Nebo levicový konzervativec s levicovým progresivistou, případně konzervativní pravičák s liberálním pravičákem? To jsou otázky a fenomény, ve kterých se dnes běžný volič jen stěží orientuje.
Co je důležité v tomto kontextu formulovat především:
Ekonomičtí liberálové vyznávají bezbřehou dominanci trhu a velkého kapitálu na úkor všeho ostatního, podporují nadnárodní korporáty, jejich oligarchii a v podstatě legitimizují jejich vlivové působení.
Ekonomičtí liberálové vyznávají bezbřehou dominanci trhu a velkého kapitálu na úkor všeho ostatního, podporují nadnárodní korporáty, jejich oligarchii a v podstatě legitimizují jejich vlivové působení.
Tento směr je blízký spíše jedné části pravicového politickému spektru (pokud jde ruku v ruce s tím konzervatismus v rovině hodnot), ale můžeme hovořit i o levicových liberálech, kteří se vyznačují tím, že proti popsanému stavu nic nenamítají a tiše se stávají jeho součástí.
A jako „bonus“ vyznávají naprostý morální, mravní a (bez)hodnotový relativismus rozkládající společnost tzv. hodnotový relativismus – tedy stav, kdy „všechno je dovolené“, žádné trvalé (tradiční) nadčasové hodnoty
a společenské nstituce neexistují.
Progresivisté se zase primárně zaměřují na jiné otázky než ty ekonomické. Nekontrolovaně se vrhají do nové kulturně-společenské revoluce a boří přitom i doposud nezpochybnitelné přírodní (přirozené) zákony.
a společenské nstituce neexistují.
Progresivisté se zase primárně zaměřují na jiné otázky než ty ekonomické. Nekontrolovaně se vrhají do nové kulturně-společenské revoluce a boří přitom i doposud nezpochybnitelné přírodní (přirozené) zákony.
Vůbec nejhorší je pak kombinace těchto dvou přístupů či směrů – ekonomického ultrraliberalismu a kulturně-společenského progresivismu se společně sdíleným přesvědčením o primátu ničím neomezované „svobody“ a individualismu.
Konzervatismem dneška je politický a filosofický směr, který stojí vedle těchto dvou ideologií a je jim konkurencí. Vyznává staletími ověřený přístup ke světu, konzervativní vidění společnosti a víru v tradiční hodnoty. Odmítá extrémní experimenty se společností, s rodinou, s výchovou či se vzděláváním mládeže.
Taktéž se staví proti primátu nadnárodních oligarchií a jejich vlivu na domácí (národní) hospodářskou politiku. V ekonomické oblasti se opírá o národní kapitál a má zásadní potřebu definovat (a obhajovat) národní zájmy.
Takový přístup může být ovšem vlastní i sociálnímu demokratovi či komunistovi.