Atentát na Donalda Trumpa ukázal, že ohroženi na životě nejsou jen politici ve státních funkcích, ale i politici opoziční. U nás to potvrdil atentát na předsedu opoziční komunistické strany Jiřího Svobodu v prosinci 1992. Proto na Slovensku po atentátu na Roberta Fica byla dána policejní ochrana předsedům opozičních stran.
U nás jsou nenávistné reakce na představitele opozice. Tato nenávist pochází od představitelů vlády, kteří nevnímají snahu vystřídat vládu jako v demokracii běžný střet politických idejí, kdy lidé ve volbách rozhodnou, která z nich má právo na příští vládnutí. Projevem nenávisti je označení opozice za proruské proto, že má od vlády odlišné názory na bruselskou centralizaci, na rusko-ukrajinskou válku či zelený úděl. Dokazují to premiérova slova o podporovatelích Ruska v reakci na vznik vůči současnému bruselskému vedení Evropské unie opoziční frakce Patriotů pro Evropu (ANO, Motoristé), obdobné postoje má frakce Suverénních národů Evropy (SPD).
Premiér spoluvytváří vnímání opozice ne jako politické alternativy jeho vlády, ale jako nepřátel státu. V tom jej podporuje část médií hlavního proudu, včetně České televize. Jejich slovník by zapadl do novinářských textů o imperialistických zaprodancích z dob totality, jen by se slovo Washington vyměnilo za Moskvu. V atmosféře nenávisti, kdy je politický oponent vnímán jako nepřítel státu, někteří těmito postoji zblblí jedinci přistoupí k vraždě ve své snaze spasit svět.
U nás jsou proto nejohroženějšími politiky osoby, na které útočí vláda i část médií – předsedové opozičních stran Andrej Babiš a Tomio Okamura. Většina předsedů vládních stran má policejní ochranu z důvodu toho, že drží vládní funkce – předseda vlády (ODS), předsedkyně Poslanecké sněmovny (TOP 09), ministr vnitra (STAN). Opozice nemá policejní ochranu, přitom politický význam Andreje Babiše je větší než vládních ministrů, kteří ochranu mají (ministryně obrany, ministr financí, ministr průmyslu a obchodu). Pakliže vláda chce bránit politickému násilí, měla by změnit svůj slovník a též přiznat ochranu hlavním představitelům parlamentní opozice – Andreji Babišovi a Tomio Okamurovi.
Obviněný muž je ve vazbě. Za škodu odpovídá žhář. V případech sociálně problémových lidí je však škoda zpravidla nevymahatelná. Útok byl pomstou za to, že úřednice plnila služební povinnosti při výkonu státní správy. Za to utrpěla obrovskou škodu s celou rodinou, mohli přijít i o život.
Je úděsná bezradnost ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, jenž 12. června vyzval ke sbírce pro postiženou úřednici a hodlá svolat kulatý stůl o bezpečnosti sociálních úředníků. Již ve středověku bylo běžné, že jednal-li někdo za panovníka a v panovníkově zájmu utrpěl škodu, panovník mu ji majetkem nahradil a zpravidla udělil i nefinanční odměnu šlechtickým povýšením. Středověkého panovníka v moderní době nahradil stát, ale s jakým výsledkem?
Místo toho, aby vláda v tomto mimořádném případě nahradila postižené úřednici a její rodině škodu formou převzetí pohledávky poškozené úřednice vůči pachateli, a zbavila tak lidi, kteří se stali obětí kvůli tomu, že sloužili státu, finanční tísně i byrokratických obtíží s vymáháním škody, tak ministr vyzývá k podpoře charity. On se nemá spoléhat na charitu, ale službu státu má odměnit tím, že měl vládě navrhnout zaplacení škody státem a převzít vymáhání škody vůči pachateli. Je to mimořádná věc, kterou zákony neřeší, ale lze ji vyřešit aktivním a účinným jednáním ministra, pokud by toho byl schopen.
Jurečkova výzva fakticky znamená vzkaz všem služebníkům státu: utrpíte-li za plnění svých povinností tak závažnou škodu, že vám vyhoří barák, od vlády nic nečekejte, musíte se spolehnout na dobročinnost občanů. Vláda, která vydává stamiliardy za nejdražší stíhačky a jiné zbraně, která podporuje miliardami cizí stát válečnými dodávkami, ale není schopna pomoci a odměnit vlastní občany-úředníky, kteří utrpěli škodu v zájmu státu, je vládou špatnou. A ministr, který místo účinné pomoci od státu věc přehrává na dobročinnost občanů a mluví o kulatých stolech, je špatný ministr.
