Zásadním problémem našeho mainstreamového mediálního prostoru je jeho jednostrannost, která je spojena se silnou manipulací na straně jedné, a tabuizací mnohých témat na straně druhé.
Pokud jste senior, který ze svého důchodu není schopen pokrýt náklady na živobytí, mainstream vám pouze agresivně odpoví, že se máte nejlépe v historii, a že vláda Petra Fialy pro vás udělala maximum.
Máte-li obavy z třetí světové války a ze zapojení České republiky do války proti Rusku, je na vás okamžitě pohlíženo jako na „dezoláta“.
Bojíte se veřejně říkat, co si myslíte? Mainstream vás ubezpečí, že zde žádná cenzura není, a že chyba je ve vás, že šíříte něco jako dezinformace, které však nikdo neumí definovat.
Jak ale potom máme chápat varování před dezinformačními kampaněmi? Kdyby to byly kampaně založené na nereálném a ničím podloženém základě, musel by mainstream v první řadě napadnout Fialův slib německých mezd do 4 let, musel by poukázat na chybějící důkazy pro tvrzení, že opozice představuje bezpečnostní riziko či že kolaboruje s Ruskem. Například Spolek Svatopluk získává peníze na provoz z členských příspěvků, a podsouvat mu, že je financován z Ruska, je sprostou pomluvou.
Mainstreamová média zcela nepokrytě hájí Fialův kabinet, a soustavně útočí na jakoukoli opozici, která má šanci v parlamentních volbách uspět.
Kritizujete-li poměry, kdy se čím dál více vzdalujeme od demokratických principů, mainstream bije na poplach před dezinformační kampaní.
Přitom zcela objektivně lze doložit, že za Fialova kabinetu se do naší společnosti vrátily cenzura a pojmy jako „nesprávný názor“ či „dezinformace“, vymoženosti jako monitorování nálad ve společnosti, a v neposlední řadě přibyly snahy o kontrolu toho, jaké webové stránky navštěvujete a čtete.
V zájmu objektivity je třeba dodat, že pokud jste pro své názory protiprávně propuštěni, stále ještě máte u soudu naději, že se svých práv domůžete, což dokumentuje například kauza Petra Druláka. Samo o sobě je ovšem otřesné, že vaše názory mohou vést k vaší suspendaci či vašemu propuštění ze zaměstnání, což se oficiálně vysvětlí vaší přebytečností a nepotřebností.
V demokratické společnosti vám nemá nikdo právo přikazovat, jak o určitém tématu smíte přemýšlet, a jak se k němu vyjadřovat. Máte právo na své hodnocení toho, co se děje, aniž za vyjádření svého přesvědčení budete trestáni. V opačném případě nežijete v demokracii.
Faktem je, že jsme se dočkali doby, kdy jsou na ty, kdo nesouhlasí se současným režimem a kritizují ho, pořádány mediální hony. Opět zde máme autory na indexu, kteří jsou označeni jako dezinformátoři, a již z tohoto titulu by se měl řádný občan jejich dílu a myšlenkám obloukem vyhnout. Již jen toto samo o sobě představuje tuhou cenzuru.
Propagandistický ideologický plátek Forum 24 pravidelně dehonestuje odpůrce dogmatického pojetí světa, kdy sahá k nejodpornějším praktikám manipulace.
Připomeňme si některé osobnosti, které byly takovému útoku vystaveny: Miloš Zeman, Jarek Nohavica, Tereza Spencerová, Kateřina Konečná, Daniel Sterzik či Petr Drulák. A to není řeč o soustavném nenávistném štvaní proti Andreji Babišovi, Tomiovi Okamurovi, Filipovi Turkovi či Zuzaně Majerové.
Sám o sobě by tento paskvil, který nemá se žurnalistikou vůbec nic společného, a v demokratické společnosti by neobstál před žádným etickým kodexem, nestál za zmínku, ale je tu jedna významná skutečnost: Jeho pamflety dnes a denně publikují Novinky.cz, které spadají pod Borgis stejně jako Právo.
Pojďme si tedy přiblížit, s kým se to Novinky.cz daly dohromady.
Dne 28. 9. se Jan Jandourek z Fora 24 pustil do dehonestace veřejného ochránce práv, Stanislava Křečka. Svůj článek uzavírá pasáží: „Není potřeba vytvářet speciální zákony proti dezinformacím, stačilo by, kdyby se důsledně dbalo na to, aby se neporušoval zákon trestající popírání, schvalování a omlouvání genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, stejně jako šíření poplašné zprávy.“
Forum 24 si tímto konstatováním naběhlo na pomyslné vidle. V celé řadě svých článků totiž propaguje plukovníka Foltýna, který veřejně prohlásil:
o „Izrael disponuje výrazně silnější, lépe vyzbrojenou a nesrovnatelně lépe vycvičenou armádou, se kterou se Hamás nemůže rovnat. Má-li někde šanci, tak je to informační prostředí a pokus uspět propagandisticky a politicky. To také dlouhodobě dělá a dokud mu část západní populace bude skákat na jeho propagandu, není bez naděje, že nějakým způsobem může vzdorovat…
o Představa, že každá kolaterální škoda je válečným zločinem, je laický mýtus. Právo ozbrojených konfliktů respektuje fakt, že úplně eliminovat civilní škody není možné. Proto sankcionuje pouze ty civilní škody, které jsou zbytečné a nepřiměřené dosahované vojenské výhodě. Zvláště v tak hustě zastavěné oblasti pochopitelně civilní škody nejsou zrovna malé. Povinností je ale omezit je na nezbytné minimum. Hamás bohužel dotlačil svou brutalitou Izrael do dilematu, zda se bude bránit (a nezbytně způsobí kolaterální škody) anebo se bránit nebude. Pak by se ovšem okamžitě stal zranitelným a stálo by to násobně více životů.“
Pan Foltýn tu jinými slovy obhajuje genocidu civilního obyvatelstva v Gaze. A tento postup hájí i další Fialovi ministři, například překabátěný Bakalář Lipavský či Jana Černochová, která nabádala k vystoupení České republiky z OSN.
Značně paušalizujícím je potom článek Karla Dolejšího z 18. 12. 2024, který již svým titulkem (Máňa říkala, že v Palestině je genocida) bagatelizuje a popírá utrpení civilního obyvatelstva v Gaze. Navíc se tomuto konfliktu ve své stati nevěnuje – a cílí na Sýrii, kde pro změnu marginalizuje zločiny stávajícího režimu, který má podporu Evropské unie.
Co se týče šíření poplašné zprávy, neměl by naší pozornosti ujít článek Štěpána Maláta z 12. června 2020, v němž doslova píše: „Z tragické smrti Jaroslava Kubery by si měl Miloš Vystrčil vzít několik ponaučení. Například nepovídat si mezi čtyřma očima s čínským velvyslancem a nechodit na oběd k prezidentu Zemanovi.“ Jinými slovy zde pan Malát obviňoval bez důkazů tehdejšího prezidenta republiky z podílu na otravě.
Příkladů štvavých agitací najdeme ve Foru 24 mraky. Například 30. 3. 2025 Pavel Šafr vyzval ke kriminalizaci všech, kdo si dovolí kritizovat stávající režim a požadovat jeho demokratizaci: „Aby bylo jasno. Volání po změně režimu by mělo skončit buď na policii a u soudu, nebo v blázinci.“ Takto nějak si představuji boj Rudého práva proti The Plastic People of the Universe.
Na žalobu je další Šafrův text, z 29. 3. 2025, v němž se dopouští pomluvy na profesorovi Petrovi Drulákovi: „Petr Drulák je známý šířením ruských lží.“ Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, a nelze ho doložit důkazy. Šafr profesorovi Drulákovi upírá jiný pohled na konflikt na Ukrajině, než zastává on. Samostatnou kapitolou zralou na žalobu za pomluvu je stať z 15. 12. 2022 nazvaná „Zločiny Andreje Babiše, na které se nesmí zapomenout“. Dosud přitom nebyl Andrej Babiš za žádný takový zločin odsouzen, tudíž i pro něho by měl platit princip presumpce neviny. Představme si na chvíli, jaký povyk by vyvolalo, kdyby někdo sepsal seznam pod názvem „Zločiny Víta Rakušana, Petra Fialy a Petra Hladíka“. Mainstream by hned šermoval pojmy jako „dezolát“, „ruský narativ“ a „dezinformace“.
V posledních dnech jsme svědky mimořádně agresivní kampaně zaměřené proti Spolku Svatopluk, který usiluje o novodobé národní obrození a návrat k demokracii a prosperitě.
Jedním z autorů takového útoku je David Ondráček, který mu okamžitě přisoudil nálepku fašistů.
Jestliže někdo spojuje odkaz na Svatoplukovy pruty, jasný symbol jednoty, se zneužitím tohoto symbolu fašismem, měl by stejně přistupovat ke svatováclavské orlici, nemluvě o ožívání zřejmých návazností v případě protipartyzánské jednotky Edelweiss a útočné ukrajinské brigády téhož názvu.
Další obří manipulace se David Ondráček z Média.cz dopouští svou snahou podsunout Spolku Svatopluk xenofobii s tím, že by vyháněl nebohou atletku Manuel. Ani náznakem se pan Ondráček nezmíní o nezvládnuté muslimské imigraci například ve Švédsku, kde bují zločinecké gangy, ve Spojeném království, kde se mlčelo ke znásilňování nezletilých či v Německu, kde na školách vesele kvete právo šaría.
Ostatně, definice národa tkví ve společné historii a sdílení mateřského jazyka, a tuto DNA lze oživovat cizími prvky, její většinový základ je však pevně dán.
Pan Ondráček se opakovaně dovolává funkční demokracie a svobodných voleb. Jenže právě ty jsou v zemích Evropské unie čím dál více narušovány. Jako příklady je možné uvést Rumunsko či Francii, a rovněž v České republice jsou snahy kriminalizovat opoziční strany na pováženou.
Jiným příkladem porušení kodexu Syndikátu novinářů je bezprecedentní pomluva ohledně údajné netransparentní neziskové organizace Institut českého venkova, která měla za cíl poškodit Daniela Sterzika a potažmo celé hnutí Stačilo!. Bez jakéhokoli důkazu bylo konstatováno, že za tímto hnutím stojí právě ona nezisková organizace. Nestojí – a Daniel Sterzik dodnes marně požaduje za toto nepravdivé tvrzení omluvu. Etický kodex může tisíckrát konstatovat, že „nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, a každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena.“
Novinky.cz se rozhodly na jakékoli etické normy rezignovat – zřejmě jim při jejich práci překážejí. Otázkou pak je, proč takto nedůvěryhodná média vůbec sledovat?
Jistě si ještě vzpomeneme, jak nechutným způsobem některé média zneužila nemocného syna Andreje Babiše, jen aby měla kýženou propagandistickou munici proti jeho otci. V tomto případě do prázdna vyznívá jiný bod etického kodexu, a to požadavek na „respektování soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky svých výpovědí.“
Na začátku svého textu jsem zmínil, že Forum 24 vede proti svým názorovým odpůrcům mimořádně odporné štvanice za hranou čehokoli tolerovatelného. Uveďme si nyní tedy konkrétní příklady, jež jsou mimo jiné v rozporu s bodem etického kodexu, který říká, že novinář má dbát na rozlišování faktů od osobních názorů:
1) Johana Hovorková, 28. 11. 2022: „Jaromír Nohavica není náš národní básník. Ani ostravský bard. Je to písničkář dezolátů a člověk, který zničil všechno dobré, co kdy udělal.“
2) Text Fora 24 ve spolupráci s Manipulátory a podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, 8. 10. 2018: „Ruská propaganda pokračuje plnou parou vpřed. Její přední hlasatelka Tereza Spencerová vypustila další pravidelnou dávku kremelské mlhy. V Parlamentních listech (4. 10.) tentokrát opět vystoupila, jako by byla mluvčí ministra Lavrova. Proč ne, něčím takovým v podstatě je.“
3) Johana Hovorková ke Krameriově ceně, 21. 6. 2017: „Podívejme se také na některé oceněné. Ta za prvé je tu Vlastimil Vondruška, kterému se stále ještě říká historik… Dále je tu Zdeněk Zbořil, „politolog“, který má na Parlamentních listech své vlastní pravidelné příspěvky, kdy říká přesně to, co čtenáři tohoto webu chtějí slyšet. Prostě samou politicky nekorektní pravdu.“
4) Pavel Šafr ke Spolku Svatopluk, 29. 3. 2025: „Za tímto účelem organizuje spolek besedy, kde se můžeme setkat s jeho hvězdami. Patří k nim bývalý diplomat Petr Drulák, známý šířením ruských lží, bývalý ministr vnitra a Zemanův oblíbenec Martin Pecina nebo ultrakonzervativní katolík Michal Semín.“
5) Miloš Kadlec, 8. 12. 2017: „Ilona Švihlíková tedy jako ekonomka podléhá ideologické zaslepenosti, která jí znemožňuje uvažovat věcně a činit fundované předpovědi. Ty jsou, jak tvrdí oblíbený anonymní bonmot, obtížné zejména tehdy, pokud se týkají budoucnosti. Jako prognostička by tedy určitě neuplatnila, možná by ale stačila na funkci jedné z věštkyň příjezdu vlaků, které vystupují ve hře Fritze von Herzmanovského-Orlanda Císař Josef a dcera přednosty stanice.“
Tak hlavně, že Forum 24, konkrétně Johana Hovorková, udělalo 3. 3. 2022 rozhovor s „pravým expertem“, Martinem Svárovským, který měl o budoucnosti tu správnou nedezolátní představu, když tvrdil: „Neformuloval bych to tak, že Rusko nemusí vyhrát. Troufl bych si tvrdit, že Rusko už teď prohrálo.“
Na těchto příkladech názorně vidíme, že autoři Fora 24 ani na chvíli nechtějí občany o něčem informovat, ale pouze se je snaží ovlivnit svou mimořádně odpornou dehonestační kampaní založenou na lži, vulgaritě a nenávisti, která je namířena proti osobám, které nedokážou porazit argumentačně. Tak je zesměšňují, nadávají jim, nálepkují je. Aby si s nimi „nikdo slušný“ náhodou nezadal. Jaksi jim nedochází, že nikdo slušný v první řadě nemůže číst plátek, který kdybych na základě výše uvedeného rozboru přirovnal ke hnoji, tak urazím ten hnůj.
Novinky.cz potom tím, že denně přebírají články tohoto plátku, klesly na úroveň Johany Hovorkové či Pavla Šafra, což jim v podstatě znemožňuje dovolávat se jakýchkoli etických měřítek. Forum 24 je totiž nezná.
A aby toho nebylo málo, Novinky.cz uveřejnily i stať Jana Průši z Média.cz, který rozvíjí úvahu, že Petra Fialu by měl nahradit Pavel Novotný. Ten Novotný, který vyhrožoval Markovi Vítovi, který všechny Palestince nazval opicemi a vyzýval k jejich vybombardování, který dlouhodobě šikanoval Kateřinu Kristelovou, který se paraziticky živil na utrpení Ivety Bartošové a který se neštítil nechutně otřít o bojující Aničku Slováčkovou, jen aby dal najevo nenávist vůči jejímu otci.
Kvality Pavla Novotného bych přirovnal ke kvalitám Fora 24. Je však zarážející, že právě tuto kvalitu si Novinky.cz zavedly jako svou normu. Asi proto nemohou sdílet například články Daniela Sterzika, neboť rozdílnost jejich úrovně od výše citovaného by zde skoro každého čtenáře musila udeřit do očí.
Argument mainstreamu je, že kdo kritizuje současný režim, podkopává demokracii. Mainstream z logiky věci nemůže přiznat odklon od demokracie, neboť se na něm značnou měrou podílí.
Společnost, která si zakazuje diskusi, je společností dogmatickou, a tedy velmi chorou. Taková společnost je zranitelná, neboť nedokáže predikovat budoucí vývoj, a připravit se na něj. Nemá k dispozici relevantní analýzy, neboť si zakazuje s určitým typem hypotéz pracovat. Nemá k ruce analytiky, ale pouze Andersenovy snaživé císařovy rádce, kteří pro udržení svého postu řeknou cokoli, jakkoli jim samotným dochází nesmyslnost vyřčeného.
Chceme-li naši společnost uzdravit, obraťme se na ty, kdo jsou nepřáteli dogmat. V opačném případě nás čeká paralýza a kóma řízené těmi, pro něž je tabu posvátné, a kteří by heretiky nejraději opět upalovali na hranici jako za časů inkvizičních.

Totálně svobodni

Krok se sladí, řeč je jedna
jako fronta na klícky.
Pořádek bič nejspíš zjedná:
Ryze demokraticky.

Volby mají zjevnou vadu:
Dá se zvolit nepravý.
Soud nebude sedět vzadu,
dokud chybu nespraví.

Přec je tady opozice,
to je prvek nezdravý.
Soud má práce čím dál více,
dokud nás jí nezbaví.

Čapí hnízdo vrátilo se
jak ti ptáci vznešení.
Novináři s dlouhým nosem
chystají si lešení.

Dozimetr usnul zato,
média ho neřeší.
Rakušan si cení NATO
v každičké své depeši.

Na tu pouze správnou stranu
se i s Redlem postaví
s šifrováním na obranu
těch, kdo mají obavy.

Cenzura nás ubezpečí,
že lid špatně nezvolí.
Kdo povede divné řeči,
ten se setká s nevolí.

Toho soudí za billboardy,
tamtoho zas za slova.
Demokraté tasí kordy,
ať se dogma zachová.

Že zde není totalita?
Což to nikdo nevidí?
Že je temno, mnohým svítá,
kdy se volí bez lidí.

Svobodni jsme tedy zcela,
jak generál zavelí:
Pro opozici je cela,
z diskuse jsou apely…

Kritizovat se vám zachtělo?

Sdělit názor chtěli byste?
Na jaké jste straně?
Správnou ta je, je to jisté,
která dává zbraně.

Ostatní jsou narativy,
jež se šíří z Ruska.
Pouze jeden názor živí
parta značně kluzká.

Že prý nejde o cenzuru.
Diskuse se ztrácí.
Do boje se táhne vzhůru
na dezinformaci.

Chybí její definice.
Vládní tým je svatý.
Fiala chce zbraní více
a německé platy.

Nálady ve společnosti
sledovat je nutné.
Dogmatik se role zhostí,
oponenta utne.

Tento režim nejlepší je,
propaganda hlásá.
Netrpí se rebelie,
když je všude krása.

Označí se rozvraceči,
budou na pranýři
za své dezolátské řeči,
které drze šíří.

Držet krok, a hlavně ústa,
atribut je doby,
kdy kontrola řádí zhusta,
dusí ty, kdo zlobí.

Co za režim máme tedy?
Je poněkud tuhý.
Dítě nemá na obědy,
státu rostou dluhy.

Že žádoucí není změna?
Vláda je z ní lítá.
Pro nás je však velmi cenná:
Naději nám skýtá…

Původně publikováno na stránkách Litterate.cz

.