S blížícím se termínem voleb se to v mainstreamu jen hemží články, jak se údajně máme dobře, a jak skvěle si Fialova vláda počínala.
Vyrojily se texty, co že vše se zlepšilo, a v televizi se objevují rádoby odborníci na vše možné, kteří vás ujistí, že si nyní nemáte na co stěžovat.
Zde je důležité zdůraznit, že většinou názor žádného takzvaného specialisty nepotřebujete, neboť umíte posoudit sami, jak jste na tom. Vy sami přece víte nejlépe, zda:
1) Vaše životní úroveň stoupá či klesá.
2) Z vašeho platu naspoříte více či méně než dříve.
3) Vydáte na potraviny, bydlení a energie nižší či vyšší částky.
4) Jste či nejste ohroženi nezaměstnaností. A zda se tato hrozba oproti minulým letům snižuje, nebo naopak zvyšuje.
5) Vám vaše důchody, ať již starobní či invalidní, zajištují důstojný život.
6) Máte dostupné bydlení.
7) Máte dostupnou kvalitní lékařskou péči.
8) Hodnotíte poměry, v nichž žijete, jako žádoucí. Zda se cítíte bezpečně.
9) Můžete beze strachu z následků veřejně sdílet své názory. Zda věříte ve spravedlivou justici. Zda jsou pro vás mainstreamová média důvěryhodná.
10) Lze souhlasit, že jste rovnoprávný občan, a nepřipadáte si jako občan druhé či třetí kategorie.

Nikoho nepotřebujete ani k tomu, abyste si udělali názor na to, jaká politická kauza je nakolik závažná. Sami se rozhodnete, zda miliarda sem – miliarda tam – a ještě k tomu na darknetu, tedy v těch nejtemnějších internetových vodách, je pro vás prkotinou. Ptejte se sami sebe, jak důvěryhodnou jsou pro vás strany jako ODS, STAN či lidovci. Zda netoužíte po rozkrytí kauzy DOZIMETR či si nemyslíte, že ministr Jurečka měl odstoupit hned po svém lží a neúctou k obětem opředeném večírku v den střelby na FF UK.

V jedné starší komedii jeden soused radí druhému, že mu rodina nemusí hlásit, zda stěrače stírají, že to přece sám nejlépe vidí. Nezbývá než věřit, že většina voličů pochopí, že k tomu, aby šli volit, nepotřebují žádné rádce, a už vůbec ne mainstreamová média. Že svou ekonomickou a sociální situaci si dokážou zhodnotit sami.

Jak dlouho ještě?

Slyším, že všeho dopřeji si více,
a že už není, co bych si měl přát:
Rajsky se žije v naší republice,
jež brzy přejde na německý plat.

Slyším, jak skvěle každý vyjde s penzí,
a kdo chce dělat, práci může mít,
radostný, šťastný, nikdy v žádné tenzi.
Kdo věří vládě, ten je zkrátka fit.

Když nad složenkou dumám, jak se splatí,
říkám si, že jsem v tomhle asi sám.
Že šťastný národ žije bez závratí.
Já ale vidím, že víc peněz dám.

Ceny i daně rostou a jsou vyšší,
za to té vládě mám dávat svůj hlas?
Ona ho potom ještě více ztiší:
Kde není odpor, tam se vládne snáz.

Slyším, jak velkou svobodu mi skýtá
režim, jenž správný názor určil s tím,
že všichni správní budou u koryta.
Tu jejich práci rychle ucítím.

Občany řadí do kategorií
vláda, jež stejně měřit přitom má.
Ptám se sám sebe, kde to vlastně žiji,
a proč je tahle doba pitomá.

Rozpor je v tom, co propaganda tvrdí,
a mezi tím, co velmi dobře znám.
Na kabinet prý můžeme být hrdí:
Z vycpanin je však složen tenhle krám.

Demokracie. Tečka bez diskuzí:
To je stav, jenž mě nutí, že se ptám,
jak dlouho ještě strpět musím hrůzy
vlády, co nedá, ale bere nám?

Původně publikováno na stránkách Litterate.cz.

.