Reakce na cestu maďarského premiéra Viktora Orbána do Kyjeva a Moskvy vychází z rozdílného vnímání střední Evropy. Orbán symbolicky vyjádřil, že kdo chce mír v zamrzlé válce, kde nikdo nevítězí na frontě, musí jednat s oběma stranami konfliktu. Cestu ocenil slovenský premiér Robert Fico na Cyrilometodějských slavnostech na Děvíně. Fica přivítal dlouhý potlesk ve stoje, což dokazuje jeho mimořádné postavení na Slovensku. Kritika Orbána přišla z Bruselu, Varšavy a Prahy.

„Stačilo současné vlády Petra Fialy. Je to vláda, která podrývá naši suverenitu, ničí zájmy českého státu i blaho našich občanů,“ říká právnička a kandidátka STAČILO! Jana Turoňová. „Česká televize je dnes nástrojem propagandy, nikoliv nezávislým informačním zdrojem,“ uvedla pak na adresu ČT a řekla, co si myslí o iniciativě „Nekrm hydru“. Dostala se také ke školství a zmínila i neziskovky.

Když se v červnu sešli lídři uskupení G7 v italské Apulii poznamenala televizní stanice CNN, že „unikají před politickým nebezpečím doma.“ Byl to dobrý postřeh, který se v následujících týdnech potvrdil.

Atentát na Donalda Trumpa ukázal, že ohroženi na životě nejsou jen politici ve státních funkcích, ale i politici opoziční. U nás to potvrdil atentát na předsedu opoziční komunistické strany Jiřího Svobodu v prosinci 1992. Proto na Slovensku po atentátu na Roberta Fica byla dána policejní ochrana předsedům opozičních stran.

Po pádu železné opony před 35 lety se zdálo, že se základní politické soupeření bude odehrávat na ose levice-pravice. Dnes se toto kritérium ocitá, pro mnohé nečekaně, na vedlejší koleji. Jak se to stalo a co je nahradilo? Klíčem k odpovědi, alespoň pro Českou republiku, je rok 2004 a naše zapojení se do integračního procesu v Evropě. Již tehdy mnozí varovali – vzpomeňme na bývalého sovětského disidenta Vladimíra Bukovského – že po pár letech zklamaně zjistíme, že jsme jeden nenáviděný sojuz jen nahradili jiným. A že jako za minulého režimu, kdy se v disentu bratřili lidé bez ohledu na to, zda se ideově hlásili k pravici či levici, bude nutné opět spojit síly. Proti komu?

Byla to jen otázku času. Dlouhodobě probíhající masová migrace zažehla na britských ostrovech plamen schopný rozhořet se v jen obtížně uhasitelný požár. Vražda tří a těžké zranění několika dalších dětí potomkem rwandských přistěhovalců vyvolala nepokoje v mnoha britských městech. Liberální média mají jasno – na vině jsou tzv. pravicoví chuligáni a bílí rasističtí násilníci.