Státy evropské unie se již delší dobu potýkají s problémem, který je již očividný a jenž se neustále prohlubuje. Zdaleka nejde pouze o kriticky nízkou čistou míru reprodukce, kdy se ženě během jejího reprodukčního období v průměru nenarodí ani jediná dcera potřebná k zachování stávajícího populačního stavu či nízkou úhrnnou plodnost, kdy se ženě v reprodukčním období za předpokladu neměnných reprodukčních podmínek rodí v průměru 1,1 až 1,8 dětí (1,2 v České republice). Toto je spíše důsledek onoho problému, nikoli příčina.

Od upálení Jana Husa uplynulo 611 let. Něco se od té doby posunulo. Místo mečů disponujeme atomovými zbraněmi, místo kněží mainstreamovými médii a „think tanky“, a místo kacířů se dnes hovoří o „dezolátech“. Ti se dnes neupalují na hranicích, ale veřejně se škvaří v televizi a na sociálních sítích.

Kauza laboratoří na Ukrajině je mimo jiné důležitá pro svobodu slova jako takovou, pro diskusi, a ve svém důsledku pro funkční demokratické zřízení.
Jestli je něco s demokracií neslučitelné, je to dělení občanů na kategorie s různou mírou práv. Stávající systém občany rozčlenil na ty loajální, a dezoláty, přičemž s druhými jmenovanými je zacházeno jako s méněcennými. Tito lidé jsou nálepkováni, dehonestováni, zesměšňováni a šikanováni. A to pouze proto, že si dovolí k tomu či onomu tématu zaujmout jiné než mainstreamové stanovisko. To pokládám za nepřijatelné.

Již celou řadu let lze v České republice (ale i v celé Evropské unii) pozorovat postupné, ale systematické, přepisování historických událostí, jež vedly k vypuknutí druhé světové
války.
Toto přepisování zahrnuje dvě části:
1) Zcela se bagatelizují kroky Západu, od podmínek Versailleské smlouvy po jejich vědomé
porušování.
2) Zaměňují se příčiny a následky, respektive příčiny jsou vynechány, a na tomto základě
je Sovětský svaz kladen na roveň hitlerovskému Německu.

Dnes zde nehodlám psát delší rozbory. Datum 10. 6. je psáno krví. Ať již tou českého stavovského vojska u Záblatí v roce 1619 či tou lidickou z roku 1942. Na vyhlazení Lidic bychom nikdy neměli zapomenout. Nešlo o izolovaný akt, ale stupňující se teror jednoho z nejhorších režimů v dějinách lidstva.
Toto datum bychom si měli připomínat o to více, čím častěji jsou tolerovány pokusy o rehabilitaci fašistických a nacistických zločinců, kteří jsou vykreslováni jako hrdinové.

Zhruba od června, nejpozději od září, roku 2027 lze čekat horkou kampaň v soupeření o Pražský hrad. Zatímco Petr Pavel ohlašuje, že chystá kompetenční žalobu (či ji má již dokonce připravenou), je na místě se ptát, zda může být v dalších prezidentských volbách nahrazen, a případně, kým.
Než bude tato otázka zodpovězena, ohlédněme se za prezidentskou érou Miloše Zemana.

Tuto stať chci věnovat všem obětem nacismu – který pokládám za nejzrůdnější systém v dějinách lidstva (spolu s fašismem). Nezapomínejme, na jakých základech se tento systém zrodil. Jisté kruhy nepřipustily vznik republik rad s Rosou Luxemburgovou a Karlem Liebknechtem (kteří byli oba zavražděni), zato pak vše vsadily na Adolfa Hitlera a NSDAP. Dnešní výklad dějin záměrně zamlčuje, že za Adolfem Hitlerem stál velkokapitál, například: Hugo Boss, Porsche, Volkswagen, Bayer (IG Farben), Coca-Cola, Ford, IBM, Coco Chanel, Schneider-Creusot a mnohé další firmy.

V souvislosti s demonstrací spojenou s nekritickou adoraci takzvaně veřejnoprávních médií bylo opět možno sledovat, v čem je zásadní rozdíl mezi systémy školským a vzdělávacím.
Jsem bytostně přesvědčen, že demokracie vyžaduje vzdělávání, na rozdíl od nedemokratických uspořádáních odvislých od mechanismů indoktrinačních. Jinými slovy, žáci základních a středních škol mají získávat informace a učit se argumentaci. Rozhodně však nemají demonstrovat. Školy by jim měly mimo jiné vysvětlit, jaké modely financování veřejnoprávních médií v Evropě existují, a měly by být vedeny debaty, co je náplní těchto médií.

Zrekapitulujme si historii a současnost militantní protičeské a dříve protičeskoslovenské organizace. Naši dědové věděli, proč bylo spravedlivé je po válce odsunout.

Ve spojitosti s globálními otřesy na mezinárodní scéně, které značí potenciál pro systémovou změnu, zaznívají hlasy, že by česká alternativní média měla klást důraz na náměty, jak na toto dění v oblasti politiky a ekonomiky reagovat. Je žádoucí stanovit priority, jichž by mělo být v dohledném časovém horizontu dosaženo.