Zamýšlíme-li se nad výsledky parlamentních voleb v České republice, speciální pozornost by měla být věnována prvovoličům.
Jak a proč volí lidé ve věku 18 až 22 let? Co jejich rozhodování ovlivňuje? Jaká perspektiva tyto lidi čeká?
Hned na začátku tohoto pojednání je třeba zdůraznit, že sledovaná populace není homogenní. Liší se svým pohlavím, úrovní svého vzdělání, sociálním a ekonomickým statusem, příslušností k městu či venkovu atp.

Má-li být jakýkoli politický systém sestávající z konkrétních institucí, vztahů a norem funkčním a udržitelným, je nezbytné, aby pro většinu své populace vytyčil cíl hodný dosažení a aby byl schopen zajistit společenskou integritu a její konsensus.
Položme si otázku, jaký společný úkol charakterizuje libovolný politický systém bez ohledu na typ režimu, bipartismus či multipartismus nebo skutečnost, zda se jedná o monarchii či republiku.
Zde se rýsuje zřejmý společný jmenovatel: Udržet si moc, zajistit si společenský konsensus.

Je to tak pokaždé. Zatímco se před volbami politici ohánějí veledůležitostí školství a vzdělávání, po volbách je všechno jinak. Největší tahanice jsou o tzv. silové resorty, ať už z pohledu hospodářství a financí, nebo bezpečnosti. Jako by rezort školství mezi ně nepatřil. Ve skutečnosti je to právě tato oblast, jež je z hlediska dlouhodobé strategie rozvoje naší země jedna z nejdůležitějších. A proto je nadmíru důležité, kdo v budoucí Babišově vládě do křesla ministra školství usedne.

Parlamentní volby se staly duelem ANO a Spolu. Všem predikcím navzdory získalo ANO téměř 35 procent hlasů a značný náskok na druhou koalici Spolu. Přitom té se mobilizací podařilo oslovit více voličů než v roce 2021. A to navzdory bitcoinové aféře a kauzám IKEM a Dozimetr. STAN i tak volilo kolem 11 procent těch, kdo se k volbám dostavili včetně Víta Rakušana či Karla Dvořáka (To voliči ODS v domnění, že lze stranu napravit kroužkováním, poslali z kola ven Zbyňka Stanjuru). Letos byla volební účast relativně vysoká, ale i tak je nutné konstatovat, že více než 30 procent osob oprávněných hlasovat svého práva nevyužilo.

Situace v Německu má vždy (stejně jako před 35 lety) nesmírně silný vliv na situaci v celé kontinentální Evropě a v českých zemích zvláště. Připomeňme si zásadní milníky těchto dějin.

Milí čtenáři, tento text berte jako malé zamyšlení, než půjdete volit. Neříká, komu máte dát svůj hlas, ale co si dle mého váš hlas zaslouží: Rodina, mír, bezpečí, svoboda slova, prosperita, rovnost před zákonem, sociálně slabí a handicapovaní, politika bez propojení na obří korupci a organizovaný zločin, vzdělanost bez indoktrinace, informovanost bez propagandy. Sami posuďte, kdo tyto hodnoty hájí, a kdo je naopak soustavně podkopává a ohrožuje.

Od července loňského roku zde pravidelně publikuji své texty.
Je pro mě důležité, abych nepsal pro psaní, ale aby každá má stať něco sdělovala.
Své úsilí jsem zaměřil na změnu atmosféry, v níž se nacházíme. Atmosféry, která je přesycena nenávistí, nesvobodou, cenzurou, militarismem a sociálním úpadkem.
Uvidíme, jak dopadnou říjnové volby. Právě v nich by se mělo naplno ukázat, komu výše popsaná atmosféra vyhovuje, a komu se v ní naopak dýchá těžko, až nesnesitelně.

»Je víc než jasné, kdo se výsledku našich podzimních voleb a s tím související změny kurzu naší země nejvíc bojí. Bruselští byrokraté a naše vládní strany.« Tvrdí to v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz předsedkyně Trikolory a lídryně sněmovní kandidátky SPD ve Zlínském kraji Zuzana Majerová. Vláda Petra Fialy (ODS) nemá podle ní žádné pozitivní výsledky, takže jediné, co jí před volbami zbylo, je »strašení Moskvou a vytváření fiktivního nebezpečí«.

V říjnových parlamentních volbách mají občané České republiky příležitost hlasovat o tom, v jaké zemi si přejí žít, v jakých podmínkách a s jakými vyhlídkami do budoucna.
Voliči dostali čtyři roky na to, aby pochopili, kam se dostanou s Fialovým kabinetem. Výsledky lze shrnout do následujících bodů:

O tom, jak se dělí politici v dnešním digitálním věku, se zamýšlí předseda zastupitelů SPD ve Středočeském kraji Tomáš Doležal, který je též poradcem předsednictva SPD a poslaneckého klubu SPD. Ve skutečnosti už nejde o levici a pravici, ale o souboj s těmi, kteří chtějí lidem omezovat práva a ještě to vysvětlují jejich dobrem.