V této stati se pokusím shrnout v bodech, jak má podle mě vypadat politický subjekt, kterému mohu dát svůj hlas.

Od parlamentních voleb v roce 2021, kdy Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) získala pod 5 % voličských hlasů, a nedostala se do Sněmovny, zaznamenávala v různých typech voleb jeden nezdar za druhým. Dokonce si změnila název na „SOCDEM“, což jí ovšem nijak nepomohlo.

Mainstreamová média se ani nesnaží skrývat svou frustraci ze zjištění, že Fialův kabinet míří ke svému neodvratnému pádu.
Jednotka společenského napětí, Volt Česko, podává před parlamentními volbami žaloby na SPD a Stačilo! s odůvodněním, že se údajně jedná o skryté koalice. To by ovšem tento subjekt musel obžalovat všechny strany, kde kandidují bývalí členové jiných stran. Podstatné je, že dotyční kandidují pod jednotnou značkou, a je zcela irelevantní, kde působili předtím.

„Jako z Cimrmana, pokud by nešlo o tak vážnou věc, jako je čistota a férovost voleb, je pak ustanovení zákona umožňující započítat jako platné i hlasy osob, které mezi dnem odeslání korespondenčního hlasu a dnem voleb zemřely. S lehkou nadsázkou je tedy do naší volební legislativy zaveden institut volby ze záhrobí… Takže hrozí nevratné podvody a manipulace, ať už vyplývající ze zlé vůle, z nedbalosti nebo z nejasnosti a složitosti zákona jako takového,“ říká předseda zastupitelů SPD ve Středočeském kraji Tomáš Doležal, který je též poradcem předsednictva SPD a poslaneckého klubu SPD.

Předkládaná stať se zabývá rolí státu v životě společnosti se zaměřením na vzdělávání. Se vzděláváním je totiž přímo propojeno mnoho dalších oblastí, například sociální péče, průmysl, zdravotnictví, a v neposlední řadě resort financí.

Jednou z profesí ohrožených takzvaně umělou inteligencí bude žurnalistika. Jestli něco nástroje umělé inteligence ovládají, jsou to shromažďování a zpracovávání informací.
Z tohoto úhlu pohledu by se o svou živnost měli obávat i všichni ti, kdo jsou placeni za šíření propagandy. Nebo snad ne?

Agrární strana dala meziválečné Československé republice čtyři předsedy vlády, po druhé světové válce však byla zakázána. Bez tohoto kroku by zcela jistě komunisté nevyhráli volby v roce 1946, píše v komentáři pro ParlamentníListy.cz politolog a místopředseda středočeské SPD Tomáš Doležal. Popisuje osudy strany, která zastupovala zájmy českého venkova.

Komu se z pomyslné kuchyně Fialova kabinetu dělají žaludeční vředy, a zmíněný orgán se mu z ní přímo zvedá, měl by o to pečlivěji vybírat, co pozře příště. Zda touží pokračovat na Foltýnově klystýru, a utahovat si opasek v zájmu předražených vojenských zakázek, nebo upřednostní funkční zdravotnictví, efektivní bytovou politiku a možnost volně se podělit o své názory bez „bonusu“ v podobě jejich kriminalizace.

Politolog Petr Drulák a historik Ladislav Zemánek se shodují, že pokusy o mezinárodní izolaci Ruska selhávají. Moskva navzdory sankcím posiluje své postavení zejména v Asii, Africe a Latinské Americe. „Ta izolace Ruska ze strany Evropy, to je k vlastní škodě,“ tvrdí Drulák, že sankce sice ruská ekonomika nepochybně pociťuje, ale Evropu to vlastně bolí mnohem víc.

Může se zdát paradoxní, že důkaz odklonění Fialova režimu od demokracie lze nalézt na stránkách Milionu chvilek (údajně právě pro demokracii).
Zde jsou totiž uvedeny body, charakterizující tento posun, z díla Jak umírá demokracie, jehož autory jsou Steven Levitski a Daniel Ziblatt.