Donald Trump se chová nepředvídatelně, a tak můžeme jen odhadovat, co bude jeho návrat do Bílého domu znamenat pro Ameriku a zbytek světa. Lze očekávat menší vměšování USA do záležitostí EU a východní Evropy. Je ovšem otázkou, jak se k tomu progresivisté v Evropě postaví. Je možné, že začnou ještě víc tlačit na pilu, varoval v rozhovoru pro Deník TO expert na zahraniční politiku Petr Drulák.

Z říjnové studie Konfederace dánského průmyslu plyne, že ze zemí EU by zavedení cel, o nichž v případě svého zvolení americkým prezidentem hovoří Donald Trump, nejvíce poškodilo Českou republiku kvůli silné závislosti na obchodu s Čínou, byť třeba i nepřímé, „přes Německo“. Jednou z možných obran je posílení lokální ekonomiky a její odolnosti. „A druhou z cest je nezavírat si obchodní příležitosti přihlouplou zahraniční politikou. Místo hodnotového patolízalství, s nímž jsme k smíchu, zkusit obnovit vazby v afrických a latinskoamerických zemích,“ říká pro ParlamentníListy.cz Ilona Švihlíková.

Tajná analýza? Politický lobbistický spolek Evropské hodnoty, který byl v minulosti napojen na penězovody George Sorose a nadále je z významné části financován zdroji ze zahraničí, sepsal text označený velkým nápisem „neveřejné“, který má analyzovat, co by znamenalo vítězství Donalda Trumpa pro české zájmy. Podle bývalého elitního diplomata profesora Petra Druláka jde o spisek, který nemá valnou hodnotu, neříká nic zajímavého a může vzbudit smích.

Školský systém v České republice prochází poslední desetiletí opakovanými reformami, aniž by nastalo žádoucí zlepšení. Stav se spíše zhoršuje. Jaký je rozdíl mezi vzděláváním mladé generace a její indoktrinací ve jménu jakékoli ideologie či »-ismu«, rozebírají čeští a slovenští odborníci v nové knize vydané spolkem Svatopluk. Její název je příznačný: Vzdělání versus indoktrinace zprava i zleva.

Reakce na cestu maďarského premiéra Viktora Orbána do Kyjeva a Moskvy vychází z rozdílného vnímání střední Evropy. Orbán symbolicky vyjádřil, že kdo chce mír v zamrzlé válce, kde nikdo nevítězí na frontě, musí jednat s oběma stranami konfliktu. Cestu ocenil slovenský premiér Robert Fico na Cyrilometodějských slavnostech na Děvíně. Fica přivítal dlouhý potlesk ve stoje, což dokazuje jeho mimořádné postavení na Slovensku. Kritika Orbána přišla z Bruselu, Varšavy a Prahy.

„Stačilo současné vlády Petra Fialy. Je to vláda, která podrývá naši suverenitu, ničí zájmy českého státu i blaho našich občanů,“ říká právnička a kandidátka STAČILO! Jana Turoňová. „Česká televize je dnes nástrojem propagandy, nikoliv nezávislým informačním zdrojem,“ uvedla pak na adresu ČT a řekla, co si myslí o iniciativě „Nekrm hydru“. Dostala se také ke školství a zmínila i neziskovky.

Když se v červnu sešli lídři uskupení G7 v italské Apulii poznamenala televizní stanice CNN, že „unikají před politickým nebezpečím doma.“ Byl to dobrý postřeh, který se v následujících týdnech potvrdil.

Atentát na Donalda Trumpa ukázal, že ohroženi na životě nejsou jen politici ve státních funkcích, ale i politici opoziční. U nás to potvrdil atentát na předsedu opoziční komunistické strany Jiřího Svobodu v prosinci 1992. Proto na Slovensku po atentátu na Roberta Fica byla dána policejní ochrana předsedům opozičních stran.

Po pádu železné opony před 35 lety se zdálo, že se základní politické soupeření bude odehrávat na ose levice-pravice. Dnes se toto kritérium ocitá, pro mnohé nečekaně, na vedlejší koleji. Jak se to stalo a co je nahradilo? Klíčem k odpovědi, alespoň pro Českou republiku, je rok 2004 a naše zapojení se do integračního procesu v Evropě. Již tehdy mnozí varovali – vzpomeňme na bývalého sovětského disidenta Vladimíra Bukovského – že po pár letech zklamaně zjistíme, že jsme jeden nenáviděný sojuz jen nahradili jiným. A že jako za minulého režimu, kdy se v disentu bratřili lidé bez ohledu na to,