Expertka hnutí Stačilo! Jana Turoňová v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz hovoří o klesající životní úrovni v ČR za Fialovy vlády, neudržitelnosti zelených politik a nejasných vazbách mezi vládou a energetickými giganty.

Dle ekonomických ukazatelů se životní úroveň českých občanů za Fialovy vlády propadla. Její členové ale argumentují, že propad nebyl tak výrazný a stále se máme dobře. Co na to říci?

Ekonomická úroveň Čechů klesá a tento trend je třeba zastavit. V roce 1989 jsme doufali v brzké srovnání naší životní úrovně s Německem a dalšími západoevropskými státy. Byl to blud. Stali jsme se druhořadým státem. Když Petr Fiala dnes prohlašuje, že výše našich mezd se brzy srovná s německými, je to lež, kterou se snaží zamaskovat závažnost situace. Realitou jsou nízké mzdy, drahé energie, vysoká inflace, nedostupné bydlení, nedostupné zdravotnictví, předražené a nekvalitní potraviny. Běžný člověk se za svoji mzdu jen stěží uživí. Mnozí musí mít dvě práce, nebo hodně šetřit. Pokud to podle Fialy znamená, že se máme stále dobře, je to názor privilegované menšiny. Možná když naši životní úroveň srovnáme s lidmi na Ukrajině nebo na Blízkém východě, mohlo by to platit. Ale není to právě Fiala, který říká, že patříme na Západ? Ve srovnání se západní Evropou je naše životní úroveň, a s ní spojená reálná výše mezd, stále tristní.

V energetice se za minulé roky proměnilo paradigma, mluví se o její „bezpečnosti“ či „udržitelnosti“ a do rozhodování vstupují i jiné než ekonomické argumenty. Pořád se ale jedná primárně o zdroj, na kterém stojí náš život, ať práce, nebo bydlení a jeho cena. Má vůbec vláda právo žádat po občanovi, aby z politických důvodů akceptoval toto zdražení?

Bezpečná a udržitelná bude naše energetika tehdy, když ji bude provozovat a regulovat Česká republika pro české občany. A tak to dnes není. Posloucháme pokyny z Bruselu o tom, co kdy a komu můžeme prodávat a upřednostňujeme zájmy firem před zájmy běžných Čechů. Ve chvíli, kdy se zbavíme těchto dvou omezení, zjistí se, že elektrické energie máme dost, je levná, dostupná a zabezpečuje potřeby našeho státu.

Pokud jde o plyn, bylo by načase, abychom otevřeně přiznali, že stále používáme ruské zásoby, jen je draze získáváme od překupníků. Je třeba začít znovu odebírat plyn přímo z Ruska a ukončit nesmyslné sankce, které se obracejí proti nám. Ruský plyn je levný a jeho distribuce je zajištěna exitující sítí. O nesmyslném nákupu drahého a nekvalitního LNG z USA bychom neměli ani uvažovat. Likvidovat české domácnosti a firmy s vidinou války s Ruskem je šílenství. Bez výsledků.

Hovořilo se o tom, že rozhodnutí vlády byla ovlivněna významnými hráči v oblasti energetiky, kteří na jejích opatřeních vydělali. Opozice avizuje, že chce tato rozhodnutí prošetřit, ale jak zabránit tomu, aby tyto vazby rozhodovaly i v budoucnu?

Ano, víme, že se zástupci vlády jednali dva velcí hráči pan Křetínský a pan Tykač. Model zastropování cen energií byl s největší pravděpodobností výsledkem jejich pokynů. Rozhodně se k případnému prošetřování připojíme. V programu hnutí Stačilo! máme audit celého hospodaření od roku 1989.

Docílit toho, aby se klientelistické vazby zpřetrhaly, je aktuálně možné dvěma způsoby. Buď se do nové vlády dostanou lidé, kteří tyto dohody prostě dělat nebudou, protože to nepovažují za správné, nebo musíme změnit současný režim. Nastavit nová pravidla a nové vztahy mezi jednotlivými složkami moci. Je potřeba posílit demokratickou odpovědnost politiků a nově definovat základní instituce našeho státu. Současný režim se přežil.

Piráti, Zelení a další tvrdí, že přeměnou ,,klimatické změny” projdeme bez problémů a že díky zeleným technologiím budeme nakonec bohatší. Nehrozí ale, že tato vize ekonomického pokroku prostřednictvím politického rozhodnutí bude spíše plánem na úrovni ,,poručíme větru, dešti”, jako v 50. letech?

Pokud bychom měli přijmout green deal tak, jak si Brusel představuje, ekonomicky bychom zlikvidovali celou Evropu, včetně České republiky. Ochrana životního prostředí má svůj smysl. Nehuntovat naši planetu, zbytečně neplýtvat jejími zdroji, starat se o krajinu, chránit lesy, vodu a ovzduší, je správné. Ale tohle green deal není. Sice se na životní prostředí odvolává, ale ve skutečnosti se jedná o drastická ekonomická opatření, na která nejsou připraveny ani naše domácnosti, ani naše firmy. Green deal je příliš drahý. Nechci tím říct, že bychom neměli podporovat a využívat alternativní zdroje a nové technologie. Ale musíme to dělat v tempu a míře, které zvládneme a nezničí nás.

Vláda a opozice na sebe přehazují odpovědnost za inflaci, která byla největší za celou historii ČR. Není to ale z pohledu občana tak trochu jedno?

Zažili jsme období pádivé inflace. Jen na počátku transformačního procesu byla inflace vyšší, než za Fialovy vlády. Takže se Fialově vládě podařil skutečný rekord, a to i v rámci EU.

Vláda nevyužila žádný nástroj, který měla k dispozici a nechala inflaci plnou vahou dopadnout na občany – na jejich mzdy a platy, na důchody a samozřejmě na úspory. V řadě sektorů bude kompenzace pádivé inflace trvat ještě několik let, například v sektoru vzdělávání. Propad hodnoty úspor je nevykompenzuje nikdy. Vláda byla přitom upozorňována, aby použila zákon o cenách. Neudělala to, a nechala inflaci plně přetéct do ekonomiky. Místo toho měla plné ruce práce, aby jako jeden z prvních kroků při svém nástupů výrazně snížila odměňování ve veřejné sféře, a změnila valorizace důchodů. Chránila zkrátka zcela jiné zájmy, než svých občanů.

Dosavadní ekonomický model založený na ,,levné práci” a levných energiích byl vládními politiky prohlášen za mrtvý. Čím se zde tedy lidé mají živit?

Vláda nikdy proti modelu levné práce, na rozdíl od ČMKOS, nebojovala, ale naopak se snažila maximálně prodloužit jeho životnost – stačí se podívat na změny v Zákoníku práce, které dál znejisťují postavení zaměstnance. Návrhy typu výpovědi bez udání důvodu sice neprošly, ale viděli jsme, kolik vládních poslanců je prosazovalo. Fialova vláda nebyla schopna v ekonomice prosadit žádné žádoucí změny směrem k důstojnější pozici ve světové dělbě práce.To musí udělat vláda nová. My ve Stačilo se domníváme, že klíčovou součástí musejí být české, národní firmy, včetně družstev. Strategické sektory musí mít pod kontrolou stát. Zahraniční politika musí odrážet ekonomické zájmy ČR a vyhýbat se směšnému moralizování. Je před námi hodně práce, k níž bude potřeba hodně politické odvahy. Důležité je se konečně postavit za české ekonomické zájmy. Stačilo! k tomu má odbornost i politickou odvahu.

Jsme také zásobováni teoriemi, že nejen administrativní profese budou nahrazeny umělou inteligencí. Co to bude znamenat pro pracovní trh?

Robotizace a umělá inteligence není jen otázkou pracovního trhu, pracovních příležitostí a ekonomické soběstačnosti občanů. Jde také o smysl jejich života, pocit reálného uplatnění ve společnosti, využití tvůrčího potenciálu a o potřebu seberealizace. Člověk, který je neužitečný, stagnuje. Trpí on i společnost. Něco takového rozhodně nechceme a zachování lidství považujeme za jeden z nejdůležitějších úkolů pro následující dekády. Na druhou stranu si musíme férově přiznat, že nové technologie včetně umělé inteligence budou nějakým způsobem součástí našich životů a do určité míry mohou náš život pozitivně doplňovat. Musí však sloužit ony nám a nikoliv my jim.

Nyní vláda naopak slibuje, že investice do „bezpečnosti“ v podobě dvou či ještě více procent HDP alokovaných na kapitolu obrany, nakopnou náš průmysl. Je to podle vás reálné, že takto můžeme „vydělat na válce“?

Tak to je další pohádka pro naše občany. Výdaje na obranu se zvyšují proto, aby Donald Trump vyhověl americkým zbrojařským firmám a rozhýbal pro ně evropský trh. Můžeme si být jisti, že kdyby bylo na Fialovi a jeho vládě, většina investic by skončila právě u amerických firem. Rozhodně by se nákupy nerealizovaly u firem, které vyrábí v České republice a které zde daní své zisky. Fialova vláda je americkému vojensko-průmyslovému komplexu velmi nakloněna a zřejmě i zavázána, proto se k přijetí pěti procentního závazku s nadšením zavázala.

Donald Trump sliboval, že s jeho zvolením přijde zásadní změna světové bezpečnostní architektury. Lze s půlroční zkušeností říci, zda se podařilo něco ve světě změnit a případně jakým směrem?

Je zřejmé, že Donald Trump nechce válčit. Zelenskému dal najevo, že si přeje mír na Ukrajině a dohodu s Ruskem. Na nedávném summitu v Haagu poprvé nezískali Ukrajinci ani příslib členství v NATO, což mnohé evropské fanoušky války nemile překvapilo. Trump tím vzkázal Rusku, že Ukrajina zůstane neutrální. To je výhra pro Putina, který docílil toho, co chtěl. A to neznáme další dohody, ke kterým mezi Trumpem a Putinem zřejmě došlo. Myslím si, že sledujeme nastolování mocenské rovnováhy mezi Ruskem a Spojenými státy a s postupem času se nám bude vyjevovat, co to znamená pro Evropu.

Složitější je situace na Blízkém východě, kde se rozhodli válčit sionisté a kde není role Donalda Trumpa tak silná jako vůči Zelenskému. Sionistické lobby je ve Spojených státech velmi silné a Trump musí s Izraelem vycházet. Ale i přesto sledujeme, že i v tomto regionu dává přednost míru. Není se čemu divit. Trumpovy podporovatelé se rekrutují z lidí, kteří si přejí „udělat Ameriku opět velkou“ a války nechtějí. Jsou to lidé, kteří Trumpa volili, protože sliboval mír. Proto se také snažil ukončit vyhlazování Palestinců v Gaze a stejně tak se nyní snaží ukončit izraelsko-íranský konflikt, což se mu prozatím daří.

U nás se za bezpečnostní hrozbu považuje jakákoliv spolupráce s Ruskem – i jen prostá komunikace. Tuto fobii sdílí podstatná část politické reprezentace, bezpečnostní komunita i množství vlivných žurnalistů. Jak moc tato atmosféra, ve které žijeme už více než tři roky, může poznamenat náš poválečný vztah k velkému sousedovi na východě?

Současnou rusofobii uměle vyvolává naše vláda. Ta se přenáší do médií hlavního proudu a ty ovládají mínění širokých mas. Může to vypadat jako nevratný proces, ale jakmile přestanou veřejný prostor ovládat Fiala, Rakušan nebo Černochová, situace se začne zklidňovat. A přijde čas obnovovat vztahy s východem a globálním jihem. Mimochodem, uvidíme, jak si s touto situací poradí Petr Pavel, který je jednou z hlavních tváří protiruských nálad a jedním z hlavních strůjců rozkolů v české společnosti.

Evropská unie se emancipuje od USA, ve stejném čase se zvyšuje světová a vojenská role Německa, které doposud akceptovalo roli ekonomického tygra bez globálních ambicí v diplomacii. Co to může znamenat pro EU, která v jistém smyslu je „německým projektem“ s výrazným vlivem Berlína na vnitřní fungování?

Německo se rozhodlo zvýšit výdaje na zbrojení, ale rozhodně nebude za současné vlády skutečnou protiváhou Spojených států amerických. Ani vojensky, ani diplomaticky nemá na to, aby se stalo globálním hráčem. Německo čelí vnitřním společenským problémům, nezvládá migraci a nic na tom nemění skutečnost, že se o tom veřejně mlčí. Nárůst popularity AfD není náhodný a odráží velké pnutí mezi Němci a také mezi bývalým západním a východním Německem. Německo má problémy i s ekonomikou. Zelená politika zvyšuje náklady na výrobu a mnoho německých firem přesouvá své fabriky na jiné kontinenty. Německo se snaží působit jako silný hráč a evropský lídr, ale ve skutečnosti na to v současné situaci nemá a jeho velká gesta mohou vést k velkým prohrám.

Ačkoliv jsou konzervativní „trumpovská“ hnutí elitami značkována jako nezodpovědní hlupáci opírající se o hloupé voliče, v USA i v Evropě posilují. Současně proti nim stále intenzivně bojuje evropský esbabilisment ve spojení s unijními institucemi, nejnověji unijní legislativou proti hate speech. Můžeme se dočkat přelití „trumpovské vlny“ v nějaké formě do Evropy či jiných světových končin?

Donald Trump je rozporuplná postava, ale v mnohém inspirativní. Současné Evropě nastavuje zrcadlo. Běžní lidé sledují, jak rozkrývá působení zahraničních neziskovek, ovlivňování veřejného mínění, snahy o cenzuru ze strany evropských elit. Trump v podstatě vybízí Evropu k emancipaci, ukazuje její závislost a sám jde příkladem jako politik, který chce svůj stát dostat na vrchol, který se umí vypořádat s migrací a nebojí se dělat kroky pro lidskoprávní Evropu nepředstavitelné. Ale musíme si uvědomit, že Trump hájí zájmy USA, nikoliv zájmy evropské. Proti nim dokonce v některých případech jedná, jako například požadavkem na zvýšení výdajů na obranu ze dvou na pět procent. To je krok proti evropským státům. Tímto krokem Trump hájí americké zbrojařské firmy a nezáleží mu na tom, jak se ekonomicky s tímto požadavkem vypořádáme my a jak moc nás poškodí. Je to jeho politika na obranu jeho zájmů. Pokud si vezmeme z jeho jednání příklad a budeme stejně horlivě vlastní politikou hájit vlastní zájmy, klidně to nazvěme „trumpovskou vlnou“.

Původně publikováno na stránkách Parlamentní listy.