Ilona Švihlíková: Hodnotová politika „zlo versus dobro“ vede nakonec k násilí

Blog

Úvodník !A: Polarizace společnosti není rovnoměrná a odráží socioekonomické faktory, krizi demokratických institucí a stále rostoucí nahrazování politiky nesmiřitelnými „hodnotami“ a kýčem za postupné militarizace.

Nejenom slovenskou veřejností a politikou otřásl bezprecedentní útok na současného slovenského premiéra Roberta Fica. Jde o velice tragický a závažný čin, který byl zřejmě motivován politicky. Atentát je varovným příkladem politického násilí, které je přesným opakem demokracie a demokratické politiky. Podobný akt politického násilí, ale nelze vidět a vnímat bez společenského kontextu.

V posledních měsících se politická a společenská situace na Slovensku velmi dramaticky polarizovala, zatímco země se v podstatě od roku 2018 ocitala v dlouhodobé politické krizi. Politická polarizace je rovněž odrazem socioekonomických faktorů, růstu uvědomění těch, kteří neprofitují ze současného ekonomického systému, a je také projevem stále větší agresivity „liberálního“ establishmentu vůči vnitřně diferencované společnosti různých zájmů. Zdrojem této agresivity je strach ze ztráty moci a snaha o to zlikvidovat politické alternativy, které by takovou ztrátu moci či její přerozdělení mohly umožnit. V tom se slovenská situace nijak neodlišuje od té v České republice.

Kromě socioekonomických faktorů jsou tu i další okolnosti. Nikam se nevytratila závažná krize základních demokratických institucí – především instituce reprezentování a politických stran (čí zájmy a jak jsou zastupovány při rozhodování a ve volbách). V posledních několika letech se vedle toho česká a slovenská politika a společnost velmi silně militarizuje a tyto problémy se „řeší“ jejich externalizací (přenášením odpovědnosti jinam). „Liberální“ média a establishment pracují dlouhodobě s obrazy vnitřního a vnějšího nepřítele. Složité problémy se stávají otázkou „buď, anebo“ (a buď jsi s námi nebo proti nám). Válka se normalizuje, bezpečnost se postupně staví nad demokratické procedury a étos. Dochází k dehumanizaci „nepřítele“ a bakchanáliím pokrytectví, kdy životy jedněch nemají cenu ani zlámané grešle, zatímco se vehementně mluví o tom, že „naše hodnoty“ jsou „ochrana lidských práv“ (kterých lidí, protože všech ne). Falešný svět „morálního kýče“ se stále víc propadá do orwellovského pojetí světa. Mír je přežitek a jatka války „za naše správné hodnoty“ budoucnost. Posouvají se hranice cenzury a autocenzury. Kvůli odlišným názorům se lidé vyhazují z práce. Do politické komunikace pronikl slovník vylučování, kdy se svévolně určuje, kdo je „demokrat“ a „nedemokrat“, kdo je „liberál“ a kdo „dezolát“ nebo „póvl“, s kým se „smí“ mluvit a s kým „nesmí“, co se „smí“ říkat a psát, a co nikoliv. Nadávky a agrese vůči lidem s jiným politickým názorem padají ze všech stran, zvláště agresivní a nekonstruktivním prostorem se stala anonymita sociálních sítí. O celé řadě těchto nebezpečných a negativních jevů jsme ostatně psali opakovaně na stránkách !Argumentu.

Nicméně mocensky je současná polarizace vychýlená určitým směrem – není pravda, že česká nebo slovenská společnost jsou vnitřně polarizovány stejně. Moc, ať už sociální, kulturní nebo ekonomická, je rozdělena velmi nerovnoměrně a ve prospěch těch, kteří z tohoto rozdělení profitují a kontrolují velkou měrou politiku, ekonomiku a média. Tito lidé se většinou hlásí k tomu, že jsou „liberálové“, „demokraté“ a že „láska a pravda zvítězí“ – ve skutečnosti hájí zájmy své a popřípadě zájmy cizí (nebo obojí) a uchylují se ke stále agresivnějšímu jazyku vůči alternativám, odlišným společenským zájmům a požadavkům. A tito lidé nesou, díky moci, kterou mají, velkou (jistěže ne celou) míru odpovědnosti za to, jaká panuje v české nebo slovenské politice a ve veřejném prostoru atmosféra, co se stává normou, co je vůči oponentům přijatelné a co ne. Jak se o věcech veřejných mluví a jak se o nich rozhoduje. Mocní dnes příliš často a příliš rychle zapomínají na to, že bez odpovědnosti se i svěřená moc mění rychle ve svévoli bez legitimity.

Tragické je, že se mocensky privilegovaní schovávají za slova, zatímco jejich význam a smysl naprosto popírají (nejtypičtěji „liberál“, „svoboda“, „hodnoty“ nebo „demokracie“), což má celospolečenské dopady. Příklady táhnou. Pokud jsou oficiální buranství, orwellovský slovník, mccarthismus, pokrytectví, verbální agrese, cenzura a válka tou „pravou a naší demokracií“, pak ji občané budou stále víc odmítat. Pokud jsou dvojí metry a politický aktivismus hlavní metodou novinářské práce, pak jim stále méně lidí bude přikládat význam i tam, kde můžou mít pravdu a jednat ve veřejném zájmu. Zároveň se ale právě tyto z pozice moci vyslovované politické postoje stanou normální. Od toho je pak jen pár kroků k politickému násilí, jehož smyslem není jenom prostá fyzická agrese, ale i ideologicky a psychologicky dané přesvědčení či pocit, že dehumanizovaného „nepřítele“ je nutné, a hlavně správné, zlikvidovat. A v tomto případě je opravdu už jedno, jaká ideologie za podobným jednáním stojí.

U kořenů těchto postojů je manicheistické vidění světa a politiky zejména. Pokud politika přestává být místem legitimního střetu zájmů různých skupin, a místo toho se stává bojem za naše správné hodnoty (nutně proti těm jejich špatným hodnotám), vytrácí se místo pro sounáležitost, pro kompromis a vyjednávání. Zůstává nenávist, vybičovaná hysterie a permanentní boj, pokud se „zlo“ dostane k moci, byť i na základě standardních voleb. V situaci „černá nebo bílá“ nelze akceptovat, smířit se s vítězstvím zla, je potřeba proti němu vést permanentní boj, který může v hysterii vyústit až v pokus o fyzickou likvidaci „představitele zla“. Takto rozpolcenou společnosti zmítanou „hodnotami“ nevidíme ale jen v Česku či na Slovensku, je to jednoznačně problém celého západního světa. Ústup racionality a neuznání legitimity jiného názoru jsou průvodními znaky takovéto společenské situace, kdy médiím s hysterickými a agresivními titulky roste čtenost a společnost se stává stále cyničtější. V Česku najdeme hodně případů, kdy agresivní, sprosté útoky jsou těmi správným „liberálními“ médii odměňovány s pousmáním či se spokojeným vrněním. Pro příklady ani nemusíme chodit do Řeporyjí. Platí, že „liberální“ média si patologické jedince, kteří si libují v žumpě, pěstují doslova jako tu květinku.

Manicheismus, který je svázán s hodnotovou politikou kýče, je extrémně nebezpečný jak uvnitř jednotlivých společností, tak i v mezinárodních vztazích, protože otevírá dveře třetí světové válce a potenciálně devastujícím konfliktům celkově.

Atentát na Roberta Fica tím pádem nejde chápat jinak než jako projev útoku na demokracii, jejímž skutečným smyslem byla také snaha o to, řešit politické spory a konflikty bez násilí. Jenže není to útok ojedinělý, je to jen radikalizovaná forma útoků a negativních jevů, kterých jsme svědky skoro denně.

Totiž demokracii ničí v Česku a na Slovensku (a jinde) všichni ti, kteří se prohlašují za její jediné majitele, aniž by respektovali její základní principy.

Demokracii ničí pokrytectví, které dosahuje úrovně, ze které se chce často zvracet.

Ničí jí rostoucí ekonomické a sociální nerovnosti ve společnosti, které nikdo neřeší a řešit nechce.

Ničí jí dlouhodobý úpadek vzdělanosti, společenské debaty a veřejného; ničí jí očividné lži a ničí jí falešné sliby a arogance a hloupost moci.

Ničí jí rostoucí a postupující militarizace státu a společnosti, která normalizuje agresi a násilí.

A ničí jí ekonomické zájmy kapitálu a jeho obsluhující „elit“, které dnes naprosto bezostyšně vítězí nad zájmy lidu (demos), protože je žádná demokracie nikdy skutečně nezajímala.

Demokracii prostě ničí v dnešním kontextu často ti, kteří se prohlašují za její ochránce a zachránce a dokonce za její ztělesnění.

Obrana skutečné demokracie, racionality a zájmů je zásadním úkolem do budoucna, má-li západní civilizace vůbec přežít.

Původně publikováno v časopise !Argument.

Zde Vložte Text Nadpisu

Další akce

Líbila se vám naše články?

Přidejte se k nám a objevte sílu našeho spolku Svatopluk.

Další kategorie

Přejít nahoru

Martin Brožek

Student

Martin Brožek (2004) je v současnosti studentem. Krom Svatopluku je členem Společnosti Edvarda Beneše a dalších, převážně levicově zaměřených, organizací. V rámci Svatopluku je vedoucím Moravskoslezské větve Ostrava. Zajímá se o historii, makroekonomii a politologii, v rámci té o konzervativní a levicové politické myšlení. Rád čte, hraje deskové hry nebo se zabývá kutilstvím.

Zdeněk Koudelka

Právník

Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka Ph.D. – narozen 9. 5. 1969 na Moravě v Boskovicích, žije v Brně. Má blog na Blogosvět.cz. Učitel na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Katedře bezpečnosti a práva AMBIS vysoké školy. V letech 1990-98 a 2014-19 člen zastupitelstva, 1990-91 radní a 1991 a 1992-94 místostarosta městské části Brno-Jundrov. V letech 1993-96 advokátní koncipient. Advokátem byl 1996-2006 a je od roku 2014. V letech 1998-2006 člen a 2002-06 místopředseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu. V letech 2006-14 byl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, 2006-11 náměstek nejvyšší státní zástupkyně, 2011-13 náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Mimo jiné byl v letech 1993-96 člen Redakční rady časopisu Budování států, 1994-2003 člen Redakční rady Politologického časopisu, 2007-11 člen a 2008-11 předseda Redakční rady časopisu Státní zastupitelství, 2010-17 člen Redakční rady časopisu Trestní právo a od 2014 je předseda Redakční rady časopisu Právo a bezpečnost. Významné publikace a další informace lze nalézt na webu Zdeňka Koudelky.

Tomáš Vitvar

Vysokoškolský pedagog

RNDr. Tomáš Vitvar, PhD., působí jako vysokoškolský učitel v oboru geografie a hydrologie na univerzitách v ČR a Ekvádoru. Své zkušenosti z výzkumu uplatňuje jako člen hodnotících panelů Evropské komise pro posuzování návrhů mezinárodních projektů. V tématice vodních zdrojů vyvíjí expertní činnost pro Mezinárodní agenturu pro atomovou energii při OSN, kde v minulosti působil. Kromě svého oboru má rád pohyb v přírodě, černobílé filmy, cizí jazyky a Latinskou Ameriku.

Jiří Medula

Podnikatel

Jiří Medula je bloger, publicista, moderátor, pořadatel koncertů, organizátor společenských i politických akcí a setkání. V poslední době se věnuje záchraně historických objektů a provozování společenského centra. Jeho sarkastické i vážné texty, kterými reaguje na aktuální společenské dění stojí za pozornost.

Tomáš Doležal

Asistent poslance

Ing. Mgr. Tomáš Doležal, MBA je ekonom, politolog, publicista a politický konzultant. Zabývá se expertně především oblastmi sociální politiky a veřejné správy. Pracuje pro hnutí SPD, mj. jako poradce předsednictva a poslaneckého klubu. V oblasti politologie se věnuje komparativnímu výzkumu volebních systémů. Dvacet let působil jako manažer v oblastech distribuční a skladové logistiky a obchodu s energetickými komoditami.

Jana Turoňová

Právnička

JUDr. Jana Turoňová je právnička, zapsaná mediátorka a politička. Specializuje se na mezinárodní, evropské a rodinné právo, externě vyučuje na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 2019 vstoupila do ČSSD a působila v její ústřední odborné právní komisi. Po roce 2021 byla činná v rámci frakce strany, která mj. usilovala o vytvoření široké koalice levicových stran orientujících se proti liberalismu a progresivismu. V dubnu 2023 byla několika krajskými a okresními organizacemi ČSSD nominována na předsedkyni strany, ale stranickým vedením ČSSD byla navržena na vyloučení ze strany z důvodu údajného podkopávání politiky strany. Její vyloučení bylo potvrzeno na 45. sjezdu v červnu 2023. V současné době působí ve spolku Svatopluk a kandiduje do evropského parlamentu za konzervativně levicovou koalici Stačilo. Její komentáře najdete v internetovém časopise !Argument.

Michal Semín

Publicista

Michal Semín (nar. 1967) je konzervativním aktivistou a publicistou. Za svoji veřejnou činnost byl v nemilosti normalizačního režimu, dnes to není o mnoho lepší. Stál u zrodu řady iniciativ a spolků (mj. Svatopluk, Akce D.O.S.T., Lipový kříž, Institut sv. Josefa, Spolek přátel domácí školy, Patrimonium sancti Adalberti), od roku 2006 vydává časopis katolického zaměření Te Deum. Publikuje a přednáší doma i v zahraničí na témata, spjatá s politickou filosofií a sociální etikou. Žije na středočeském venkově, je otcem devíti dětí.

Ilona Švihlíková

Ekonomka

Tváře Svatopluka

Ilona Švihlíková (1977) vystudovala Vysokou školu ekonomickou, obor Mezinárodní obchod. Odborně se věnuje tématům globalizace a lokalizace, vývoji na komoditních trzích a hospodářské politice. Je autorkou či spoluautorkou pěti monografií. K nejznámějším patří Globalizace a krize, a Jak jsme se stali kolonií. Založila spolek Alternativa Zdola a podílela se na založení mediálního projektu !Argument. V rámci Svatopluku je správkyní prutu Solidarita. Ráda tančí, plave ve Vltavě a chodí na houby. Miluje moderní umění, zejména surrealisty a vážnou hudbu.

Ilona Švihlíková vede svůj informační kanál na Telegramu.

Petr DrUlák

Politolog

Prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D. (životopis zde) je zakladatelem spolku Svatopluk. Učí mezinárodní vztahy na Západočeské univerzitě v Plzni. Působil jako velvyslanec České republiky ve Francii, náměstek ministra zahraničí a ředitel Ústavu mezinárodních vztahů. Je autorem desítek odborných článků, několika učebnic a monografií publikovaných doma i v zahraničí. Věnuje se politické publicistice: ve slovenském deníku Štandard, MF Dnes a v internetovém časopise !Argument. Na platformě ABJ má pravidelný pořad Nalevo.

Prut Kultura

Pokaždé, když byl český národ utiskován, fungoval zvýšený zájem o jeho historii a rozvoj jeho kultury jako důležitý nástroj osvobozujícího procesu. I dnes potřebujeme pěstovat vědomí o důležitosti našich kulturních statků, investovat úsilí do jejich ochrany nebo podněcovat jejich růst. V prutu Kultura se proto snažíme oživovat povědomí o nejvýznamnějších uměleckých počinech z české historie a také se snažíme přispět vlastní tvorbou. Pořádáme exkurze do významných institucí, galerií a architektur. Promítáme filmy, organizujeme divadelní představení, pořádáme výstavy a besedy s cílem vzdělávat a obohacovat sami sebe i ostatní. Neživou kulturu oživujeme a tou živou žijeme.

Správce prutu: Dominik Forman – dominik.forman@gmail.com

Prut Cesty

Naši zemi vnímáme skrze pozoruhodná místa. Některá vytvořila příroda, jiná odkázaly mýty a dějiny. Všechna vstupují do národní tradice. Návštěvami těchto míst si tradici připomínáme a udržujeme ji živou. Ale také se lépe mezi sebou poznáváme a užijeme si i dost legrace. Naše cesty vždy směřují k pozoruhodným cílům, ale pokaždé je cílem i sama cesta.

Správce prutu: Roman Čeleda – romcel@centrum.cz

Prut Prosperita

Podnikáním a profesními aktivitami přispíváme k prosperitě naší země. Vycházíme z české společnosti, která nám hodně dává, a my se snažíme jí to vracet. Znepokojuje nás nepřetržitý růst nesmyslných předpisů, bruselské regulace i nepřetržité útoky na základní hodnoty. Jsme přesvědčeni, že bez silného národního kapitálu bude náš ekonomický osud v rukách nadnárodních hráčů. Pro ně jsme jen účetní položkou, kterou mohou kdykoliv nahradit. To není dobrá záruka pro příští generace. Dělení na levici a pravici nepřikládáme význam, za podstatnější považujeme to, kdo hájí národní prosperitu a kdo zastupuje jiné zájmy.

Správce prutu (prozatímní): Petr Drulák – drulak@svatoplukzs.cz

Prut Solidarita

Hlásíme se k tradiční levici. Chceme stát, který je silný ale nikoliv všemocný. Respektujeme trh tam, kde má své místo, nikoliv ve vzdělání, zdravotnictví, péči, energetice a jinde, kde selhává a nedokáže reagovat na potřeby občanů, či strategický zájem státu. Hájíme důstojnost práce, zaslouží si jak společenské uznání, tak i odpovídající materiální odměnu. Je nepřijatelné, aby v naší relativně bohaté společnosti byli ohroženi chudobou ti, kdo poctivě pracují či z objektivních důvodů pracovat nemohou. Demokracie proto nemůže být pouze politická, nýbrž také ekonomická. Jsme přesvědčeni, že solidarita je základním tmelem společnosti. Ekonomická solidarita se opírá o národní hodnotovou tradici a nesmí být podkopávána progresivistickými společenskými experimenty.

Správkyně prutu: Ilona Švihlíková – ilona.svihlikova@gmail.com

Prut Tradice

Díváme se na svět očima konzervativní pravice. Nejsme stoupenci kolektivismu, ani individualismu, ale společnosti, chránící svobodu a tradiční hodnotový řád, vycházející z duchovních kořenů naší národní identity. Uvědomujeme si, jak je tento řád ohrožován liberalismem a neomezenou expanzí globálního kapitálu. Chceme rozvíjet povědomí o našich dějinách a dobrém díle našich předků, chceme napomáhat společenskému rozvoji našich národních tradic. Chceme se podílet na intelektuální a hodnotové formaci mladých generací a pěstovat v nich lásku k naší zemi a imunitu proti společnost rozkládajícím progresivistickým ideologiím naší éry. Budeme usilovat o maximální svrchovanost České republiky na mezinárodním poli.

Správce prutu: Michal Semín – semin@outlook.cz