Jedinečná příležitost

21. 4. 2025

Blog

V případě rozhodování každého z nás by jistě měly hrát důležitou roli realizovatelný volební program a výrazné osobnosti schopné tento program prosazovat. Nicméně pro naši motivaci mohou být důležité i další faktory. Za jeden z nich lze považovat snahu konečně se demokraticky zbavit politiků, jejichž setrvávání u moci pokládáme za naprosto nepřijatelné a škodlivé. Pojďme se v tomto kontextu pozastavit na chvíli u kauzy Petra Mlejnka a Víta Rakušana.
Petr Mlejnek, exšéf civilní rozvědky, svou rezignaci oznámil jen pár hodin poté, co byl dotazován na svou roli v kauze Techniserv.
Dne 11. dubna roku 2016 se v pražské kanceláři firmy Techniserv sešli Petr Mlejnek s již odsouzeným Tomášem Dostálem, Michaelem Hrbatou a dalšími dvěma manažery. V desáté minutě odposlechu se slova ujali Tomáš Dostál a Petr Mlejnek. Rozebírali, jak vyhrát jednu z vytipovaných veřejných zakázek. A Petr Mlejnek, na jehož adresu Vít Rakušan poznamenal, že „měl veškeré předpoklady, aby funkci ředitele vykonával dobře“, na nahrávce prokazuje svou nespornou „odbornost“: „Je dohoda, je dohoda, je dohoda s tím? Aby do toho nelezl.“ Dále pak rozvádí, že má na myslí Dana Ježe z firmy Gating (rovněž figuruje v kauze Dozimetr).
Vít Rakušan (STAN) – a to je podstatné – za Petra Mlejnka ručil. Několikrát zopakoval, že: „Moji důvěru Petr Mlejnek má, jinak bych ho nejmenoval.“
Exšéf Úřadu pro zahraniční styky a informace, Petr Mlejnek, měl pravidelné dlouhodobé kontakty s podnikatelem Michalem Redlem, který je stíhaný v korupční kauze Dozimetr. Ministr vnitra Vít Rakušan přiznal, že o vazbě s Redlem před jmenováním pana Mlejnka věděl.
Mlejnkova manželka se v roce 2017 stala čtvrtinovou spolumajitelkou firmy Dyn Tedes, která poskytuje ochranu proti odposlechům. Dalších 40 procent vlastní manželka bývalého detektiva Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Luďka Vokála, kterého soud potrestal v kauze Vidkun za korupci a vynášení informací z policejních spisů.
„Telefon s šifrovací aplikací z člověka mafiána nedělá. Mafiána dělají mafiánské praktiky a kontakty“, hájil se Vít Rakušan, když se provalilo, že sám takovým telefonem disponoval. Těžko lze panu ministrovi věřit, že nezná číslo pana Redla, když používal aplikaci k dorozumívání běžnou právě v úzkém kruhu kontaktů pana Redla, který má blízko i ke Krejčířovi. Možná by pan Rakušan mohl policii s rozkrytím šifer pomoci.
Pánové Gazdík i Rakušan svorně tvrdili, že za speciální software nic neplatili. Otázkou potom je, kdo tuto sumu hradil za ně. Vrcholem trapnosti je konstatování Víta Rakušana, že se bál odposlechů ze strany Agrofertu, a tak shodou okolností používal software pro utajení komunikace v rámci zločinecké bandy. Což ovšem vyvrací tvrzením, že si s tímto telefonem hrály jeho děti. To snad i Stanislav Gross svého času vysvětloval kauzu svého bytu věrohodněji. Je třeba připomenout, že Stanislava Grosse za podobné nesrovnalosti a výmluvy média donutila k rezignaci. Proč ne pana Rakušana?
Podstatné totiž je, že Vít Rakušan v kauze pana Mlejnka prokazatelně opakovaně lhal. Tvrdil, že mu kladné reference dali i dva vojenští špioni. Ukázalo se však, což nakonec přiznal, že s nimi nemluvil a nic neprobíral.
„Samozřejmě jsem se informoval i v prostředí, kde se Petr Mlejnek pohyboval. Kladné reference mi dali například pánové Opata, Jílek, Bartovský a několik dalších“, uváděl zprvu Rakušan. Dva ze tří jmenovaných ovšem toto tvrzení popřeli – například pan Jílek. Vít Rakušan se uchýlil k novému vysvětlení: „Pan Mlejnek mi předal kontakty na lidi, kteří písemně potvrdili ochotu předat kladné reference.“ Nikdy ovšem žádný písemný dokument potvrzující jeho slova nedoložil, aby zaperlil, že mělo jít pouze o zprávy SMS – nejspíše s oním speciálním šifrováním v mobilním telefonu, který dal údajně na hraní svým dětem.
V tuto chvíli měla mainstreamová média jednoznačně přitlačit. Místo toho se spokojila s rezignací pana Mlejnka – a celá kauza kolem pana Rakušana jako na povel utichla. Přitom již nešlo jen o kauzu Dozimetr, ale i Techniserv. Stačilo pana Rakušana konfrontovat s jeho vlastními vytáčkami a opravovanými báchorkami.
Kardinální otázka zní: Proč pan Rakušan ohledně doporučení pro jmenování pana Mlejnka opakovaně lhal? Je zřejmé, že zde pro toto jednání musel mít určitou motivaci – a ta měla být rozklíčována. Namísto toho, aby byl nucen podat nějaké věrohodné vysvětlení, vykouřila s ním média pomyslnou dýmku míru.
Je nutné dodat, že za panem Mlejnkem stál i premiér Petr Fiala, když vyslal veřejnosti následující signál: „Vláda obdržela informaci, že pan Mlejnek sehrál pozitivní roli při objasňování kauzy Dozimetr“.
Tehdejší vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze, Lenka Bradáčová, ovšem toto tvrzení ještě v srpnu 2022 vyvrátila: „O participaci pana Mlejnka na vyšetřování vámi dotazované trestní věci mi není nic známo.“
Pokud se tedy nyní Fialův kabinet rozčiluje, že významná část naší populace chová k policii jako takové nedůvěru, může z toho vinit pouze sám sebe. Na postu ministra vnitra ponechal zcela nedůvěryhodného Víta Rakušana – a dokonce hrozí, že pokud by v parlamentních volbách uspěl, ministr Rakušan by na tomto postu strašil nadále – i se všemi svými kauzami.
Petr Fiala je ovšem sám spojen především s kauzou Podnikatelské družstevní záložny a se „zapomenutým“ milionem korun. Tato záložna figuruje v miliardové kauze GLOCIN (praní špinavých peněz). Firmu GLOCIN založil Aleš Kohoutek, stíhaný člen gangu Radovana Krejčíře. V Podnikatelské družstevní záložně měli své vklady i poradci pana premiéra Fialy, například Ivan Netuka (necelých 30 milionů korun). Ivana Netuku a Miloše Růžičku Petr Fiala označil za „nepostradatelné“, podobně jako si svého času Vít Rakušan cenil pana Mlejnka. Škoda, že širší veřejnost není seznámena s důvody této „nepostradatelnosti“.
Je vůbec možné, aby Petr Fiala nebyl informován o tom, co se v záložně, kde měl uložené peníze, na něž úplně zapomněl, dělo?
Mohl by klidně vydat knihu nových pověstí a bájí, kde by se zaručenými hity mohly stát zejména kapitoly: Jak Michal Chládek (Fialův zeť) k pěti funkcím přišel či Jak si profesor milion korun na škole vysíláním signálů vydělá.
Na těchto příkladech je mimochodem exemplárně patrné, jak účelově se chová Milion chvilek, údajně pro demokracii, ale spíše pro Rakušana a Fialu. Tento spolek ani jednou nedemonstroval proti nedemokratickým počinům ministerstva vnitra (monitoring nálad ve společnosti, postihy údajných dezinformátorů a dezinformací, zřízení funkce pana Foltýna). Navíc tento spolek nepořádal ani jednu demonstraci proti Vítovi Rakušanovi či Petrovi Fialovi a jejich lžím. Tento spolek je tedy stejně nedůvěryhodný jako pan Rakušan.
Ministra Rakušana lze považovat za symbol Fialovy vlády. Vlády, kdy se nám vrátily cenzura, monitoring nálad ve společnosti a udavačské praktiky doprovázené atmosférou zastrašování. S jeho jménem je spojen hon na takzvané dezinformátory, jinými slovy jakékoli osoby nepohodlné tomuto režimu. Dezinformace nemá totiž jinou definici než tu, že je to libovolná informace, kterou Fialův kabinet vyhodnotí jako nevhodnou.
Budeme-li mít možnost volit na podzim skutečné opoziční strany, využijme ji. Arogance Fialova kabinetu zašla tak daleko, že Vít Rakušan dodnes z ministerské funkce odvolán nebyl, všemu výše popsanému navzdory. Chcete ho mít v této funkci další 4 roky? Už jen tato otázka by pro mnohé z nás měla znamenat jediné: K volbám se dostavit, a využít jedinečné možnosti se pana Rakušana zbavit. To samé platí v případech premiéra Fialy, ministra Jurečky (lhaní ohledně večírku v době střelby na FF UK v Praze) či bakaláře Lipavského (diletantství na resortu zahraničních věcí).
Dejme najevo, že určité praktiky jsou pro nás nepřijatelné, a nehodláme v nich pokračovat. Přistupme k volbám, slovy Petra Fialy, jako k roku rozhodnutí, kdy víme, na které straně rozhodně stát nechceme. Že se nikdy nesmíříme s praktikami zesílené kontroly, zastrašování a podezření na propojení s organizovaným zločinem. Že již máme dost generálů i plukovníků, kteří se politicky angažují, a demokracii si pletou s vojenskými rozkazy. Že chceme diskusi, ne poslušné plnění povelů.
O tom všem můžeme rozhodnout. Je to v naší moci.