Tomáš Doležal a Jana Turoňová se zamýšlí nad hlavními štěpícími liniemi politického konfliktu v současných podmínkách.

V posledních letech se ve veřejném prostoru stále častěji vyskytuje názor, že tradiční dělení na stranicko-politickou pravici a levici je již dávno překonané a že se politický souboj dneška vede na základě jiného typu štěpení, které je mnohem podstatnější a důležitější. Pravda je taková, že pravolevé dělení politického spektra stále existuje, ale názorový střet je skutečně někde jinde.

Současná doba je charakterizována střetem mezi konzervativci a liberály (případně progresivisty). Obé přitom najdeme jak uvnitř pravice, tak uvnitř levice.

Překážkou k pochopení tohoto fenoménu je často pojmové zmatení, které současnou politiku charakterizuje. Zamlžuje také chování a motivy jednotlivých politických aktérů, nahrává úvahám o populistech a extrémistech a dělá z voličů oběti propagandy.

Má k sobě dnes blíže konzervativní levičák s konzervativním pravičákem? Nebo levicový konzervativec s levicovým progresivistou, případně konzervativní pravičák s liberálním pravičákem? To jsou fenomény, ve kterých se dnes průměrný volič jen stěží orientuje.

Ekonomičtí liberálové vyznávají bezbřehou dominanci trhu a velkého kapitálu na úkor všeho ostatního, podporují nadnárodní korporáty, jejich oligarchii a v podstatě legitimizují jejich vlivové působení. Tento směr je blízký spíše pravicovému politickému spektru, ale můžeme hovořit i o levicových liberálech, kteří se vyznačují tím, že proti popsanému stavu nic nenamítají a tiše se stávají jeho součástí.

Progresivisté se zaměřují na jiné otázky než ekonomické. Nekontrolovaně se vrhají do nové kulturně-společenské revoluce a boří přitom i doposud nezpochybnitelné přírodní zákony. Obě ideologie jdou často ruku v ruce nebo si minimálně nekonkurují. Vyznačují se neomezenou svobodu a individualismem, které v absolutní podobě představují naprostý morální, mravní a (bez)hodnotový relativismus.

Konzervatismem je dnes myšlen takový hodnotový směr, který stojí vedle těchto dvou ideologií a je jim konkurencí. Vyznává staletími ověřený přístup ke světu, konzervativní vidění společnosti a víru v tradiční hodnoty. Odmítá extrémní experimenty se společností, s rodinou, s výchovou či vzděláváním mládeže. Taktéž se staví proti primátu nadnárodních oligarchií a jejich vlivu na hospodářskou politiku. V ekonomické oblasti se opírá o národní kapitál a má potřebu definovat národní zájmy. Takový přístup může být vlastní jak sociálnímu demokratovi či komunistovi, tak pravicově smýšlejícímu jedinci.

Zatímco pro liberální a progresivistické utopie a jejich cíle jsou národ a národní stát překážkou, pro konzervatismus jsou naopak základním předpokladem a klíčovým východiskem. Konzervatismus vyznává primát národa a státní suverenity. Levicoví socialisté, sociální demokraté a komunisté jsou v tomto směru v současnosti rozštěpeni, stejně jako původní tradičně konzervativní pravice, jejíž část začala inklinovat k novému internacionalismu či dokonce evropskému federalismu.

Zatímco tzv. nová levice, zejména západoevropské socialistické, sociálnědemokratické a komunistické strany a zelení (včetně pirátských stran) dnes jednoznačně vyznávají (vedle relativismu a progresivismu v hodnotových otázkách) nadnárodní koncept a federalizaci Evropské unie a národní státy považují za přežitek a vlastenectví a patriotismus za nebezpečné a škodlivé postoje, některé strany tradiční levice ve střední Evropě (z těch nejznámějších slovenský SMER či česká KSČM) naopak považují zachování národní suverenity (nejen v rámci EU) za jeden z klíčových pilířů své politiky a programatiky.

V tomto kontextu můžeme hovořit o novém typu levice, který již dříve definovali Petr Drulák a Jan Keller jako tzv. levicový konzervatismus. Jedná se o důležitý fenomén dnešní doby, který stále více vystupuje do popředí české politické scény a nabývá na síle. Například dnešní hodnotový střet mezi SOCDEM a koalicí Stačilo se vyznačuje právě střetem mezi levicovým liberalismem a konzervativní levicí.

Pro pochopení ideologických sporů, které se následně projevují v politickém boji, můžeme využít práci norského politologa Steina Rokkana, který v roce 1967 popsal čtyři typy historických štěpících linií v politickém prostoru národních států. Právě tyto štěpící linie podle něho vedly ke vzniku novodobých masových politických stran, jakožto akumulátorů zájmů různých společenských skupin. Rokkan tato štěpení formuloval teritoriálně a funkčně a popsal čtyři základní dlouhodobé politické konflikty, o kterých můžeme stejně hovořit i dnes, byť třeba v trochu jiných konotacích a kulisách.

V jeho podání jde o tyto konflikty: centrum versus periferie (který dnes probíhá mezi stoupenci nadnárodní politické a ekonomické integrace a zastánci suverenity národních států coby klíčové záruky zachování svobody a demokracie), církev versus stát (dnes transformovaný do hodnotového sporu zastánců tradičních společenských hodnot a hodnotových relativistů), město versus venkov (v současnosti spíše společenský, názorový, hodnotový a sociodemografický konflikt, jak ostatně dokládá volební geografie, politický konflikt mezi městskou a venkovskou společností), zaměstnavatelé versus zaměstnanci (nyní výrazněji akcentovaný po linii korporátní kapitalismus versus národní ekonomika a drobné živnostenské podnikání).

Pokud máme definovat zásadní dělící ideové příkopy v politické aréně dneška, můžeme tak v návaznosti na teorii Steina Rokkana učinit například takto: 1. vztah (politických stran) ke kulturně-civilizačním hodnotám, tradicím a podobě uspořádání společnosti, 2. vztah k národní suverenitě, národnímu státu, národním zájmům a nadnárodní politické a ekonomické integraci, 3. vztah ke globálnímu a korporátnímu kapitalismu a trhu, resp. k sociálnímu státu a sociální spravedlnosti, 4. vztah ke svobodě a lidským právům a k jejich omezování.

A pod tímto prizmatem si již nevystačíme s tradičním pravolevým dělením, jelikož zde se subjekty a síly hlásící se k politické pravici či levici štěpí uvnitř „svých“ ideologických bloků. A naopak – na společné „straně barikády“ zde stojí pravicoví a levicoví konzervativci proti levicovým a pravicovým liberálům.

Na těchto příkladech vidíme, že levice a pravice nejsou v žádném případě synonymy pro jednoznačně definované politické ideologie, ale že jde dnes spíše o určité prostorové metafory, resp. o charakteristiky, které nepopisují komplexní programatiku jednotlivých politických subjektů, ale něco jiného, obecnějšího.

Chceme-li dnes porozumět dění na české a evropské politické scéně a v podstatě pochopit i procesy celosvětového měřítka, musíme se oprostit od levopravého dělení dvacátého století, se kterým jsme vystačili do konce Studené války. V průběhu devadesátých let a začátkem jednadvacátého století se nám začaly rozevírat nůžky mezi liberály a konzervativci a dnes se proti sobě tyto dvě skupiny postavily zcela otevřeně. Tento boj probíhá naplno a je třeba si uvědomit, co každý z těchto proudů dnes představuje.

Původně bylo publikováno na stránkách časopisu !Argument.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Martin Brožek

Student

Martin Brožek (2004) je v současnosti studentem. Krom Svatopluku je členem Společnosti Edvarda Beneše a dalších, převážně levicově zaměřených, organizací. V rámci Svatopluku je vedoucím Moravskoslezské větve Ostrava. Zajímá se o historii, makroekonomii a politologii, v rámci té o konzervativní a levicové politické myšlení. Rád čte, hraje deskové hry nebo se zabývá kutilstvím.

Zdeněk Koudelka

Právník

Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka Ph.D. – narozen 9. 5. 1969 na Moravě v Boskovicích, žije v Brně. Má blog na Blogosvět.cz. Učitel na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Katedře bezpečnosti a práva AMBIS vysoké školy. V letech 1990-98 a 2014-19 člen zastupitelstva, 1990-91 radní a 1991 a 1992-94 místostarosta městské části Brno-Jundrov. V letech 1993-96 advokátní koncipient. Advokátem byl 1996-2006 a je od roku 2014. V letech 1998-2006 člen a 2002-06 místopředseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu. V letech 2006-14 byl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, 2006-11 náměstek nejvyšší státní zástupkyně, 2011-13 náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Mimo jiné byl v letech 1993-96 člen Redakční rady časopisu Budování států, 1994-2003 člen Redakční rady Politologického časopisu, 2007-11 člen a 2008-11 předseda Redakční rady časopisu Státní zastupitelství, 2010-17 člen Redakční rady časopisu Trestní právo a od 2014 je předseda Redakční rady časopisu Právo a bezpečnost. Významné publikace a další informace lze nalézt na webu Zdeňka Koudelky.

Tomáš Vitvar

Vysokoškolský pedagog

RNDr. Tomáš Vitvar, PhD., působí jako vysokoškolský učitel v oboru geografie a hydrologie na univerzitách v ČR a Ekvádoru. Své zkušenosti z výzkumu uplatňuje jako člen hodnotících panelů Evropské komise pro posuzování návrhů mezinárodních projektů. V tématice vodních zdrojů vyvíjí expertní činnost pro Mezinárodní agenturu pro atomovou energii při OSN, kde v minulosti působil. Kromě svého oboru má rád pohyb v přírodě, černobílé filmy, cizí jazyky a Latinskou Ameriku.

Jiří Medula

Podnikatel

Jiří Medula je bloger, publicista, moderátor, pořadatel koncertů, organizátor společenských i politických akcí a setkání. V poslední době se věnuje záchraně historických objektů a provozování společenského centra. Jeho sarkastické i vážné texty, kterými reaguje na aktuální společenské dění stojí za pozornost.

Tomáš Doležal

Asistent poslance

Ing. Mgr. Tomáš Doležal, MBA je ekonom, politolog, publicista a politický konzultant. Zabývá se expertně především oblastmi sociální politiky a veřejné správy. Pracuje pro hnutí SPD, mj. jako poradce předsednictva a poslaneckého klubu. V oblasti politologie se věnuje komparativnímu výzkumu volebních systémů. Dvacet let působil jako manažer v oblastech distribuční a skladové logistiky a obchodu s energetickými komoditami.

Jana Turoňová

Právnička

JUDr. Jana Turoňová je právnička, zapsaná mediátorka a politička. Specializuje se na mezinárodní, evropské a rodinné právo, externě vyučuje na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 2019 vstoupila do ČSSD a působila v její ústřední odborné právní komisi. Po roce 2021 byla činná v rámci frakce strany, která mj. usilovala o vytvoření široké koalice levicových stran orientujících se proti liberalismu a progresivismu. V dubnu 2023 byla několika krajskými a okresními organizacemi ČSSD nominována na předsedkyni strany, ale stranickým vedením ČSSD byla navržena na vyloučení ze strany z důvodu údajného podkopávání politiky strany. Její vyloučení bylo potvrzeno na 45. sjezdu v červnu 2023. V současné době působí ve spolku Svatopluk a kandiduje do evropského parlamentu za konzervativně levicovou koalici Stačilo. Její komentáře najdete v internetovém časopise !Argument.

Michal Semín

Publicista

Michal Semín (nar. 1967) je konzervativním aktivistou a publicistou. Za svoji veřejnou činnost byl v nemilosti normalizačního režimu, dnes to není o mnoho lepší. Stál u zrodu řady iniciativ a spolků (mj. Svatopluk, Akce D.O.S.T., Lipový kříž, Institut sv. Josefa, Spolek přátel domácí školy, Patrimonium sancti Adalberti), od roku 2006 vydává časopis katolického zaměření Te Deum. Publikuje a přednáší doma i v zahraničí na témata, spjatá s politickou filosofií a sociální etikou. Žije na středočeském venkově, je otcem devíti dětí.

Ilona Švihlíková

Ekonomka

Ilona Švihlíková (1977) vystudovala Vysokou školu ekonomickou, obor Mezinárodní obchod. Odborně se věnuje tématům globalizace a lokalizace, vývoji na komoditních trzích a hospodářské politice. Je autorkou či spoluautorkou pěti monografií. K nejznámějším patří Globalizace a krize, a Jak jsme se stali kolonií. Založila spolek Alternativa Zdola a podílela se na založení mediálního projektu !Argument. V rámci Svatopluku je správkyní prutu Solidarita. Ráda tančí, plave ve Vltavě a chodí na houby. Miluje moderní umění, zejména surrealisty a vážnou hudbu.

Ilona Švihlíková vede svůj informační kanál na Telegramu.

Petr DrUlák

Politolog

Prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D. (životopis zde) je zakladatelem spolku Svatopluk. Učí mezinárodní vztahy na Západočeské univerzitě v Plzni. Působil jako velvyslanec České republiky ve Francii, náměstek ministra zahraničí a ředitel Ústavu mezinárodních vztahů. Je autorem desítek odborných článků, několika učebnic a monografií publikovaných doma i v zahraničí. Věnuje se politické publicistice: ve slovenském deníku Štandard, MF Dnes a v internetovém časopise !Argument. Na platformě ABJ má pravidelný pořad Nalevo.

Prut Kultura

Pokaždé, když byl český národ utiskován, fungoval zvýšený zájem o jeho historii a rozvoj jeho kultury jako důležitý nástroj osvobozujícího procesu. I dnes potřebujeme pěstovat vědomí o důležitosti našich kulturních statků, investovat úsilí do jejich ochrany nebo podněcovat jejich růst. V prutu Kultura se proto snažíme oživovat povědomí o nejvýznamnějších uměleckých počinech z české historie a také se snažíme přispět vlastní tvorbou. Pořádáme exkurze do významných institucí, galerií a architektur. Promítáme filmy, organizujeme divadelní představení, pořádáme výstavy a besedy s cílem vzdělávat a obohacovat sami sebe i ostatní. Neživou kulturu oživujeme a tou živou žijeme.

Správce prutu: Dominik Forman – dominik.forman@gmail.com

Prut Cesty

Naši zemi vnímáme skrze pozoruhodná místa. Některá vytvořila příroda, jiná odkázaly mýty a dějiny. Všechna vstupují do národní tradice. Návštěvami těchto míst si tradici připomínáme a udržujeme ji živou. Ale také se lépe mezi sebou poznáváme a užijeme si i dost legrace. Naše cesty vždy směřují k pozoruhodným cílům, ale pokaždé je cílem i sama cesta.

Správce prutu: Roman Čeleda – romcel@centrum.cz

Prut Prosperita

Podnikáním a profesními aktivitami přispíváme k prosperitě naší země. Vycházíme z české společnosti, která nám hodně dává, a my se snažíme jí to vracet. Znepokojuje nás nepřetržitý růst nesmyslných předpisů, bruselské regulace i nepřetržité útoky na základní hodnoty. Jsme přesvědčeni, že bez silného národního kapitálu bude náš ekonomický osud v rukách nadnárodních hráčů. Pro ně jsme jen účetní položkou, kterou mohou kdykoliv nahradit. To není dobrá záruka pro příští generace. Dělení na levici a pravici nepřikládáme význam, za podstatnější považujeme to, kdo hájí národní prosperitu a kdo zastupuje jiné zájmy.

Správce prutu (prozatímní): Petr Drulák – drulak@svatoplukzs.cz

Prut Solidarita

Hlásíme se k tradiční levici. Chceme stát, který je silný ale nikoliv všemocný. Respektujeme trh tam, kde má své místo, nikoliv ve vzdělání, zdravotnictví, péči, energetice a jinde, kde selhává a nedokáže reagovat na potřeby občanů, či strategický zájem státu. Hájíme důstojnost práce, zaslouží si jak společenské uznání, tak i odpovídající materiální odměnu. Je nepřijatelné, aby v naší relativně bohaté společnosti byli ohroženi chudobou ti, kdo poctivě pracují či z objektivních důvodů pracovat nemohou. Demokracie proto nemůže být pouze politická, nýbrž také ekonomická. Jsme přesvědčeni, že solidarita je základním tmelem společnosti. Ekonomická solidarita se opírá o národní hodnotovou tradici a nesmí být podkopávána progresivistickými společenskými experimenty.

Správkyně prutu: Ilona Švihlíková – ilona.svihlikova@gmail.com

Prut Tradice

Díváme se na svět očima konzervativní pravice. Nejsme stoupenci kolektivismu, ani individualismu, ale společnosti, chránící svobodu a tradiční hodnotový řád, vycházející z duchovních kořenů naší národní identity. Uvědomujeme si, jak je tento řád ohrožován liberalismem a neomezenou expanzí globálního kapitálu. Chceme rozvíjet povědomí o našich dějinách a dobrém díle našich předků, chceme napomáhat společenskému rozvoji našich národních tradic. Chceme se podílet na intelektuální a hodnotové formaci mladých generací a pěstovat v nich lásku k naší zemi a imunitu proti společnost rozkládajícím progresivistickým ideologiím naší éry. Budeme usilovat o maximální svrchovanost České republiky na mezinárodním poli.

Správce prutu: Michal Semín – semin@outlook.cz