Reakce na cestu maďarského premiéra Viktora Orbána do Kyjeva a Moskvy vychází z rozdílného vnímání střední Evropy. Orbán symbolicky vyjádřil, že kdo chce mír v zamrzlé válce, kde nikdo nevítězí na frontě, musí jednat s oběma stranami konfliktu. Cestu ocenil slovenský premiér Robert Fico na Cyrilometodějských slavnostech na Děvíně. Fica přivítal dlouhý potlesk ve stoje, což dokazuje jeho mimořádné postavení na Slovensku. Kritika Orbána přišla z Bruselu, Varšavy a Prahy.

Úsměvná je reakce generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, který prohlásil, že Orbán nezastupoval NATO, což každý ví, protože je maďarským premiérem, ne funkcionářem NATO. Stoltenbergova slova by nebyla divná, pokud by takto jednal vůči všem zemím. S ruským prezidentem Vladimírem Putinem se opakovaně setkal turecký prezident Erdogan a též americký ministr zahraničí jednal se svým ruským protějškem. Vůči nim si Stoltenberg podobná slova nedovolil. Stoltenberg vychází z toho, že Američané mohou vše, vůči Turecku si nic také nedovolí říci, ale státy střední Evropy může peskovat za to, že dělají zahraniční politiku ve svém zájmu.

Viktor Orbán je politik, který prosazuje maďarské zájmy: uchování míru ve střední Evropě, ochrana menšinových práv Maďarů na Podkarpatské Rusi a zajištění levné energie z Ruska. Orbán patří mezi politiky, kteří vnímají, že rozšiřování NATO na východ za válku a statisíce mrtvých nestálo a nevidí proč by měla střední Evropě vadit neutralita Ukrajiny. Naproti tomu v Evropské komisi i v pražské vládě převažuje chápání střední Evropy jako vazalů, kteří nemohou své zájmy prosazovat samostatně, ale jen, když je jim to z hůry dovoleno.

Zajímavá je reakce Polska, které má aspirace středoevropské regionální mocnosti a sází na úzké spojenectví s USA. V rámci tohoto spojenectví se nebojí postavit Bruselu, ale na druhou stranu má mocenské chutě vystoupit proti jiné svébytné politice středoevropských států, pokud se mu nehodí. Polsko je nejsilnějším středoevropským státem, ale svébytná střední Evropa vzkvétala tehdy, když jí mocensky nikdo nepanoval, což se týká i Polska.

Kritici Orbána vnímají střední Evropu jako území, které mocensky ovládnou buď USA či Brusel na jedné straně nebo Rusko na druhé straně. Avšak možné je i svébytné postavení střední Evropy jako spolupracujících států, které mohou mít různé zájmy a vztahy k mocnostem.