Před několika lety jsem se během jedné přednášky na semináři pro učitele matematiky setkala s otázkou: „Kolik procent svého volného času věnují studenti svým mobilům?“ Přesnou odpověď si nepamatuji, ale číslo bylo hodně vysoké. Následovala druhá otázka: „Kolik procent času věnují učitelé matematiky ve svých hodinách práci s mobilem?“ Odpověď zřejmě tušíme. Já osobně se mobilům ve výuce matematiky úspěšně vyhýbám. Zmíněná přednáška, byla zaměřená na propagaci používání mobilů ve výuce.

Položme si tedy otázku: Je vhodné používat mobily ve výuce?

Víme, že například vsetínští radní rozhodli, že na vsetínských základních školách zřizovaných městem nebudou moci žáci od školního roku 2024/25 mobilní telefony používat ani je mít u sebe v době vyučování. Vsetínský starosta Jiří Čunek toto rozhodnutí zdůvodnil slovy: „To, že používání mobilních telefonů dětem škodí, opakovaně potvrzují nejrůznější studie, dokonce díky nim víme, že 40 % dětí má psychické problémy, k nimž významně přispívá nadměrné používání mobilů.“ 

Našla se řada podporovatelů i odpůrců tohoto rozhodnutí. Důležité ale je, že ve školském zákoně stojí: „Školní řád nebo vnitřní řád může omezit nebo zakázat používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení dětmi, žáky nebo studenty, s výjimkou jejich používání v nezbytném rozsahu ze zdravotních důvodů.“

Shrňme si tedy důvody, které mohou k takovému rozhodnutí vést:

• Mobily snižují koncentraci žáků. Studie ukazují, že nejen používání, ale i samotná přítomnost mobilního telefonu má negativní účinky na efektivní neuropsychologické fungování tím, že telefon může kdykoli přitahovat nebo vyrušovat pozornost. Pokud mozek ví, byť podvědomě, že může být vyrušen, nesoustředí se tak dobře. 
• Práce s mobilem může být sice pro žáky lákavější a zajímavější, otázkou ale je, jestli je tento přínos i přínosem pro kvalitu výuky. Myslím si, že třeba pro prvňáčka bude daleko větším přínosem, nakreslí-li si dvě kytičky a k tomu ještě tři, než když kliká v digitální učebnici na žabičku, která  mu předvede pět žabích skoků po té, co špatně odpoví na otázku, kolik je 2 + 3. Klikat na nabízené odpovědi stylem pokus – omyl, dokud nenarazíme na správný výsledek, je totiž méně namáhavé. I studenti středních škol raději klikají do kalkulačky, než by spočítali zpaměti jednoduchý příklad. Mám proto termín: „Vyklikávají si mozek z hlavy“.

Lékař a bývalý pedagog Martin Jan Stránský upozorňuje, že rychlá a povrchní povaha internetu podporuje povrchní myšlenkové surfování, nikoliv komunikaci tváří v tvář a hlubší přemýšlení či diskusi, která by vedla k tvorbě pevných neurologických spojů a konstrukcí, jež jsou nezbytné pro hlubší myšlenkové procesy, řešení problémů i získání a udržení vnitřní pohody.

• Nadměrné používání digitálních technologií podkopává pocit pohody a má zřejmě za následek zvyšování počtu lidí trpících depresí a stoupající počet sebevražd. M. J. Stránský ve svém článku v časopisu Přítomnost uvádí, že „deprese a další poruchy nálady postihují (podle výsledků četných studií) nejméně jednoho ze tří lidí“.
• Martin Jan Stránský nazývá mobilní telefon toxickým portálem, který většina lidí používá pro přístup do digitálního světa. Pro většinu uživatelů mobilních telefonů je nepředstavitelné, že by se bez něj obešli. Průzkumy ukazují, že průměrný uživatel mobilního telefonu kontroluje svůj telefon minimálně 50krát denně. A tady už mluvíme o závislosti a s ní spojenými dalšími problémy, jako je zanedbávání volnočasových aktivit, problémy se spánkem, absence času stráveného s rodinou a kamarády, problémy s výukou, …

Německý neurovědec a psychiatr Manfred Spitzer (autor knihy Digitální demence) ve své knize Kybernemoc dochází k závěru: „U digitálních médií platí stejné mechanismy závislosti jako u narkomanie či stravy. Pomocníci života moderního člověka, podporovaní reklamou výrobců, mají schopnost člověka opanovat, neinformovaného o to snadněji.“

• Přítomnost mobilů ve školách dává prostor kyberšikaně. Množí se případy nejen šikany spolužáků, ale i učitelů. Konkrétní příklady si jistě každý vybaví sám.
• Mobily usnadňují podvádění při výuce. Zatímco v dřívějších dobách si mohl učitel dovolit zadávat během mnoha let stále jedno zadání písemky, dnes je problém zadat stejné otázky i v paralelních třídách. Stačí jedno nepozorovatelné zmáčknutí tlačítka a celý text i s řešením je připravený k předání komukoliv dalšímu.

Dospěli jsme tedy k závěru, že používání mobilů s sebou nese mnohé negativní důsledky. Jejich používání ve výuce může být v určité situaci přínosem, ale na místě je opatrnost a prozíravost. Z těchto zjištění vyplývá otázka: Jak může přispět škola k řešení této situace?

• V první řadě je potřeba vypořádat se z nepravdou, že výuka budoucnosti vede přes počítače. Moje osobní zkušenost je naprosto v souladu se studiemi, které potvrzují, že výuka klasickými metodami (práce s knihou, tabulí, …) předčí učení digitálními technologiemi. Pokles vědomostí a dovedností žáků v době přechodu na digitální výuku v době krize COVID-19 je toho důkazem. Školy si musí uvědomit, že prioritou je naučit žáky myslet, ne používat počítač.
• V souladu s doporučeními odborných organizací by měly být mobilní telefony zakázány. Některé země (Francie, Austrálie, Řecko, Velká Británie, Nizozemsko a Čína) tak již učinily. Proč by dítě ve vývinu mělo mít dovoleno surfovat a psát SMS na mobilu během vyučování, což prokazatelně ničí studijní výsledky?

Vynálezci moderní digitální technologie Steve Jobs, Bill Gates a Tim Cook nejenže nedovolili svým dětem, aby zmíněnou technologii používali, ale posílali je do waldorfské školy v Silicon Valley, která se vyznačuje tím, že ve třídě není jediný počítač. 

Škola může ke zdravému vztahu k digitálním technologiím přispět, ale sama o sobě problém nevyřeší. Je potřeba, aby k tomuto problému zaujala správný postoj vláda, vyřešení problému se neobejde bez spolupráce s rodiči. Manfréd Spitzer ve své knize Digitální demence upozorňuje, že „propásneme-li určité období pro rozvoj konkrétních částí mozku, v pozdějších letech už se nedotvoří.“

Pokud je výchova ke správnému vztahu k digitálním technologiím zanedbána v rodině, o to to má škola těžší. Nejjednodušším řešením se jeví uschovávání mobilů do uzamykatelných boxů během výuky (po vzoru již zmíněného usnesení vsetínských radních). Více úsilí stojí dosažení stejného výsledku cestou vysvětlování, přesvědčování a důsledné kontroly dodržování pravidel. Mně osobně (vzhledem k tomu, že učím na střední škole) se nejvíc osvědčilo doplnění sankčního řádu o  formulaci: „Použití výše uvedených elektronických zařízení (mobilního telefonu, chytrých hodinek a jiných elektronických zařízení) bude posuzováno jako nedostačující práce v hodině a žák bude v příslušné vyučovací hodině klasifikován stupněm nedostatečným s váhou 5 za každé jednotlivé použití.“

U mladších dětí se přikláním spíš k vysvětlování, přesvědčování a kontrole dodržování pravidel.

Pomocí digitálních technologií se snadno šíří jedovaté myšlenky, které k našemu prospěchu nevedou. Bránit se můžeme poznáním pravdy, osvojením si

správných návyků, získáním důležitých informací.

Závěrem je potřeba poznamenat, že při používání digitálních technologií je potřeba zachovat zdravý rozum a řídit se poučkou: Mobil může být dobrý pomocník, ale zlý pán.

Zpracovala: PaedDr. Jitka Maštálková                           

Zdroje:

Vsetínská radnice od září zavádí plošný zákaz mobilů na základních školách:
https://zlin.cz/zpravy/vsetinska-radnice-od-zari-zavadi-plosny-zakaz-mobilu-na-zakladnich-skolach/

Martin Jan Stránský: Jak nástup digitální technologie negativně ovlivňuje mysl a budoucnost našich dětí
https://www.pritomnost.cz/2023/12/18/jak-nastup-digitalni-technologie-negativne-ovlivnuje-mysl-a-budoucnost-nasich-deti/

Tablety u dětí. Způsobují jim digitální demenci? | Klimeš, Cajthamlová, Jelínek | Nejlepší Podcast
https://www.youtube.com/watch?v=khSlJlGFf5Q

Manfred Spitzer: Kybernemoc. Jak a čím nám ničí digitální technologie život?
https://plus.rozhlas.cz/manfred-spitzer-kybernemoc-jak-a-cim-nam-nici-digitalni-technologie-zivot-7958655