Reakce na cestu maďarského premiéra Viktora Orbána do Kyjeva a Moskvy vychází z rozdílného vnímání střední Evropy. Orbán symbolicky vyjádřil, že kdo chce mír v zamrzlé válce, kde nikdo nevítězí na frontě, musí jednat s oběma stranami konfliktu. Cestu ocenil slovenský premiér Robert Fico na Cyrilometodějských slavnostech na Děvíně. Fica přivítal dlouhý potlesk ve stoje, což dokazuje jeho mimořádné postavení na Slovensku. Kritika Orbána přišla z Bruselu, Varšavy a Prahy.

„Stačilo současné vlády Petra Fialy. Je to vláda, která podrývá naši suverenitu, ničí zájmy českého státu i blaho našich občanů,“ říká právnička a kandidátka STAČILO! Jana Turoňová. „Česká televize je dnes nástrojem propagandy, nikoliv nezávislým informačním zdrojem,“ uvedla pak na adresu ČT a řekla, co si myslí o iniciativě „Nekrm hydru“. Dostala se také ke školství a zmínila i neziskovky.

Když se v červnu sešli lídři uskupení G7 v italské Apulii poznamenala televizní stanice CNN, že „unikají před politickým nebezpečím doma.“ Byl to dobrý postřeh, který se v následujících týdnech potvrdil.

Atentát na Donalda Trumpa ukázal, že ohroženi na životě nejsou jen politici ve státních funkcích, ale i politici opoziční. U nás to potvrdil atentát na předsedu opoziční komunistické strany Jiřího Svobodu v prosinci 1992. Proto na Slovensku po atentátu na Roberta Fica byla dána policejní ochrana předsedům opozičních stran.

Po pádu železné opony před 35 lety se zdálo, že se základní politické soupeření bude odehrávat na ose levice-pravice. Dnes se toto kritérium ocitá, pro mnohé nečekaně, na vedlejší koleji. Jak se to stalo a co je nahradilo? Klíčem k odpovědi, alespoň pro Českou republiku, je rok 2004 a naše zapojení se do integračního procesu v Evropě. Již tehdy mnozí varovali – vzpomeňme na bývalého sovětského disidenta Vladimíra Bukovského – že po pár letech zklamaně zjistíme, že jsme jeden nenáviděný sojuz jen nahradili jiným. A že jako za minulého režimu, kdy se v disentu bratřili lidé bez ohledu na to, zda se ideově hlásili k pravici či levici, bude nutné opět spojit síly. Proti komu?

Byla to jen otázku času. Dlouhodobě probíhající masová migrace zažehla na britských ostrovech plamen schopný rozhořet se v jen obtížně uhasitelný požár. Vražda tří a těžké zranění několika dalších dětí potomkem rwandských přistěhovalců vyvolala nepokoje v mnoha britských městech. Liberální média mají jasno – na vině jsou tzv. pravicoví chuligáni a bílí rasističtí násilníci.

Hrozí válka mezi Izraelem a Íránem? Jakou roli může sehrát Donald Trump, pokud vyhraje americké volby v listopadu? A proč vede Brusel politickou válku proti Viktoru Orbánovi? Bývalý elitní diplomat, pedagog a expert na mezinárodní vztahy Petr Drulák tyto otázky osvětluje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Pane profesore, jak vnímat současné dění na Blízkém východě? Izrael zlikvidoval několik představitelů Hamásu, Írán hrozí odvetou. Může ten konflikt eskalovat?

Írán musí reagovat, protože likvidace Ismaíla Haníji bylo aktem ponížení Íránu. Izrael zabil politického šéfa Hamásu ve chvíli, kdy se s Hamásem jedná o příměří, o výměnách zajatců atp. Samo o sobě jde o eskalační krok ve válce s Hamásem. Haníja byl ve vedení Hamásu politická figura, nebyl tím, kdo řídí operace. Vychází z toho, že Izrael nemá zájem o politické řešení problému v Gaze a dál sází na sílu.

Drama s volbou předsedkyně Evropské komise se včera v Evropském parlamentu nakonec
nekonalo, i když to mnozí zasvěcení pozorovatelé unijní scény předvídali. Ursula von der
Leyenová dostala v tajném hlasování 401 hlasy, potřebovala jich aspoň 361. Politická krize po
případném nezvolení, kterou by museli hasit hlavy členských zemí na mimořádném summitu
se nekoná. Navíc konzervativní spojenci šéfky komise tvrdili, že hlasovat proti ní by bylo darem
pro populisty na celém kontinentu v době masivní geopolitické nestability.

Střelba na pražské filozofické fakultě odhalila problém s reakcí policie, je-li páchán zločin na
území různých krajů. Současné krajské uspořádání je zbytečně drahé, ale může být i nebezpečné
pro životy lidí.

Praha je přirozeným centrem středních Čech, avšak to není respektováno ve správním rozdělení
státu. Praha i Středočeský kraj jsou oddělenými kraji. Dělá to problémy v územním plánování,
když hlavní tahy začínají v Praze a pokračují ve Středočeském kraji, přičemž tam, kde silnice
na hranici Prahy končí, musí ve středních Čechách pokračovat. Dělá to problém ve školství,
kdy pražské školy jsou přirozeným cílem řady dětí ze Středočeského kraje a dělá to zbytečné
problémy i v policii a dalších státních složkách.

V květnu 2024 otec kvůli odebrání dětí z problémové rodiny provedl žhářský útok na rodinu
úřednice orgánu sociálně-právní ochrany dětí karvinského magistrátu. Přestože o odebrání dětí
rozhodl okresní soud a magistrát věc jen navrhuje, zapálil jí v noci auta a dům. Postižená
úřednice, její manžel (také úředník magistrátu) a dvě děti stačili utéct. Dům shořel, škoda je asi
pět milionů.

Obviněný muž je ve vazbě. Za škodu odpovídá žhář. V případech sociálně problémových lidí
je však škoda zpravidla nevymahatelná. Útok byl pomstou za to, že úřednice plnila služební
povinnosti při výkonu státní správy. Za to utrpěla obrovskou škodu s celou rodinou, mohli přijít
i o život.