Přátelé, musím se vyjádřit k sérii článků, které se v poslední době vyrojily na téma údajné segregace romských žáků v našem vzdělávacím systému. Sleduji s velikými obavami, jak je veřejnost opět manipulována určitým směrem a nemohu tomu jenom tak přihlížet.
Nyní reaguji konkrétně na článek, který k této problematice vyšel na Seznamu (odkaz přikládám).
V něm se hovoří o tom, že ČR nevyřešila segregaci romských dětí ve vzdělávání. Autor zmiňuje, že pokud se tak nestane, hrozí nám žaloba Evropské komise, která může skončit opakovanou pokutou ve výši stovek milionů. A konstatuje, že stát chce proto snížit počet segregovaných škol.
Totiž Výbor ministrů Rady Evropy z letošního června, kdy se naposledy projednával stav výkonu rozsudku „D. H. a ostatní“ konstatoval, že „nerovný přístup romských dětí ke vzdělávání v Česku přetrvává, a to navzdory řadě kroků, které byly v posledních letech přijaty…“
Přátelé, dovolte mi připomenout vám, co je to rozsudek „D. H. a ostatní“.
Žalobu tehdy podalo 18 romských dětí z Ostravy, které v letech 1996–1999 navštěvovaly tehdejší zvláštní školy. „Tvrdily“, že byly do těchto škol zařazeny především kvůli svému romskému původu, nikoliv proto, že by jejich intelekt skutečně odpovídal tehdejším kritériím pro vzdělávání ve zvláštních školách. Je vám jasné, že tento krok asi nebyl z hlav nějakých 18 Romů z Ostravy… Samozřejmě za tím stála mezinárodní nezisková organizace, která vše právně připravovala a vedla…a samozřejmě financovala, konkrétně European Roma Rights Centre (ERRC), která se dlouhodobě zaměřuje na ochranu práv Romů.
Evropský soud pro lidská práva v roce 2007 rozhodl, že Česká republika nepřímo diskriminovala romské děti, protože byly statisticky výrazně častěji zařazovány do tehdejších zvláštních škol, aniž stát prokázal, že tento nepoměr měl objektivní a přiměřené důvody.
Jenom podotýkám, že tento rozsudek přinesl do našeho vzdělávacího procesu sérii změn, které ve výsledku vyústily v inkluzi…v té podobě, jak ji známe nyní!!!
Takže si opět necháme líbit direktivy, výhružky, necháme se zastrašit absurdními a drzými pokutami?!
Budu sledovat, jak se současné vedení našeho resortu zachová. Zatím jsem zaznamenala, že si pohrává s myšlenkou dvouleté povinné předškolní docházky… je vám již jistě jasné, odkud vítr fouká…
Já bych měla řešení… a tím je… zapojit konečně zdravý rozum a narovnat hřbet!
Takže doufám, že naši představitelé tentokrát projeví sebevědomí a nebudou slepě poslouchat úředníky, kteří českou školní realitu znají jen z tabulek, statistik a konferenčních sálů. O budoucnosti našich dětí se nemá rozhodovat podle toho, jak vypadá excelová tabulka v Bruselu, ale podle jejich skutečných vzdělávacích potřeb.
A přestaňme konečně opakovat jednu lež dokola a mystifikovat veřejnost!
Do školy zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona se dítě nedostane proto, že si to usmyslí ředitel. Ředitel o tom nerozhoduje. Nestačí ani přání školy. Je potřeba odborné doporučení pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra, které vychází z odborné diagnostiky, a současně souhlas zákonného zástupce. Bez těchto podmínek to jednoduše nejde. Nejde! Nejde! Tedy si to všichni novináři a neziskovkáři zapamatujte!
Speciální školy nevznikly proto, aby někoho segregovaly. Vznikly proto, aby pomáhaly dětem, které potřebují jiný způsob vzdělávání, menší kolektiv, speciální metody práce, odbornou péči a individuální přístup. A tisícům dětí za desítky let skutečně pomohly.
Jestli chce dnes někdo automaticky označit každou speciální školu za důkaz diskriminace, pak neútočí na systém. Útočí na odborníky, psychology, speciální pedagogy, rodiče i samotné děti.
Největším paradoxem celé debaty je, že právě bezhlavá inkluze ublížila a ubližuje mnoha dětem…právě těm se speciálními potřebami, učitelům, spolužákům i rodičům. Místo slibované rovnosti přináší často frustraci, přetížené učitele, zhoršené podmínky pro výuku a děti, které se ocitají v prostředí, jež jejich potřebám neodpovídá a mnohde se pro ně dokonce stává nepřátelským. Nepomáhá ani mnoha romským dětem, kterým místo skutečné podpory nabízí často jen politické proklamace.
Přestaňme už naskakovat na laciné slogany o „segregaci“. Každé dítě má právo na vzdělávání, které odpovídá jeho možnostem a potřebám. To není diskriminace. To je elementární odpovědnost.
Chcete říci, že pokud odbornice z PPP či SPC dle testů usoudí, že romské dítko nespadá do pásma lehkého mentálního postižení, že na pokyn ředitele příslušného školského zařízení zfalšuje zprávu a diagnostikuje u něho LMP, aby se ho tento ředitel „zbavil“? To vážně chcete říci?
Nehledě na to, že poslední slovo nese rodič. Pokud by romští rodiče nesouhlasili s umístěním svých dítek do speciálních škol, prostě by tam tyto děti býti nemohly! Řeknete mi na to, že jsou tito romští rodiče vedením škol zmanipulováni tak, aby s tímto krokem projevili souhlas? Tak já vám na to odpovím otázkou. Takže vy říkáte, že jsou romští rodiče mentálně neschopní vyhodnotit si sami zprávu z poradenského zařízení a podléhají snadno manipulacím?! Tedy vy říkáte, že jsou romští rodiče mentálně postižení?! To snad nemyslíte vážně!?
A ještě se v této souvislosti zeptám. Může mi někdo říci, co je špatného, nemorálního a diskriminačního na tom, když se vyskytují v jedné třídě, skupině, škole…pouze romští žáci? Není naopak skvělé, když je vyučuje někdo, kdo zná jejich komunitu, kdo si u nich dokáže zjednat respekt, kdo jim rozumí, umí je zaujmout? Není fajn, když se jim může výuka plně přizpůsobit úplně ve všech situacích, které vzdělávací proces přináší? Třeba v klidu dohnat to, co tato dítka nezvládla (či z různých příčin nemohla zvládnout) v předškolním věku?
Školství se nesmí řídit ideologií ani strachem z evropských pokut. Musí se řídit odborností, zkušeností učitelů a zájmem dítěte!
Rušit speciální školy!? Abyste se zavděčili bruselskému úředníkovi a zbytečné neziskovce?
A pokud ti, kteří za resort školství odpovídají, neumí sebevědomě hájit zájmy romských (a jakýchkoli jiných) žáků, českého vzdělávacího systému a potažmo České republiky…nemají na svém místě co pohledávat.
Eva Kaprálová, ředitelka školy ZŠ a MŠ Prasek, PRO Právo Respekt Odbornost
