„Oni nám nejotevřeněji ukázali prostou pravdu o režimu, ve kterém žijeme. Pravdu o slepé poslušnosti Spojeným státům americkým, o našem podřízeném koloniálním postavení, o rozkradení naší země, o zbabělosti našich elit, o neschopnosti hájit vlastní národ, o promarněné šanci,“ říká na adresu vládnoucích politiků právnička a zastupitelka Jihočeského kraje za STAČILO! Jana Turoňová. Promluvila o spolku Svatopluk i o spojování levice a řekla také, z čeho mají lidé, dle jejích zkušeností, strach.

Paní doktorko, blíží se konec roku, za chvíli tady máme Vánoce. A tak pojďme trošku bilancovat. Jaký byl, podle Vás, tento rok pro ČR? A co v této zemi už „stačilo“?

Dovolím si podívat se na letošní rok ze dvou úhlů pohledu. Prvním úhlem je běžná státní agenda. Zde můžeme hodnotit chování naší vlády, premiéra Petra Fialy či prezidenta Petra Pavla. Neodehrálo se nic nového ani překvapivého. Všichni se pilně věnovali vlastním zájmům, občanům přeříkávali naučené fráze a vyprávěli pohádky. Druhý pohled na letošní rok je o něco zajímavější. Prozrazuje, že se jedná o rok příprav, přeskupují se síly a zaujímají pozice. U nás proběhly volby do Evropského parlamentu a krajů, které ukázaly, že se na naší politické scéně formují důležité opoziční síly. Naše Stačilo zleva, a zprava SDP a Motoristé. Pro spolek Svatopluk, jehož jsem členkou a ze kterého hodnotově čerpám, by to byla skvělá zpráva, jelikož podporujeme spolupráci neliberální pravice a neprogresivistické levice, ale v případě Motoristů to bohužel vypadá tak, že se levice štítí a proti liberálům a progresivistům v ní nevidí spojence. To je však jiné téma. Přeskupování sil a zaujímání pozic má dalekosáhlý přesah přes naše hranice. Kromě České republiky se to děje na mnoha dalších místech. Ve Francii, v Německu, v Rakousku, aktuálně v Rumunsku, v Gruzii. Přeskupuje se Blízký východ a mění se politika Spojených států amerických. Domnívám se, že tento rok nám něco důležitého přichystal a první zárodky jeho plodů se nám začnou vyjevovat už brzy.

Co více říci k současné české politické scéně? Jaké „vysvědčení“ byste vystavila naší vládě?

Česká politická scéna se mění. Na opoziční hřiště přicházejí noví hráči a ti staří se oblékají do přitažlivějších dresů. Andrej Babiš má ostřejší rétoriku než kdy dřív a Tomio Okamura hledá nové spojence. Pouze naše vláda zůstává stále stejná, věrna svému projektu. Spolu se nemění, hesla, ideologie i spojenectví zůstává zachováno. Myslím, že stále víc lidí si uvědomuje tragédii jejich počínání. Ale musíme si také přiznat, v čem nás obohatili. Oni nám nejotevřeněji ukázali prostou pravdu o režimu, ve kterém žijeme. Pravdu o slepé poslušnosti Spojeným státům americkým, o našem podřízeném koloniálním postavení, o rozkradení naší země, o zbabělosti našich elit, o neschopnosti hájit vlastní národ, o promarněné šanci.

A podívejme se i na prezidenta. Jak vidíte jeho činnost za tento, pomalu končící, rok?

O našem prezidentovi není popravdě řečeno moc slyšet, není představitelem české politiky, nositelem hlubších hodnot a rozhodně nestmeluje společnost. Je loutka v rukách amerických neokonzervativců, občas krkolomně přeříká, co mu poručí. Možná z jeho vlastní iniciativy vzešel nápad finančně zabezpečit manželku, ale to bych mu možná přisuzovala víc než zasluhuje.

Před volbami do Evropského parlamentu jste spolu s Kateřinou Konečnou a dalšími kolegy ze STAČILO! jezdila po celé republice a setkávala se s lidmi. O čem s Vámi nejvíc chtěli mluvit, co lidi v ČR, dle Vašich zkušeností nejvíc trápí, zajímá?

Lidé mají strach z války. Opravdu se mnozí z nich upřímně bojí. Naše vláda se nijak netají touhou podporovat boje na Ukrajině. Říkají občanům, že jsme ve válce, nerealisticky hodnotí naše možnosti, naivně nám zavírají dveře na Východ i ke globálnímu jihu, znehodnotili pojem diplomacie. Dokonce už i NATO a Brusel volají po příměří, ale než tuto změnu plánu pochopí v Praze, bude to ještě nějaký čas trvat. Je zajímavé, že ačkoliv se naši občané trápí vysokými cenami potravin, elektřiny, pohonných hmot, nedostatkem zdravotní péče, nedostatkem bytů, nízkými příjmy, že ačkoliv o tomto všem hovoří a stěžují si, vždy se nakonec každé setkání stočí na válku, na migraci, na bezpečnost. Lidé mají strach!

Jak už jste zmínila, jste členkou spolku Svatopluk. Můžete našim čtenářům přiblížit, čím se tato skupina zabývá?

Svatopluk je především společenstvím lidí. Těch, které spojují podobné obavy o naši budoucnost, kteří jsou nespokojeni se současnou vládou a kteří nevěří ve funkčnost současného systému. Základní hodnoty a politický směr otevřeně a srozumitelně formuluje náš předseda Petr Drulák, ale také další zakladatelé Svatopluka Ilona Švihlíková a Michal Semín, případně další tváře našeho spolku. Mezi našimi členy jsou lidé političtí i apolitičtí, s názory zleva i zprava, ale všichni se shodují na tom, že Česká republika má být svrchovaný bezpečný stát, hájící své hranice, prosperitu, kulturu a historii a že se nemá podřizovat cizím zájmům. V příštím roce budeme formulovat naše návrhy ke změně režimu a budeme s nimi seznamovat veřejnost. Na konferencích, v debatách, ve sborníku, který pravidelně vydáváme. V našich řadách vyrůstá nová politická, intelektuální, ale také podnikatelská skupina, která má v našem spolku silné zázemí. Abychom však byli skutečným společenstvím, setkáváme se také na společných výletech, které nás stmelují, pořádáme kulturní akce, letní školu a nově se věnujeme i sebeobraně a posilování odolnosti.

Za necelý rok tady máme parlamentní volby. Z některých stran zaznívá, že by se měla levice spojit. Jak Vy to vidíte? A jak s odstupem doby hodnotíte vývoj ČSSD (dnes SOCDEM), ze které jste před časem byla „odejita“? Mimochodem, proč vlastně?

Já myslím, že se levice úspěšně spojuje. Jde však o to, že není levice jako levice. Máme levici progresivistickou, probruselskou, proatlantickou, kterou představuje SOCDEM, a levici autentickou, konzervativní, vlasteneckou, kterou představuje Stačilo. Ve Stačilo se spojili lidé, pro které je důležitá levicová solidarita, ale kteří se současně vymezují proti centrismu EU, hegemonii USA a politice NATO. Programový rozpor mezi Stačilo a SOCDEM je proto zcela zásadní. Jejich „levicovost“ je v tomto případě zavádějící. Ostatně, právě tento rozpor byl důvodem mého vyloučení z ČSSD. Vymezila jsem se proti progresivismu, mluvila jsem proti Green Dealu, proti gendrové politice, odmítla jsem se ztotožňovat se sociálními experimenty či obhajovat migraci a multikulturalismus.

Na závěr se podívejme i do zahraničí. Co jako právnička říkáte na to, co se odehrává kolem voleb v Rumunsku?

Pokud ústavní soud přezkoumává volby, musí tak činit striktně podle práva, nikoliv podle politického či jiného zadání, tedy nikoli podle síly a moci. V Rumunsku ústavní soud volby přezkoumal a shledal je platnými. Pár dní nato dostal politické zadání, v podobě výhružky z USA, a své stanovisko přehodnotil. V Rumunsku rozhodla síla, nikoliv právo. Jeden bonmot říká, že pokud by volby mohly něco změnit, už dávno by je zrušili. V Rumunsku něco změnit mohly a zrušili je. A proto je situace v Rumunsku nikoliv otázkou pro právníky, ale pro politiky a pro občany. Těch je třeba se ptát, s jakou silou budou vzdorovat.

A jak vidíte situaci v Sýrii? Máme se obávat přílivu migrantů, jak někteří předpovídají, nebo lze očekávat, že se lidé budou naopak vracet zpátky domů? A jaký vývoj v Sýrii lze očekávat?

Sdílím obavy, že nás čeká migrační vlna. Netroufám si říct, jak moc velká bude, ale ty obavy jsou samozřejmě o to větší, že se na nás vztahuje migrační pakt vyjednaný Vítem Rakušanem. Je to mimochodem jeden z největších podrazů současné vlády na občany České republiky a nikdy bychom neměli zapomenout, kdo jej vyjednal. V Sýrii proběhla změna režimu s neskutečnou rychlostí, kterou možná nečekal nikdo. Nejhorší je, že cílem celé akce nebylo zemi osvobodit, ale rozvrátit. Způsob, jakým o celé záležitosti informovaly západní média, je proto cynický. Obávám se, že Sýrie je na velmi dlouhou dobu zničenou zemí, která bude jen využívána ve hře velmocí.

Původně publikováno na stránkách Parlamentních listů.