Koalice Spolu si pro svou předvolební kampaň nemohla vybrat cyničtější a více pokrytecký slogan než: Svoboda a prosperita i pro další generace.
Jestli většině našich občanů Fialův kabinet během čtyř let svého působení sebral, jsou to právě tyto pojmy, které si dal do štítu.
Žádná vláda od roku 1993 tolik nepotlačovala svobodu slova jako ta Fialova, která zde prosadila silnou cenzuru a rozdělila společnost na plnoprávné, své příznivce, méněprávné, své odpůrce, a v rámci této části populace vyčlenila téměř bezprávné, jež zahrnula pod nálepku „dezoláti“.
Veškeré názory, které jí jsou nepohodlné, označila bez ohledu na jejich pravdivost jako dezinformace. Jejich nositele pak kromě již zmíněného termínu „dezoláti“ nazývala bez důkazů též ruskými kolaboranty, trolly a dalšími hanlivými termíny.

Evropský problém se svobodou

Nejedná se zdaleka pouze o Českou republiku. S potlačováním svobody slova a s masivní cenzurou má problém celá Evropská unie, jen tento fakt její představitelé tvrdošíjně popírají. Alarmující by pro ně mělo být, že již i liberálně laděné plátky, The Economist i The Atlantic, o tomto fenoménu píšou jako o Europe‘ s Free-Speach problem.
Terčem kritiky je mimo jiné evropský soud pro lidská práva. Od sedmdesátých let 20. století se měl řídit vlastním judikátem, jenž mj. říká, že se svoboda projevu vztahuje nejen na informace a myšlenky, které jsou příznivě přijímány či považovány za neškodné nebo bezvýznamné, ale také na ty, které urážejí, šokují či znepokojují stát nebo jakoukoliv část populace. Dnes ovšem rozhoduje na základě zcela jiných hledisek.
V České republice jsou ti, kteří znepokojují Fialův kabinet, šmahem označeni za „dezoláty“. Celá opozice je zde zpochybňována a silně dehonestována. Své „dezoláty“ již identifikovaly rovněž Německo, Francie, Spojené království (jež z Unie vystoupilo), Finsko, Švédsko, Rakousko ad. státy.

Od Ucha k Oku

V souvislosti s návrhy referend o setrvání v Evropské unii či NATO slyšíme, že prý k těmto členstvím neexistuje alternativa. Už ale nepadne slovo o tom, jaká Unie a jaký vojenský pakt jsou pro nás přínosnými.
V roce 2004 vstupovala Česká republika do Unie, která měla lidem zaručovat mír, sociální práva, svobodu a bezpečnost. Dnešní Unie však zbrojí ostošest, Německo i Francie se nebezpečně zadlužují, nezvládnutá migrace ohrožuje bezpečnost celé Evropy, a politika Green Dealu likviduje evropský automobilový průmysl, a nejen ten. Politika emisních povolenek může vést k chudnutí středních vrstev společnosti a rostoucím otřesům v ní.
V německé spolkové zemi Rheinland-Pfalz byl zaveden zákaz zaměstnávat ve státní správě členy Alternative für Deutschland (AfD). To je ovšem hrubé pošlapání práva na svobodné politické přesvědčení.
Jak jinak pojmout chystanou legislativu Unie nazvanou Chat Control, než jako snahu zasahovat do soukromí každého z nás a kontrolovat obsah zpráv v e-mailech, v aplikaci WhatsApp či v Messengeru na sociálních sítích? Film Ucho by mohl mít volné pokračování pod titulem Oko.

Je libo Rakušana?

Petr Fiala i Vít Rakušan sice přispěchali před volbami s ujištěním, že něco podobného nepřipustí, ale nezapomínejme na takzvanou „šmírovací vyhlášku“ z dílen resortů vnitra a průmyslu a obchodu, která si pohrávala s myšlenkou monitorovat, jaké weby čeští občané navštěvují. Až když se vzedmula vlna občanské nevole, Vít Rakušan dělal, že on nic, on muzikant, a že ten materiál vznikl na Vnitru jaksi samovolně, nejspíše neposkvrněným početím.
Bývalý pirátský náměstek Ondřej Profant tvrdí, že Vít Rakušan s „Chat Control“ souhlasil. Hlavně, že se pan Rakušan cítí být budoucím premiérem a moderátorem, k němuž budou mít Piráti blíže. Jak bude v tomto textu ještě rozvedeno, panu Rakušanovi nelze vzhledem k jeho politické stopě, kterou tady zanechal, věřit. Osobně bych si při hodnocení morálních a osobnostních kvalit pana Rakušana vypůjčil slovník Petra Pavla, který ovšem „odpudivou lidskou bytost“ viděl jinde než v českém ministrovi vnitra.
Je evidentní, že snahy zavést tvrdou kontrolu našeho soukromí zde jsou, a opakovaně se vrací na scénu. Nepodceňujme je.

Jaká Evropa a jaký obranný pakt?

Evropská unie radikálně proměnila svůj charakter, a lidé by měli mít právo vyjádřit se k tomu, zda s těmito proměnami souhlasí. Zda jsou ochotni platit emisní povolenky či zříci se kvality zdravotnictví a školství ve prospěch zbrojení.
Stejně tak je třeba vést diskusi o podstatě NATO. Jestli se jedná o alianci obrannou, nebo útočnou. A pokud o útočnou, jestli se v ní lidé cítí bezpečně.
Každý z nás by měl mít možnost vyjádřit se k plánovanému razantnímu zvyšování nákladů na zbrojení.
Ti, kdo se při jakékoli kritice Evropské unie či NATO mohou pominout, přitom neřeší zásadní otázku: V jaké Unii chceme být? V prosperující a mírové, nebo chudnoucí, tonoucí v dluzích a sociálním napětí a zbrojící na úkor všeho ostatního? Jakého vojenského paktu si přejeme být součástí? Ryze obranného, nebo takového, jehož více než resort obrany vystihuje termín ministerstvo války? Takového, který konflikty urovnává, nebo je podněcuje a eskaluje?
V mainstreamu toto vůbec nezaznívá. Buď jste pro EU, nebo proti, to samé platí v případě NATO. Nepadne ale ani slůvko o směřování těchto institucí a o jejich představitelích (například o předsedkyni Evropské komise, von der Leyen, nedůvěryhodné kvůli Pfizergate).

Německo, náš vzor?

Petr Pavel, který Fialovu kabinetu podepsal zcela netransparentní a nedůvěryhodný rozpočet, již příští vládě mluví do jejích kroků, jak že bude muset konsolidovat.
Snad se ve stejném duchu vyjádří k ekonomické politice německého kancléře Merze, který ruší dluhové brzdy, aby mohl zbrojit, a to doslova, ať to stojí, co to stojí. Jak jde o zbraně, nešetří se na ničem. Ani na lidských životech, bohužel.

O motivaci navíc…

Zaštiťuje-li se Petr Fiala termínem prosperita, působí to až výsměšně.
Životní úroveň většiny českých občanů za působení Fialova kabinetu poklesla v rámci EU nejvíce, a české domácnosti vydaly z celé Unie nejvyšší náklady za energie. Finanční prostředky scházejí ve zdravotnictví, školství i například v soudnictví. To nazývá stávající český premiér prosperitou? Je smutné, že na to ještě někteří naši občané slyší a tleskají tomu.
Ještě zoufalejší představou, než že by v premiérském křesle pokračoval Petr Fiala, je vize Víta Rakušana, jehož ambice a drzost neznají strop. Kdyby mainstreamová média pracovala, jak mají, musel by pan Rakušan kvůli svým lžím ohledně jmenování pana Mlejnka, používání speciálně šifrovaného mobilu a vůbec své roli v kauze Dozimetr (Více viz https://nase-pravda.net/2025-04-21-01/) jednou provždy jako ministr skončit (podobně jako ve své době Stanislav Gross). A to ani nemluvě o jeho mimořádně křivé povaze, kdy opakovaně podrazil své pirátské partnery (například porušení smlouvy o kroužkování na kandidátních listinách) či kdy šel s Petrem Fialou na pivo, aby deklaroval, jak si rozumějí, a hned poté ho osočil ze slabosti a dral se na jeho pozici. Zapomínat nelze ani na jeho prokazatelné lži v kauze střelby na FF UK. Nedůvěryhodnějšího kandidáta na premiérský post lze jen těžko najít.
Jakkoli jsou slova vypuštěná z úst pana Rakušana bezcenná, připomeňme si jeho výrok, že pokud STAN ve volbách získá pod deset procent, nabídne svou funkci k dispozici: „Od začátku za úspěch označuji 15 plus. To vůbec není nesplnitelná meta. Co bych také chtěl je, aby STAN měl nejsilnější demokratický klub v Poslanecké sněmovně. To znamená, abychom měli víc lidí než ODS.“ O motivaci navíc, proč se k volbám dostavit, a hlasovat tak, aby symbol návratu praktik, které rozhodně nelze zvát demokratickými – a současně symbol nedůvěryhodnosti, zmizel z naší politické scény. Cesta, kterou nás Fialův kabinet již čtyři roky vede, nespěje ani k prosperitě, ani ke svobodě.

Následující báseň vyjadřuje pocity zmaru plynoucí ze stavu nesmiřitelně rozdělené společnosti, kde místo diskuse vítězí tabu a postoj na „té správné straně“.

Když zdi nahradí lesy…

Po vedrech prší teď a obloha je šedá,
šedá jak budoucnost, jež v taktech strachu bledne.
Dopadá odpověď, aniž se pravda hledá,
z podrazu činí ctnost – z flákačů zodpovědné.

Úzkost je denní chléb, jenž z médií nám drobí,
kdo je jí najeden, má v mozku silné křeče.
Máme být bez potřeb – jak prázdný symbol doby:
Mít červen za leden. Tím být, po němž vše steče.

Vzali nám směr i krok – každý ať v řadě stojí,
řeč stejné frekvence zní do těžkého ticha.
Čeká se na výrok – dialog leží v hnoji:
Pohřeb má bez věnce, ať vášeň nerozdmýchá.

Jen pružné nic je vhod – bez chutí všech a vůní.
Manuál stejnosti, jež nevybočí v ničem.
Hra čeká na přerod – a poražení u ní.
Stoka nás nehostí – a co v ní počít s klíčem?

Obzor je tkaný z gest, obzor nám do tmy padá.
Z myšlenek povely se v nočních můrách staly.
Chtít poznat za incest s pravidly od Mikáda
označí dospělí svázaní u maštalí.

Po vedrech prší teď – a hnědnou luka širá.
Zblácená podlaha na čistou zahraje si.
V kde kom ční tlustá zeď, která ho uzavírá.
Co jenom pomáhá? Když zdi nahradí lesy…

Namluveno: muamarek.cz/files/mp3/kdyz-zdi-nahradi-lesy….mp3

Původně publikováno na stránkách Litterate.cz.

.