Mainstreamová média se ani nesnaží skrývat svou frustraci ze zjištění, že Fialův kabinet míří ke svému neodvratnému pádu.
Jednotka společenského napětí, Volt Česko, podává před parlamentními volbami žaloby na SPD a Stačilo! s odůvodněním, že se údajně jedná o skryté koalice. To by ovšem tento subjekt musel obžalovat všechny strany, kde kandidují bývalí členové jiných stran. Podstatné je, že dotyční kandidují pod jednotnou značkou, a je zcela irelevantní, kde působili předtím.
V roce 2010 byli stejným způsobem zvoleni do Sněmovny na kandidátce Věcí veřejných i členové SNK ED či na kandidátní listině TOP 09 zástupci hnutí STAN a SLK, stejně jako o tři roky později. Tehdy se na listinách hnutí ANO dostali do Sněmovny rovněž představitelé hnutí Severočeši.cz a Východočeši. Jak vidno, nejde o nic přelomového, a již vůbec se nejedná o narušení demokracie.
Je poněkud s podivem, že subjektu Volt Česko nevadí Zelení na kandidátních listinách Pirátů (tam jde najednou o experty). A ještě zajímavější je, že ani Volt Česko, ani Milion chvilek pro demokracii ani Česká televize nehoufují davy demonstrantů proti Fialově kabinetu kvůli bitcoinové kauze. Exministr spravedlnosti Blažek obvinil policii z korupce s tím, že pokud prý pan Jiřikovský obětuje nějaké „všimné“ určitým politikům, bude z toho podmínka. To je natolik závažné obvinění, že by mělo být okamžitě prověřeno. Stát se to za vlády Andreje Babiše, již by ležela v rozvalinách. Ona už by tu dávno nebyla, a Eva Decroix by nedostala příležitost být podezřelá, že po svém stranickém kolegovi zametá stopy. Eva Decroix má ovšem to štěstí, že nepochází z takzvaně „dezolátní“ strany, ale je členkou partaje „vrcholně demokratické“. Tedy aspoň úhlem pohledu mainstreamových médií. Kdo že to nyní ve společnosti vyvolává nedůvěru v policii a soudy? Která vláda měla na resortech spravedlnosti Pavla Bitcoin Blažka a na vnitru Víta Dozimetr Rakušana (ani nemluvě o Petrovi Záložně Fialovi na pozici premiéra)? Neměl by Volt Česko volat spíše po zákazu kandidatury pro ODS a STAN?
Pokud by příznivce Petra Fialy zajímalo, jakou měli šanci opozici v podstatě eliminovat, a to bez bojůvek, soudů a zákazů politických stran, nyní to lze prozradit.
Za prvé: Stačilo nedémonizovat Andreje Babiše a jeho ANO. Tento projekt jen kopíroval typické vládní tmely typu Strany zelených, Věcí veřejných či Pirátů. Vždy se zašermovalo pojmem změna a prvky přímé demokracie, a síť na nespokojené zklamané voliče byla připravena.
Andrej Babiš po ničem tak nebažil jako po vládě s ODS, což mnohokrát veřejně prohlásil.
Do hry ovšem vstoupil tehdejší prezident republiky, Miloš Zeman, který viděl, jak sociální demokracie slábne, a že se o ni nemůže politicky opřít. Tak šikovně pochválil ANO, a speciálně pana Babiše. Předem počítal s průhlednou reakcí svých odpůrců. Ti svou fanatičností a hysterií vyřkli nad Babišovým ANO strašlivou a neodvolatelnou kletbu, a tento subjekt si dobrovolně zakázali. Tak vyvinuli enormní tlak na pana Babiše, aby obsadil prostor barikád, kde nikde nezamýšlel stanout.
Mat však mohli opozici uštědřit provládní sympatizanti v prezidentských volbách v roce 2023. Stačilo zvolit prezidentem Andreje Babiše. V šachové partii se takový tah rovná obětované dámě.
Proč by to byl pro opozici mat? Protože by tím ANO v podstatě zaniklo. Ztratilo by svého lídra. Přišlo by o polarizaci, z níž těží. Babiš by si užíval své funkce, vládě by šel více méně na ruku, a na rozdíl od Miloše Zemana by neměl o koho se opřít. Z ANO by se stala taková druhá ODS bez výrazné vůdčí osobnosti – jinými slovy přijatelný odpor, naprosto neškodný (což je v podstatě i s panem Babišem). Přibylo by znechucených lidí, kteří by již k volbám nešli. Opozice (a nechme nyní stranou její stav) by se dostala do hluboké krize.
Naštěstí však takovéhoto tahu nebyli příznivci Fialovy vlády schopni. Radši na chvíli odhodili svůj sveřepý a nesmlouvavý antikomunismus, aby si jednoho bývalého kariérního komunistu zvolili. Jen proto, že dnes říká přesně to, co chtějí slyšet.
Petr Pavel se nijak netají sympatiemi k Fialovu kabinetu. Tím pádem opozice nemá žádnou instituci, aby vládě vzdorovala. Sněmovna, Senát, prezident, média: Toto vše hraje provládní písničku. Nelze se divit, že už ji většina lidí nemůže slyšet ani cítit.
Pokud v období těsně před volbami budou soudy stíhat opoziční představitele, pouze jim z řad nevolících přihrají další hlasy. To samé platí v případě, kdy by se svou žalobou uspěla neviditelná strana Volt. Lidé nesnášející Fialův kabinet tím nezmizí – a jejich naštvanost toliko poroste. Větší pokrytectví, než jaké předvádí Volt, si lze těžko představit. To, co napadá, tu totiž mnoho let zdárně funguje. Ale na mobilizaci politicky vlažných lidí je to dobrý recept. Navíc hnutí Stačilo! zmíněná žaloba nijak neohrožuje, neboť jeho členové se svých bývalých značek zbavili, a usilují o jediné: Být poslanci za Stačilo! Ctí jednotný program, oblékají pomyslný jednotný dres. To samé řešení se týká rovněž kandidátů za SPD. Jedni představují sjednocenou alternativní levici, druzí alternativní pravici.
Zastánci jediného správného názoru svou svatou válkou proti takzvaným „dezinformacím“ a „dezolátům“ dosáhli zcela opačného efektu, než o jaký usilovali. Místo eliminace opozice ji stmelili a posílili. A do toho všeho vstupuje vývoj na mezinárodní scéně. S ním je Fialův kabinet naprosto nekompatibilní.
Co jediné může opozici k Fialovu kabinetu poškodit? Výhradně ona sama. Bude-li nadřazovat ega nad společnou vizi, bude-li rozhašteřená, nejednotná a nesnášenlivá vůči svým částem. Prokáže-li nezralost a neschopnost nadřadit zájem občanů nad svůj osobní, jakou čtyři roky předváděla vládní pětikoalice (později čtyřkoalice).
V minulých statích jsem upozorňoval na skutečnost, že Fialův kabinet dojede na svou neschopnost analýzy. Té nadřadil takzvaně správné názory bez ohledu na jejich fakticitu. To je syndrom císařových nových šatů z Andersenovy pohádky. Jde o cestu do pekel, kterou vystihuje volební slogan o stání na správné straně. Jakmile je důležitější prázdné heslo než detailní rozbor, skončí dotyčný metaforicky řečeno s holým zadkem, i kdyby to byl samotný císař.
Opozice rozhodně nemůže jásat. Trpí tisícem malých bolístek jako jeden pověstný český automobil. Ale aspoň nějaká tady je, a může na sobě dále pracovat. Ironií dějin je, že jí k tomu dopomohla vláda, která se chtěla jakéhokoli náznaku čehokoli opozičního zbavit.
Čím více…
Kdo všechnu moc mít v rukou baží,
jedná často bez hlavy.
Tu považuje za závaží,
mozek vůbec neslaví.
Když ve vzduchu je mnoho paží,
rozum ani necekne.
Povel se veze s ekvipáží,
po cestičce nepěkné.
Vláda touhy nenasytné
strachu z porážky se chytne.
Nenechá smítko bez kontroly.
Čím více všechno obepíná,
čím více smýčí, tím víc špína
leze z ní ven, a moc jí drolí…
Původně publikováno na stránkách Litterate.cz.
.
