Jistě si všichni vzpomenou, jak se mainstreamová média vyjadřovala na adresu demonstrací proti kabinetu Petra Fialy. Padaly výrazy jako „lůza“, „proruští kolaboranti“, „pátá kolona“, „dezoláti“. Tyto demonstrace nebyly nikdy propagovány Českou televizí – a jejich představitelé byli hrubě dehonestováni. Lékaři, učitelé, zemědělci – ti všichni, kteří se do těchto demonstrací zapojili, si vyslechli, že stojí na špatné straně a podporují „zlo“.
Rozmohl se zde tak nešvar, kdy jediné přípustné demonstrace jsou ty proti Andreji Babišovi, ale „správná vláda“, tedy ta Fialova, je nedotknutelná.
Proběhly volby, ty Fialova vláda v „roce rozhodnutí“ prohrála, a má moc předat jiným. Prezident republiky, který sliboval, že se bude chovat v souladu s Ústavou, si protiústavně diktuje, co má mít budoucí vláda v programu, a kdo má či nemá být její premiér. To mu nepřísluší.
Dne 27. 9. 2025 spolek Svatopluk podpořil demonstraci s názvem: Pane prezidente, respektujte volby! Tato akce měla zdůraznit, že v demokratickém zřízení za program vlády zodpovídá premiér, nikoli prezident republiky. Že prezident republiky sice může formulovat výhrady proti navrženým ministrům (nesplňují-li vzdělanostní nároky, jsou-li podezřelí z korupčního jednání atp.), ale nemůže si určovat, jaké kroky bude ten který ministr podnikat.
Jeden metr na všechny
Současně by si alternativní scéna měla uvědomit, že má-li oslovit většinu lidí, musí hájit principy univerzální bez ohledu na to, kdo jí je jak sympatický a s kým kooperuje. To se týká samozřejmě i problematiky střetu zájmů, kdy premiér či ministr nesmějí ovládat firmy čerpající dotace a veřejné zakázky. Nad čím by nyní přimhouřila oči v případě pana Babiše, mohlo by se jí v budoucnu vrátit jako pomyslný bumerang v podobě pánů Strnada, Bakaly, Tykače či Lukačoviče.
Na sypkých základech…
Zazní 17. listopadu kritický příspěvek, že pokud je cokoli budováno na lži, dříve či později se to sesype, neboť na takových základech se nic dlouhodobě budovat nedá? Bohužel výrazným symbolem 17. 11. 1989 je „mrtvý student Martin Šmíd“. Další student je o více než 35 let později symbolem mrtvé demokracie. Je symbolem nikoli boje za univerzálně platné hodnoty, ale za likvidaci nežádoucí politické síly a za uzurpaci moci ve prospěch těch „správných“.
Sedmnáctý listopad měl být koncem vlády jedné strany. Je smutné, že v těchto dnech jsou lidé houfováni, aby si šli do ulic prosadit pokračující vládu jedné (jediné možné) koalice.
Za sebe musím prohlásit, že se mi hnusí režim, který dopustí kriminalizaci paní učitelky, jež si dovolila žákům nastínit na určité téma jiný úhel pohledu. Režim, který dělí občany na plnoprávné a „dezoláty“. Režim, který si vymýšlí funkci koordinátora strategické komunikace, protože se svými oponenty neumí vést diskusi. Režim, který pohrdá argumenty, aby je nahrazoval dogmaty a tabu. Režim, který potřebuje nepohodlné webové platformy umlčovat, neboť nesnese kritiku. Režim, který legitimizuje protiprávní jednání Oganesjanova gangu (Oganesjan mimochodem vyhrožoval smrtí starostovi Velkých Hamrů a nejspíše provozoval Discord server Mladí a nadržení oslavující Adolfa Hitlera a propagující porno se zneužitím řady dívek a žen – viz Page Not Found. Takového člověka neváhám nazvat lidským odpadem). Demokracie založená na šikaně jiných, na využívání úderných jednotek nebo na shánění kompromitujících materiálů na své odpůrce, není demokracií.
Má snad toto být cíl naplňující ideály většiny lidí z listopadu 1989?
Selektivní nadílka pana Mikuláše
Do čela Milionu chvilek (údajně pro demokracii) se vrátil Mikuláš Minář, symbol pokrytectví, prázdnoty a falše.
Tento člověk názorně ukázal, že mu na univerzálních demokratických principech nezáleží. On ani Milion chvilek nikdy nedemonstrovali proti Fialovu kabinetu. Nepožadovali odstoupení ministra vnitra Rakušana, ani kvůli lžím ohledně jmenování Petra Mlejnka, ani kvůli používání mobilního telefonu se speciálním šifrováním, které charakterizovalo zločineckou bandu kolem Michala Redla.
Kauza Dozimetr odhaluje, z jakých peněz byli Starostové a nezávislí a politici z TOP09 mimo jiné financováni. Propojení na organizovaný zločin je zde neoddiskutovatelné. Přesto Milion chvilek v souvislosti s Vítem Rakušanem nikdy o „mafiánské vládě“ nehovořil. Stejně tak nedemonstroval proti Fialově kabinetu v případě bitcoinové aféry, kde jde o miliardy korun a napojení organizovaného zločinu na ministerstvo spravedlnosti, ani proti zapojení premiéra Fialy v kauze VZP či v kauze IKEM.
Milion chvilek nikdy neodsoudil Fialův kabinet za znovuzavedení cenzury či kriminalizaci vládě nepohodlných názorů. Netlačil na Fialovu vládu, že musí jednat podle zákona a musí neprodleně postoupit státní rozpočet svým nástupcům. Neapeluje na prezidenta republiky, Petra Pavla, že musí ctít výsledky voleb a že on není tím, kdo by měl sestavovat budoucí kabinet.
Milion chvilek nikdy veřejně neodsoudil bojůvky Oganesjanova gangu jako útok na demokratické hodnoty. Opět zde platí, co již bylo naznačeno v textu dříve: Kdo nyní zavírá oči nad šikanou a kriminálními praktikami pana Oganesjana s tím, že mu vyhovuje zastrašování opozice, musí počítat s tím, že jednou se karta obrátí, a „oganesjanové“ vyrostou na druhé straně barikády s tím, že tentokrát ale půjdou po něm a jemu podobných.
Název pro spolek výstižnější
Z uvedeného plyne, že tento spolek nehájí demokracii. Nebrání diskusi, svobodu slova, nestaví se za univerzálně platné zákony. Pokud nevládnou ti, které si tento spolek přeje mít u moci, tak se bouří. Takové jednání je antidemokratické. Pro to vše by tato organizace měla získat nový název, a to: Milion chvilek pro Dozimetr.
Prázdný sud duní nejvíce
Že prosinec k Mikuláši
patří víc, než březen?
Ten, kdo s čerty stále straší,
do pytle jim vleze.
The Times psaly v roce dvacet,
jaká, že je hvězda:
Začala svůj lesk však ztrácet,
mnohým se již nezdá.
Student s nepopsanou tváří
vyrostl den ze dne.
Tohle médiím se daří:
Kdo je v nich, se zvedne.
Bez nich sám by na náměstí
s hloučkem věrných bloumal.
Nahnat lidi není štěstí:
Svede to i ňouma.
Musí však mít image správnou,
jež se bleskem šíří.
Tohle jistí vědí dávno:
Draka skolí Jiří.
V médiích vám někdo poví,
v kom spatřovat draka,
a kdo že je rytíř nový,
který davy zláká.
A tak tady přes noc z nicky
supernova roste.
Zazní jásot nekritický:
Watsone, je to prosté.
Že nic nezná, že nic neví?
Hlavní je, když táhne.
Nikdy nejde o projevy
těm, kdo projdou bahnem.
Celou dobu bylo jasné,
že šlo o Babiše.
Mnoho křiku – hvězda hasne,
už ji není slyšet.
Co mu peněz přišlo darem?
A co kdo má za ně?
Minář pláče nad nezdarem:
V které skončí straně?
Bez programu, bez nápadu,
je jak císař nahý.
Proč se nyní vrátil? Z hladu?
Uvidíme záhy.
Z toho, kdo byl na výsluní,
plyne varování:
Nejvíc prázdný sud vždy duní:
Kdo ho plní? Páni…
Namluveno: muamarek.cz/files/mp3/prazny-sud-duni-nejvice….mp3
Původně publikováno na stránkách Litterate.cz.
.
