Po kauzách Taxis (Petr Hladík) a Dozimetr (Petr Gazdík či Vít Rakušan) zde máme miliardovou kauzu spojenou s darknetem (tedy prostorem pro nelegální činnost včetně prodeje drog či zbraní). Po ministrovi vnitra je tak krajně nedůvěryhodným i ministr spravedlnosti (Pavel Blažek). Všechny tyto případy mají jedno společné. Ukázaly v pravém světle, na čí straně stojí rádoby veřejnoprávní médium Česká televize, či za koho a do koho kope spolek s honosným názvem Milion chvilek pro demokracii (Správně by mělo být: Milion chvilek pro Fialův kabinet).
Film režisérky Amálie Kovářové Chvilky naděje by měl mít pokračování: Chvilky naděje II., aneb Na Fialu se nesahá. Tento díl by mohl být nesmírně zajímavý, neboť by mohl na příkladech polopaticky vysvětlit, proč roste nedůvěra občanů v Českou televizi, ve spravedlnost či v politiku obecně
Ve srovnání s bitcoinovou kauzou působí Babišovo Čapí hnízdo jako jeptiška vedle tuctu žen z vykřičeného domu – nebo jako chudá příbuzná. Přesto ti, kteří neopomenuli jediné burcování proti údajnému ohrožení demokracie za vlády Andreje Babiše, jsou nyní zticha. Nesvolávají se mohutné demonstrace, na sociálních sítích se nešíří výzvy, aby se mladí lidé na školách houfovali s tím, že kdo nebude držet partu, je „odporný babišovec“ či přímo „ruský troll“ (skoro nikdo nechce být z kolektivu vyčleněn) – a Česká televize tyto demonstrace dnes a denně nepropaguje, aby účast byla co nejhojnější. Téměř by si jeden myslil, že podezření z napojení politiků na organizovaný zločin demokracii nijak neohrožuje, zato se musíme mít na pozoru před těmi, kdo nestojí na „té správné straně“ (Na níž se podle všeho nalézá darknet a „ctihodní občané“ využívající jeho služeb).
Přesto se nedomnívám, že je nyní čas na demonstraci. Jednak by tato demonstrace nebyla propagována ani Milionem chvilek, ani Českou televizí, ale nechala by v klidu všechny „uvědomělé“ studenty, kteří se sejdou pouze při „žádoucím ohrožení“ demokracie. Pokud je hrozba pro demokracii mnohonásobně vyšší, ale politicky by pomohla těm „na nesprávné straně“, nehnou prstem.
Má cenu svážet na demonstraci seniory, kteří často žijí mimo Prahu a mnohdy je pro ně obtížné cestovat na delší vzdálenost (finančně i zdravotně)? Navíc je těsně před letními školními prázdninami – a již na podzim mají proběhnout řádné parlamentní volby.
Podobná demonstrace by svým organizátorům patrně nepřinesla žádný politický zisk. Mohli by jen tratit: 1) Relativně nízká účast posílí vládní sebevědomí. 2) Negativní dopad může mít i účast poměrně hojná – a to v podobě zklamání lidí, kteří se na demonstraci dostaví s přílišnými očekáváními, a budou zklamáni, když se hned nic nestane. Jejich frustrace se následně může obrátit nikoli proti Fialovu kabinetu, ale těm, kdo slibovali, že se ho zbaví. 3) Opozice by si měla přát, aby kabinet Petra Fialy byl nucen dovládnout ve formátu, v němž se nyní nachází (Bohatě stačí, že si na protivládní stranu hrají Piráti, kteří tuto vládu drželi zuby nehty). Nebo ji snad uspokojí, že Petr Fiala bude nahrazen někým jiným? Či pro ni bude zadostiučiněním, když se vládní koalice rozpadne, a politici ze Starostů a nezávislých (STAN) se budou prezentovat jako ti čistí?
Mobilizovat lze i bez demonstrací. Blíží se parlamentní volby. Pojměme tedy je jako onu demonstraci. Usilujme o to, aby v nich účast byla co nejvyšší, a aby lidé věděli, proč k nim jdou. Petr Fiala nazval rok 2025 rokem rozhodnutí. Rozhodněme se tedy, zda toužíme po dalších „dozimetrech“ a „bitcoinových kauzách“, dalším omezování svobody slova a tužší cenzuře, dalším poklesu naší životní úrovně a další vládní aroganci. Pokud naopak máme výše uvedeného plné zuby, řekněme si, že to již stačilo. A že je na čase vydat se poněkud jiným směrem – ani na západ, ani na východ, ale k vyšší míře demokracie a blahobytu pro co největší část naší společnosti.

K Milionu chvilek jsem před lety napsal báseň, která je nyní možná aktuálnější než v době svého vzniku:

Zůstal jen šašek…

Cirkus zve lidi, nic však nenabízí:
Tygr mu pošel – zpráva nenadálá.
To měl být trhák – bez něj show je v krizi,
Kouzelník zmizel – stala se z něj skála.
Lipicán prchl – v zahraničí cválá.
Akrobat spadl – invalida,
celkově je to vážně bída,
plakáty visí – propaganda stálá.
Otázkou bude, kdo se přidá:
Zůstal jen šašek v roli principála.

Zbyl pouze odpad – nikdo neuklízí.
Atrakce nejsou – Stanu patří chvála.
V manéži pusto – nikdo nemá vizi.
Děckám to „neva“ – ta nadšením řvala.
Šaškova tvář je zřejmě nalákala.
Byť nemá vidle, tak hnůj kydá,
tvrdí, že tma je bílá křída.
Popelnice se zatím vysypala.
Co je v ní, něco vypovídá:
Zůstal jen šašek v roli principála.

Budou tam buřty? Nebo rovnou špízy?
Písnička stejná celý rok nám hrála.
Mnozí si přejí, ať ten cirkus zmizí.
Vždyť celá scéna na odpis je zralá,
zatuchlá, páchne, moc se nevětrala.
Více než čerstvost pšouk se hlídá.
Více než Ježíš ctěn je Jidáš.
Malost je všude – je jí celá škála.
Cirkus prý bude extra třída:
Zůstal jen šašek v roli principála.

Odtáhne brzy? Masky střídá.
Blázinec se mu nezajídá.
Virvál a bugr. Zapšklost přímo sálá.
A místo šelem řádí hnida:
Zůstal jen šašek v roli principála…

Připomenu i další ze svých básní, kdy jsem srovnával demonstraci z dubna 2012 s demonstracemi Milionu chvilek:

Takové malé srovnání

Že není jedna jako druhá,
o demonstracích platí:
Dříve šlo o to nebýt sluha,
dnes kážou o oprati.

Dvanáctý rok a stávající
v něčem se velmi liší:
Tehdy šla „lůza“ na ulici,
dnes mluví „slušní“ z výšin.

Tehdy nás přece velmi štvaly
církevní restituce:
Dnes na Letné má slovo Malý,
církev to má teď v ruce.

Kalousek tehdy verše složil
o odborářích, hnoji.
Minář mu vlévá prý krev do žil,
však Mirek za ním stojí.

Tehdy jsme chtěli větší práva,
dnes proti volbám křičí.
Hrzánová pak rady dává
(voliči se jí příčí).

Ať jen ti, kteří znají, volí.
Je to však ošemetné:
Ptal bych se totiž kohokoli
z mladých na pláni Letné.

Základní fakta z historie
málo zná mladých tváří.
Ptal bych se toho, kdo teď žije,
na třicátého září.

Či srpen osmašedesátý
či na patnáctý březen.
Či jaké v EU že jsou státy,
a kdo kdy že tam leze.

Zpět však se ke srovnání vracím:
Tehdy jsme volby chtěli.
Des chtějí zvláštní operaci,
ultimáta nám sdělí.

Pravice tehdy terčem byla,
nyní ji Minář zvedá.
Ostatním pouze silně spílá,
stranický je až běda.

Občanům Minář málo poví,
anglicky jiným vzkáže,
že co se nedá říci slovy,
zmohou vždy pravé paže.

Tehdy média na protesty,
hleděla s nelibostí.
Dnes umetají všechny cesty,
Mináře hojně hostí.

Pravici řekl: „Koalice
tvořte, ať v bitvě líté
neuspěje již jiný více,
to se mnou prorazíte.“

Programy jiných – nabízí se,
Mikuláš neuznává.
Levice je mu nejspíš hnisem:
TOPka pak dobrá káva.

Domyslíme se, kdo je krk a
hlavou zde silně točí.
Proč jen ten Minář stále mrká?
Co mu to trčí z očí?

Pravidla fotbalu mu najdu.
Probrat je může s kouči:
Měl by se vzdělat o ofsajdu,
za ten vás nevyloučí.

Červené čáry prý nám kreslí,
ve fotbale jsou bílé.
Uvažuji teď o tom, jestli
spravit to mohou brýle.

Podíval by se do Ústavy,
aby pak mohl říci,
ve tváři mírně popelavý,
jak je to s abolicí.

Kdysi zaznělo z Václaváku:
Už nikdy tato vláda
Nyní slyšíme o opaku,
jak ÓDéeSka strádá.

Pokud se vám však po nich stýská,
těch, co vás obelhali,
dejte jim hlas,
ať radost tryská,
například u Fialy…

Do třetice zmíním svou báseň, v níž jsem poukazoval na symbol ODS, starostu Řeporyjí, Pavla Novotného:

Tak tohle v Praze volí…

Byl jednou jeden starosta,
jenž komplexy si hojí
(snad téměř ve všem zaostal).
Co umí? Rýt se v hnoji.

Tam, kde hnůj míří do nebes,
prý ryjí spíše řepy.
Tam očividně vládne dnes
všem jednookým slepý.

Morálka? Nic mu neřekne.
On nemá mantinely,
vlastnosti získal nepěkné,
však takový je celý.

Co z bulváru mu pomáhá,
když k politice čichá?
Že před všemi jde do naha,
však radši má být zticha.

Když totiž slovo pronese,
rok po něm člověk větrá.
Symbolem stal se agrese,
jak Procházková Petra.

Záměrně šíří nenávist,
jež z něho přímo prýští.
Co vaří, to se nadá jíst,
hraje na vlastním hřišti.

Jeho fauly jsou v pořádku,
a druhým všechno píská,
když nakope je do zadku
(málokdy ale zblízka).

Rád vyhrožuje, nadává.
„Hate Free“ opravdu není.
Štvanice? Pro něj zábava,
kdy cítí krásné chvění.

Že může lehce narazit?
Snad mu to nedochází,
že chová se jak parazit,
a že jsou pod ním srázy.

Za hrozby půjde do basy?
Soud soudit se ho cuká.
Jestli ho světcem prohlásí,
pak vedle Nepomuka.

Kdekoho hrubě urazí,
na kdekoho hnůj kydá.
Nepotřebuje důkazy,
je jako velká hnida.

Kde totiž jednou spočine,
je potom všechno všivé.
Chování přímo zločinné
prokázal mnohem dříve.

Jestli se totiž nepletu
tak řekl – slušní zblednou?:
„My Bartošovou Ivetu
uštveme k smrti jednou“.

To podlé skety ocení,
mohou s ním dělat woodoo.
Už aby tahle srocení
nadobro byla v čudu.

Něco zde bije do očí:
Jak „slušnost“ vnímá Praha:
Ctí toho, kdo se pomočí
či na svou chloubu sahá.

Snad válku s Ruskem rozpoutá?
Sibiř ho zatím míjí.
Měl by už zalézt do kouta
starosta Řeporyjí…

Původně publikováno na stránkách Litterate.cz.

.