Komu prospívá spor Petra Pavla s Motoristy o Filipa Turka?
Evidentně z něho těží pověstný třetí, když se dva perou, a tím je Andrej Babiš.
Petr Pavel si naopak uzavírá cestu ke znovuzvolení. Ještě nedávno fungoval jako automat na podpisy, a co si přál Fialův kabinet, to mu schválil, dokonce i problematický návrh rozpočtu.
Nyní se pasuje do role automatu na klacky pod nohy pro vládu Andreje Babiše. Nadstranický prezident? Tím Petr Pavel není ani omylem. I jemu nakloněná média nyní o něm referují jako o lídrovi opozice.
Pokud se Babišova vláda domluví na společném kandidátovi schopném oslovit voliče vládních stran, má Pavel velký problém. O to větší, že o hlasy opozičních voličů se jistě budou ucházet o další kandidáti.
Během prezidentských voleb mainstreamová média označovala některá fakta o Pavlovi za lež. Připomeňme si je:
1) Má problematickou minulost.
2) Je to kandidát stran Fialovy koalice.
3) Nepřípustný vliv na něho bude mít P. Kolář.
4) Není to politik míru.
Všechno to sedí…
Svým počínáním ale Petr Pavel všechna tato tvrzení potvrzuje.
Nelze popřít, že v dospělém věku hájil invazi z roku 68 a že v 80. letech 20. století dělal kariéru v nejvyšších ozbrojených složkách tehdejší moci. Toto mnohým zarytým antikomunistům nevadilo, aby ho volili a nadále podporovali.
Názorně všem dnes a denně dokazuje, že pevně stojí na straně Petra Fialy, Víta Rakušana či Petra Hladíka. Prezidentem občanů volících ANO, SPD a Motoristy sobě ovšem není.
Pan Kolář má na prezidenta Pavla nesporný vliv, a to by mělo být znepokojivé. Pana Koláře nikdo nevolil.
Petr Pavel nikdy nepodpořil iniciativu Mír a spravedlnost, kde členy organizačního výboru jsou Jan Kavan, Václav Hořejší a Matěj Stropnický. Petr Pavel naopak vede řeči o nutnosti pokračovat ve válce, jakkoli ta je pro ukrajinské občany a celý jejich stát devastující.
Nyní již jsme sjednocení?
Za prezidenta Miloše Zemana znělo z mainstreamových médií dnes a denně, jak údajně tento muž rozděluje naši společnost. A co Petr Pavel? Ten ji snad sjednocuje?
Pravdou je, že naše společnost je hluboce rozdělena dlouhodobě, a na tomto stavu se podílejí především indoktrinace na školách a mediální propaganda, které formují postoje mladých generací.
Nesmiřitelné příkopy zde několik let kopal Otakar Foltýn, který byl pověřen cenzurou zaobalenou pod pojem strategická komunikace.
K rozdělování společnosti výraznou měrou přispívá rovněž Minářův Milion chvilek (údajně pro demokracii, ale spíše pro manipulaci), který demonstruje přísně selektivně. Nikdy se nepostavil proti financování STANu či TOP09 z prostředků v kauze Dozimetr, nikdy neprotestoval proti setrvání Víta Rakušana na pozici ministra vnitra, nikdy se nebouřil proti roli Fialova kabinetu v bitcoinové aféře, a nikdy nepodpořil stávkující lékaře a zdravotní sestry, učitele a školní kuchařky či zemědělce na traktorech. To všichni podle mainstreamových médií demonstrovali špatně a byli označeni za takzvané dezoláty, ruskou pátou kolonu či lůzu. V případě, že však pan Minář svolá demonstraci proti Babišově vládě, mainstreamová média této demonstraci žehnají, propagují ji, a její účastníky pasují na rytíře občanské společnosti.
Pokrytectví mainstreamu přímo umocňuje frustraci těch, k nimž je přistupováno jako k občanům horší kategorie s menšími či žádnými právy.
Ještě v roce 2021 pan Minář svolával demonstraci proti údajnému porušování Ústavy ze strany prezidenta republiky, Miloše Zemana s tím, že prezident má podle demonstrujících jmenovat jakéhokoli ministra, kterého mu premiér nabídne. Mnozí ti, kdo tuto petici s velkou radostí podepisovali, se v lednu roku 2026 shromáždili na podporu Petra Pavla, který odmítá jmenovat ministrem kandidáta, kterého mu předložil stávající premiér.
Zatímco Miloši Zemanovi se ústavním článkem číslo 66 vyhrožovat smělo, vyvíjet nátlak na Petra Pavla je prý odporné.
Mikuláš Minář a jeho podporovatelé by si měli ujasnit, co vlastně požadují, a být aspoň konsistentní se svými minulými stanovisky. Jak nastavili laťky v době prezidenství Miloše Zemana, takové je mají i v době, kdy je prezidentem Petr Pavel.
Demonstrující by si měli uvědomit, že objektivně působí poněkud zvláštně, pokud jednoho prezidenta odsuzují za nejmenování ministra o obviňují ho, že se snaží položit vládu, a druhému za nejmenování ministra a pokus o rozložení vlády tleskají. Jako děti v mateřské školce, chce se mi dodat.
Petr Fiala si počkal se jmenováním Petra Hladíka na Petra Pavla, Petr Macinka si chce počkat se jmenováním Filipa Turka na to, jak dopadnou prezidentské volby v roce 2028.
Do té doby se bude kauza nejmenování Filipa Turka neustále omílat dokola, až to Petrovi Pavlovi nebude milé.
Kdo se směje, a kdo zapláče…
Z nastalé situace budou těžit především hnutí ANO a jmenovitě Andrej Babiš, který se stylizuje do role vyjednavače mezi znesvářenými stranami. Ale co SPD a Motoristé sobě?
Nelze nevidět, že za bukem číhá Martin Kuba jako potenciální budoucí partner ANO. S kým by také měl uvažovat o vládní spolupráci? S Piráty, kteří se odrovnali zpackanou digitalizací? S ODS, která se vzhlédla v osudu ČSSD, a brzy ji pod 5 procenty bude následovat? Nebo snad s Rakušanovým STANem, který snad ještě bude naplno konfrontován s kauzou Dozimetr?
Motoristé ani SPD pak nebudou potřeba. A to by mělo vést k zamyšlení SPD, co dál. Není tedy čas na vznik společného antisystémového subjektu s levicovou částí ze Stačilo?
Za demonstrace díky…
Dokud se zde bude předvádět Milion chvilek pro Rakušana, bude vládní jednota stvrzována bojem proti vnějšímu nepříteli, a nebude mít čas ani prostor na rozkližování vnitřní. A to v důsledku povede i k posílení Motoristů sobě, kteří mohou přebírat voliče SPD. Největší problém tak bude patrně mít jediná antisystémová složka vlády, tedy právě SPD. Část voličů jí odpadne, část přejde k Motoristům.
Boj o Senát
Hodně bude záležet na výsledcích senátních voleb. A pokud chce stávající vláda uspět, již by pomalu měla představit osobnosti, které do voleb vyšle. Naprosto se shodují s názorem Daniela Sterzika, že současná vláda může v Senátu posílit jedině tedy, vygeneruje-li v jednotlivých volebních obvodech společné kandidáty, a nebudou-li si její strany vzájemně konkurovat. Aniž budu kohokoli jmenovat, zmíním, že Babišova vláda rozhodně má, kam pro tyto kandidáty sáhnout. Existuje zde spolek Svatopluk, je zde Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, a kromě diplomatů se lze zaměřit i na oblast kultury. Za pozornost stojí minimálně dva zpěváci, dva režiséři, jedna herečka a zpěvačka a několik herců.
Chtějí-li si Motoristé otestovat popularitu Filipa Turka, mohl by v jednom z volebních obvodů figurovat jako společný vládní kandidát právě on. Osobně jsem ale přesvědčen, že je vláda Andreje Babiše schopna nominovat mnohem výraznější osobnosti s vyšší pravděpodobností zvolení.
Moudré je nechat je vládnout…
Miloš Zeman včas pochopil, že nejvíce Fialovu kabinetu uškodí, když ho jmenuje komplet i s bakalářem Lipavským. Dokud má totiž onen kabinet vnějšího nepřítele, vede to k jeho utužení.
Fialův kabinet žádného silného vnějšího nepřítele neměl, a proto čelil vnitřní krizi. Své by mohli vyprávět Piráti.
Miloš Zeman, třebaže čelil permanentním verbálním útokům, nikdy nevystoupil s tím, že mu nějaký ministr vyhrožuje, a teatrálně se neobracel na policii, natož že by znemožnil novinářům se na cokoli zeptat. Miloš Zeman nechal vždy novináře se tázat, aby se znemožnili sami.
Byl si vědom toho, že kabinet, v němž se kromě bakaláře Lipavského vyskytoval muzikolog na školství, zemědělec na resortu práce a sociálních věcí či pedagog na ministerstvu zemědělství, se do dalších parlamentních voleb odepíše sám.
Svým způsobem by měla být vláda Andreje Babiše Petru Pavlovi vděčna a zavázána: Díky němu může být soudržná a zakrývat rozpory, které mezi jejími jednotlivými částmi panují. Jak dlouho bude trvat, než bude veřejnost věcné téma Turek unavovat a obtěžovat?
To vše se časem dozvíme. Již jednou tu ostatně poptávka po náhradě aktivistického prezidenta byla. Objeví-li se na naší scéně osoba, která dokáže rozumět oběma znesvářeným stranám, a obě tyto strany do jisté míry v jejich potřebách saturovat s tím, že zejména bude vyhovovat voličům ANO, SPD a Motoristů sobě, má v následujících prezidentských volbách vyhráno.
K podivení
Srotili se na náměstí,
zatínali svoje pěsti
a křičeli: Zeman, fuj.
Ministra prý schválit musí,
nadávky jen tekly z pusy,
tlačili naň, stůj co stůj.
Po letech často ti stejní
stanovisko uveřejní,
komu má být zlomen vaz.
Že za Pavlem svorně stojí
v jeho takřka svatém boji.
Volají: Je jedním z nás.
Tentokrát si totiž cení
(proto došlo ke srocení),
že si Pavel vede svou.
Že ministrem Turek není.
Je snad toto překvapení?
Koho chtějí, toho štvou.
Což nikoho nezarazí,
jak ti demonstranti drazí
křičí to, co frčí dnes?
A jak rychle postoj mění,
když Mikuláš v přestrojení
čerta káže do nebes?
Původně publikováno na stránkách České národní listy.
.
