Předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz reaguje na zprávy o shromažďování dat o odpůrcích vlády v armádě. ČR se podle ní stává totalitním státem, kde vláda používá armádu proti opozici. Majerové vidí jediný způsob, jak zastavit současnou vládu, a to silný volební výsledek vlasteneckých sil.

Začněme aktualitou. V posledních dnech se objevují informace, že v rámci armády probíhalo shromažďování dat o odpůrcích vlády, které mělo být „cvičením“ před volbami. Vy jste už dříve mluvili o tom, že se vládní strany pokusí využít státního aparátu proti opozici ve volbách a mnozí to považovali za přehnané. Co v tomto světle znamenají tyto informace?

Kdybychom žili v normální zemi a kdyby tu fungovala skutečně svobodná média, nejenže by tuhle příšernou kauzu prakticky neignorovala, ale vyvinula by tlak na pád vlády, jež má tu nekonečnou drzost zapojit do politického boje s opozicí armádu. 

Jestliže se tak neděje, je to takřka exemplární ukázka toho, že systém, ve kterém žijeme, je totalita. Protože jen v totalitě je něco podobného možné. Právě proto musí naše spojená kandidátky vlasteneckých sil pod vedením SPD dosáhnout v říjnu co nejlepšího volebního výsledku, protože jen tak budeme mít sílu to změnit. Když to zjednoduším do jediné věty, pak jedinou správnou reakcí na aktuální policejní obvinění předsedy Tomia Okamury je volba SPD v říjnových volbách.

Vy jste kdysi byla členkou ODS, s Janou Černochovou jste byla v jednom poslaneckém klubu. Překvapilo vás, že v gesci právě této ministryně a této strany se mohou odehrávat takové věci?

Nepřekvapilo. Asi právě proto, že jsem s ní kdysi byla v jednom poslaneckém klubu a měla tak možnost ji blíže poznat. I ona byla jedním z důvodů, proč jsem se s ODS názorově zcela rozešla a z vlastního rozhodnutí vystoupila. V tom se trochu liším od Václava Klause mladšího, se kterým jsem posléze založila Trikoloru. Vaška vyloučili, já jsem odešla z vlastní vůle.

Trikolora přímo vznikla jako projekt „odpadlý“ od ODS, Svobodní se hlásí ke klausovskému odkazu, i v SPD je významnou tváří bývalý poslanec ODS, hlavní strany celého polistopadového vývoje. Přesto musí vaše spojenectví čelit nálepkám antisystémových extremistů. O čem tyto nálepky podle vás vypovídají?

Já se vůbec necítím jako nějaký odpadlík, protože jsem své názory nikdy nezměnila. Ostatně on už Winston Churchill kdysi řekl, že stranu změnil proto, aby nemusel měnit názory. Nejsem žádný politický turista, to spíš sama dnešní ODS je turistický oddíl, protože s tou původní ODS z devadesátých let už nemá vůbec nic společného. Jen ta ukradená tři písmenka. 

O tom, kdo je a kdo není systémový, jsem nedávno mluvila na konferenci spolku Svatopluk: „Dalšími slovy, se kterými naši názoroví protivníci rádi šermují, jsou systémovost, respektive antisystémovost. O politických stranách, které reprezentujeme, tvrdí, že jsou antisystémové, a sami sebe naopak pokládají za systémové. Otázkou ovšem je, co má být oním systémem. Pokud to má být bezvýhradné poklonkování Bruselu, pak asi mají pravdu. Pokud se ale shodneme na tom, že systémem, ve kterém chceme žít, je demokracie, skutečná demokracie, pak je to s onou antisystémovostí úplně obráceně. 

Takže opět, posuďte sami! Co je demokratického na vytváření nejrůznějších sanitárních kordonů, když jejich jediným smyslem a cílem je nepřipustit demokraticky zvolené politiky k rozhodování či do funkcí? To je dnes realita nejen v Evropském parlamentu. Co je demokratického na tom, že stále častějším povolebním scénářem je, že ti, kteří ve volbách prohráli, vyšachují vítěze voleb ze hry? Naposledy v Rakousku. Co je demokratického na rumunském zrušení prvního kola prezidentských voleb? Co je demokratického na tom, že 4 (slovy čtyři!!!) piráti, respektive čtyřčlenný pirátský poslanecký klub má z vůle Fialovy vládní koalice místopředsedkyni sněmovny, zatímco 20 poslanců SPD žádného místopředsedu nemá? A takhle se dá pokračovat dál a dál a klást další otázky.“

Co podle vás udělal s ODS a celou českou pravicovou politikou Petr Fiala?

Fiala ODS zcela zničil. A úplně stejně nyní v roli předsedy vlády ničí také Českou republiku.

Vládní koalice, jak se rozpovídal kandidát TOP 09 Jiří Pospíšil, sází na to, že několik opozičních formací skončí těsně pod pětiprocentní hranicí, jejich hlasy propadnou, a tím by vládní koalice mohla znovu získat většinu. Jak čelit tomuto scénáři, který by do značné míry opakoval volby minulé?

To nesmíme dopustit. Více než milion propadlých hlasů z minulých voleb je trvalým varováním. Jen proto mohla vzniknout pětidemoliční Fialova vláda. Lidé by u volebních uren měli opravdu s rozmyslem a zodpovědně vážit, zda svůj hlas opět de facto zahodí. Z čeho vybírat je, napravo i nalevo. Nejlepším řešením samozřejmě je volit vlastenecké spojení sil SPD, Trikolory, PRO a Svobodných na kandidátce SPD.

Ústavní soud v nedávném nálezu ve věci důchodové reformy předložil poněkud svérázný výklad parlamentarismu, ve kterém vládě má být umožněno vládnout, opozice má mít možnost říci, co si myslí, ale jinak si má počkat, až bude mít většinu. Věříte, že tento přístup ústavním soudcům vydrží i v případě, že se do vlády dostane současná opozice?

Moc velké iluze si o Ústavním soudu v aktuálním složení, které prakticky nadefinoval prezident rozvědčík, nedělám, ale to, co říkáte, je docela hezká pastička, kterou si ústavní soudci sami na sebe připravili. Počkejme si.

Vedete kandidátku ve Zlínském kraji. Jaké jsou zatím vaše předvolební dojmy z tohoto specifického regionu?

Snažím se v předvolebním čase trávit co nejvíc času mezi lidmi. Nejen kvůli volební kampani, to samozřejmě také, ale mám to povídání s lidmi, úplně napřímo z očí do očí, ráda. Z reakcí lidí se toho totiž o skutečném životě dozvíte mnohem víc než z médií hlavního proudu. Mám proto nyní v plánu navštívit co nejvíc obcí Zlínského kraje. 

Zlínsko je nádherná součást naší země, navíc se specifickou podnikatelskou tradicí, když na prvorepublikový baťovský fenomén navázal za socialismu fenomén slušovický. To všechno se propsalo do dnešní reality. Studovala jsem kunsthistorii, takže ke všemu tomu mě navíc nesmírně oslovuje jedinečná zlínská architektura. Jsem tu prostě ráda.

Tomáš Baťa, který je určitým symbolem tohoto regionu, kladl ve své továrně velký důraz na výchovu mladých zaměstnanců, „Baťových mladých mužů“, kterým vštěpoval nejen obchodní a profesní dovednosti, ale i hodnoty odvahy a samostatnosti. Vy jste také garantkou školského programu, je pro vás tato vize „Baťových mladých mužů“ inspirací i pro dnešní školství?

Nikdy jsem se netajila tím, že mojí hlavní motivací, proč jsem se rozhodla vstoupit do „vysoké“ politiky, tedy kandidovat v roce 2017 do Poslanecké sněmovny, bylo moje rozčarování z toho, jak (ne)funguje naše školství. Coby učitelka angličtiny na druhém stupni základní školy jsem to kolem sebe viděla den co den. A situace se od té doby spíše zhoršila, neboť tu stále vládnou politické síly, které mají potřebu vymývat dětem mozečky už od nejútlejšího věku. 

Naše školství potřebuje dvě základní věci: Zrušit celoplošnou inkluzi, kvůli níž prohrávají všichni, a znovu odideologizovat. Jen jsme ze škol vyhnali komunistickou ideologii, už se tam nacpala progresivistická. Do školy patří děti, učitelé a ředitel, a když je třídní schůzka, tak už jen rodiče. Žádné politické neziskovky tam nemají co pohledávat. 

Baťovské vize, ať už zakladatele Tomáše či jeho bratra a pokračovatele Jana Antonína, jsou trvalou inspirací, a to nejen ve školství, neboť se zasloužily o obrovský rozvoj Zlínska i tehdejšího Československa.

Původně publikováno na stránkách Parlamentní listy.