„Chceme vrátit vládu nad Českou republikou zpět do rukou českých občanů a vyrvat jí nevoleným elitám EU, Bilderbergu a podobně. K tomu je zapotřebí hluboká systémová změna režimu,“ říká předseda zastupitelů SPD ve Středočeském kraji Tomáš Doležal, který je expertem na sociální politiku a též poradcem předsednictva SPD a poslaneckého klubu SPD. Komplexní návrh na změnu režimu v ČR popsal v našem rozhovoru.

Hlavní letošní agendou spolku Svatopluk, v němž jste členem jeho širšího vedení, je projekt Změna režimu – tedy prezentace představ o zásadních změnách českého ústavního, politického a ekonomického systému. Některá mainstreamová média přišla s obviněním, že spolku Svatopluk či hnutí SPD jde o zničení demokracie a návrat před listopad 1989. Jak to tedy je?

Nic není vzdálenějšího realitě. Náš projekt má naopak demokracii vrátit. Chceme vrátit vládu nad Českou republikou zpět do rukou českých občanů a vyrvat jí nevoleným elitám EU, Bilderbergu a podobně. K tomu je zapotřebí hluboká systémová změna režimu.

Spolek Svatopluk jako první v ČR přichází do veřejné debaty s komplexním teoretickým konceptem podoby změny režimu. Pojem „režim“ je možné chápat (minimálně) ve dvou základních rovinách. Jednak jako model ústavní, legislativní i faktické podoby dodržování základních lidských svobod a občanských, politických, případně sociálních práv na kontinuu demokracie – autoritářství – diktatura – totalita.

Zde spolek Svatopluk i hnutí SPD říkají jasně: Chceme návrat k bezpodmínečné demokracii „bez přívlastků“ (to znamená žádná „liberální demokracie“, která znaky skutečné demokracie popírá). Chceme návrat k plnohodnotnému a faktickému dodržování lidských práv a svobod orgány státu, která jsou současnou legislativní, exekutivní i soudní moci flagrantně omezována a oklešťována.

V čem jsou základní lidská práva oklešťována?

Nejen v podobě současné exploze trestních stíhání včetně trestů odnětí svobody za verbální projevy, ale třeba i rostoucí militarizací politického prostoru, kdy si stále více moci a vlivu neústávně uzurpují některé složky armády, policie či zpravodajských služeb a jejich vedoucí představitelé typu Řehky, Foltýna, Koudelky, kteří si svévolně přisvojují moc volených reprezentantů lidu, nepřípustně manipulují politickou a volební soutěž, šikanují nepohodlné politiky a občany a jako bonus ještě organizují pochybné kšefty typu ukrajinské dronové iniciativy na hraně zákona, či možná už i za ní, a dělají si v podstatě, co chtějí. To musí skončit.

Mluvil jste o dvou rovinách chápání pojmu „režim“. Jaké je to druhé?

Druhé pojetí režimu je čistě deskriptivní (tedy nikoli normativní) a vyjadřuje v politické vědě podobu nastavení a uspořádání exekutivní, zákonodárné a soudní moci v daném státě, jejich kompetence a jejich vzájemné vztahy. Odtud pak pocházejí termíny typu „parlamentní režim“, „prezidentský režim“ či „poloprezidentský režim“.

A zde se spolek Svatopluk přiklání k tomu, aby byla naše ústava a základní institucionální architektura reformována směrem k tzv. poloprezidencialismu, tedy poloprezidentskému systému. Přesněji řečeno k jeho francouzskému modelu V. francouzské republiky, kterou založil prezident Charles de Gaulle. V tomto režimu hraje důležitou roli kromě silné politické pozice prezidenta republiky i přímá demokracie v podobě možnosti využívat při rozhodování zásadních otázek její hlavní nástroj – celostátní referendum.

Jinými slovy jde nám o takové nastavení komplexu volebního, politického a ústavního systému, které umožní nedeformovaný převod voličských hlasů na poslanecké mandáty a sestavení vlády, která bude odrážet většinovou občanskou vůli a umožní efektivně realizovat vítězům voleb jejich politický program. A právě třeba důraz na zavedení prvků přímé demokracie (nejen referenda, ale i např. přímé volby starostů) do české legislativy názorově spojuje spolek Svatopluk a hnutí SPD.

Co navrhujete?

Já osobně považuji za naprosto nezbytné a nutné změnit volební legislativu a reformovat volební systémy na všech příslušných úrovních. Volební systémy prakticky ve všech typech voleb v naší zemi totiž trpí zásadními vadami, limity a nedostatky, někde dokonce na hranici ústavnosti či za ní.

Můžete zmínit příklady?

Kupříkladu korespondenční volba ze zahraničí, deformační rozdíly ve velikosti volebních obvodů pro volby do sněmovny. Samostatnou kapitolou je pak složitost a nepřehlednost našich volebních systémů a volební legislativy, která způsobuje nesrozumitelnost volebního procesu pro občany a může i nežádoucím způsobem ovlivňovat jejich volební chování. Zejména podoba nastavení volebního systému do Poslanecké sněmovny a do Senátu značným způsobem deformuje transformaci vůle voličů do podoby složení těchto klíčových zákonodárných sborů.

Čeho chcete tedy dosáhnout?

Je nutné představit alternativy volební reformy a změn volebních systémů na všech úrovních, které zajistí skutečné naplnění základních ústavních zásad volebního práva (všeobecnost, rovnost, přímost a tajnost hlasování), zamezí riziku propadu a znehodnocení statisíců voličských hlasů, budou respektovat princip reprezentativnosti a současně umožní efektivní formu vládnutí a neumožní obcházet a ignorovat většinovou voličskou vůli.

Můžeme přejít ke konkrétním bodům změny volebního systému?

Ano. V případě volební reformy jde na prvním místě o odstranění fatální protiústavní nerovnosti české varianty poměrného volebního systému při volbách do Poslanecké sněmovny. Nejde zdaleka jen o odstranění známé pětiprocentní celostátní uzavírací klauzule, ale o zajištění faktické rovnosti volebního práva občanů, která dnes neexistuje a dlouhodobě dochází k diskriminaci občanů menších volebních krajů (na základě trvalého bydliště), kde je skutečný práh pro vstup politického subjektu do Poslanecké sněmovny výrazně vyšší než 5 %. Dnes tak může dojít k až takovým paradoxům, že dvě politické strany, které celostátně dosáhnou naprosto stejného výsledku (např. 300 000 hlasů, což je cca 6 %), mohou mít naprosto odlišný počet poslaneckých mandátů – jedna 5 a druhá třeba 14.

To je zapříčiněno právě naprosto zásadně odlišnými podmínkami pro dosažení mandátu v jednotlivých krajích a brutálním systémovým narušením principu rovnosti volebního práva. Je tedy nutné snížit počet volebních krajů a zajistit, aby byly stejně volebně velké, tedy aby se v nich volil přibližně stejný počet poslanců a aby ve všech krajích byl obdobně vysoký práh potřebný pro zisk poslaneckého mandátu. To znamená zavést buď jeden celostátní obvod, nebo osm podobně velkých obvodů (bývalé kraje nebo současné regiony soudržnosti – tzv. NUTS II). Tím se dosáhne toho, že hlasy občanů budou mít všude stejnou váhu.

Co dále chcete v ústavním systému změnit?

Je potřeba odstranit sporné pasáže Ústavy ČR týkající se zásadních kompetencí klíčových ústavních institucí (jmenovací a odvolací kompetence prezidenta republiky vůči vládě a jejím členům, okolnosti a oddělení demise premiéra a vlády) a eliminovat možnosti odlišného výkladu Ústavy ČR v zásadních záležitostech.

Chceme též podrobně představit argumenty pro nutnost zrušení Senátu, jehož existence v současné podobě je zásadní překážkou pro realizaci nejdůležitějších ústavních reforem, byť by měly podporu drtivé většiny voličů i kvalifikované většiny v Poslanecké sněmovně. 

Senát pro vás není pojistkou demokracie?

Ne, právě naopak. Senát totiž může zablokovat jakoukoli změnu volebního nebo ústavního zákona, byť by měla ve sněmovně drtivě většinovou podporu poslanců. Kdyby například 150 poslanců sněmovny (pohodlná ústavní většina) schválila zákon o obecném referendu, může jej při minimální povolené účasti (třetina senátorů) zablokovat 11 přítomných senátorů, protože (na rozdíl od sněmovny), v Senátu stačí k neschválení ústavního zákona, když proti němu hlasují dvě pětiny přítomných senátorů plus jeden. A v případě ústavních (i volebních) zákonů nemůže již sněmovna Senát přehlasovat, jako je tomu u „běžných“ zákonů. Když si porovnáme volební účast ve sněmovních a senátních volbách, je to něco katastrofálního.

Stejně nezbytná je i reforma podoby územního uspořádání státu i struktury a organizace veřejné správy.

Proč? V čem vám vadí?

Současná podoba územního uspořádání státu a organizace veřejné správy (zejména pak samosprávy) je zásadně nevyhovující, v mnohém formální, nákladná, asymetrická a generuje mnohé závažné problémy ve smyslu deformace politického systému, efektivity rozhodovacích mechanismů či oslabování a potlačování role státu a pozice centrální vlády.

Spolek Svatopluk představí alternativní návrhy podoby územního uspořádání ČR a modelu veřejné správy, resp. organizační struktury státní správy a samosprávy. Především jde o funkční reformu tzv. krajského uspořádání, možné znovuzavedení zemského uspořádání a okresní úrovně státní správy a hluboké změny způsobu financování krajů a obcí.

Plně legitimní by byla i debata o tom, zda po zkušenostech posledních 25 let krajskou samosprávu (nikoli státní správu na krajské úrovni), pokud zásadně nezvýšíme podíl krajů na vybraných daních, úplně nezrušit, anebo zda krajům nějaké samostatné kompetence, které stejně do velké míry financuje stát (střední školství, opravy silnic, zdravotnictví, sociální služby) neodebrat.

Původně publikováno na stránkách Parlamentní listy.

.