„Po nástupu generála Pávka na Hrad začínají podobným způsobem jako tajné služby politiku ovlivňovat i některé složky armády reprezentované lidmi, jako jsou generál Řehka nebo plukovník Foltýn. Země již není řízena volenými a voličům odpovědnými (a voliči časem odvolatelnými) politiky, ale jakousi vojensko-policejně-zpravodajskou juntou,“ říká předseda zastupitelů SPD ve Středočeském kraji Tomáš Doležal, který je též poradcem předsednictva SPD a poslaneckého klubu SPD.Jak se díváte na vydání Tomia Okamury k trestnímu stíhání kvůli plakátu s imigranty?

Je to zásadní přelom ve vývoji české demokracie po listopadu 1989. Poprvé je zákonodárce předhozen policii, státním zástupcům a soudům za zveřejnění zcela legitimního a regulérního volebního materiálu s politickým poselstvím – kritikou Migračního paktu EU, potažmo nelegální masové migrace do Evropy. Za decentní a lehce alegorické vyjádření věcného názoru demokratického parlamentního hnutí v rámci předvolební kampaně.

Poprvé je zde politik stíhán de facto za to, že vede politické hnutí a dělá politickou práci. Navíc trestní stíhání probíhá na základě udání vysokého politika vládní koalice Jiřího Pospíšila z TOP 09, bývalého ministra spravedlnosti. Čili v podstatě jde o trestní stíhání na objednávku. To, že všichni přítomní poslanci vládní koalice hlasovali pro vydání Tomia Okamury, je rovněž zcela nenormální a svědčí to o tom, že šlo o závazné hlasování koordinované vedením koalice.

Proč je to podle vás nenormální?

Vždy v obdobných případech bylo normální, že poslanci i napříč vlastními stranami a politickými kluby hlasovali odlišně, dle svého přesvědčení a svědomí. Tento současný jednotný postup vládních poslanců jsme přitom zaznamenali jen týden poté, co ještě na jednání sněmovního Mandátového a imunitního výboru, který měl dát sněmovně ohledně vydání Tomia Okamury doporučení, hlasovala část koaličních politiků proti jeho vydání. Takže musela následovat silná masáž těch vládních zákonodárců, kteří nebyli připraveni hlasovat na plénu sněmovny pro vydání předsedy SPD. Což svědčí o tom, že na stíhání a odsouzení Tomia Okamury existuje na nejvyšších místech končící vládní koalice silný zájem. A to nevěstí nic dobrého, protože policejní a prokurátorské složky, jakožto součást vládní výkonné moci, to jistě registrují.

Vy si nemyslíte, že by poslanci měli být vydáváni k trestnímu stíhání?

Já si vůbec nedokážu představit, že bych někdy v životě hlasoval pro vydání jakéhokoli politického kolegy, včetně nejtvrdšího soupeře, k trestnímu stíhání, kde hrozí trest „natvrdo“ – a už vůbec ne za nějaký jeho výrok nebo politický postoj. Nikdy bych si nedokázal vzít na svědomí takto zásadní ovlivnění jeho osudu. Je to hra na bohy, která dle mého přesvědčení politikům vůbec nepřísluší. Navíc vydáním Tomia Okamury byla zpochybněna samotná podstata poslanecké imunity, která vznikla proto, aby chránila zákonodárce právě před stíháním za politické projevy, aby jim umožnila svobodu výkonu politické činnosti. Toto vše je dnes zničeno a pošlapáno.

Řada komentátorů a politologů uvádí, že trestní stíhání Tomiovi Okamurovi a SPD pomůžou…

Vůbec to tak nemusí být. Jednak tzv. většinový středový volič nepatřící do tvrdého voličského jádra může být spíše odrazen trestním stíháním lídra nějaké strany či hnutí, instinktivně s tímto nechce být spojován a bude raději volit někoho jiného, byť mu programově a politicky bude vzdálenější. Ale hlavně nikdo nemůže myslet vážně to, že Tomio Okamura, nebo jakýkoli jiný politik v obdobné situaci, se raduje z vlastního trestního stíhání. Z toho, že bude chodit na výslechy a potkávat na policejních chodbách či na chodbách soudních budov zločince vedené v poutech a měsíce žít v obavách, zda se za ním na konci dne na tři roky nezavřou vrata ruzyňské věznice. Považovat toto za výhru a povzbuzení do voleb může jen morálně deviantní cynik.

Takže podle vás již nežijeme v plně svobodné a demokratické společnosti, kde jsou chráněna a garantována ústavní práva a svobody všech jejích členů a již zde nemáme skutečnou svobodu slova a projevu?

Bohužel odpověď na obě dvě tyto otázky zní, že ne! Ostatně o systémovém porušování svobody projevu, o pronásledování lidí za veřejně projevený názor a o porušování lidských práv v Evropě, hlavně v té západní, hovořil minulý týden na Mnichovské bezpečnostní konferenci ve své fantastické a přelomové řeči nový viceprezident USA J. D. Vance.

Veřejná dehonestace a otevřená kriminalizace politických a názorových oponentů progresivistické a prounijní, protinárodní ideologie a praxe je jasným znamením toho, že již nežijeme ve standardním svobodném politickém režimu, ve standardní, v našem případě parlamentní, demokracii, ale v režimu, který má viditelné rysy autoritářství a který porušuje vlastní ústavu tím, že selektivně omezuje základní lidská práva a svobody.

Znáte kromě této kauzy i jiné případy pošlapávání demokracie a svobody projevu?

Ostrá fáze omezování svobody slova a nastolování cenzury byla odstartována v roce 2022 zablokováním několika desítek zpravodajských webů, označených Fialovou vládou a zpravodajskými službami jako dezinformační. Bez důkazů, bez soudu, prakticky bez odporu. Nejpozději od té doby nejsme společností, která může být označována za plně svobodnou či demokratickou.

Ano, jsou tady cenzurní praktiky provozované státem, lidé jsou zastrašováni, umlčováni a hrozí jim kriminalizace a zbavení svobody za zcela legitimní vyjádření názorů. Ostatně, svědčí o tom i výsledky výzkumu veřejného mínění, který provedla pro Společnost na obranu svobody projevu agentura STEM v roce 2023. Dle těchto výsledků se více než polovina Čechů bojí otevřeně vyjádřit své názory a má pocit, že se vrací cenzura. Přičemž nejvíce se lidé bojí otevřeně vyjadřovat k migraci, což je naprosto signifikantní, a k otázkám týkajícím se pohlaví a manželství – což je další agenda, kterou léta nemilosrdně tlačí do veřejného prostoru progresivistický blok a její kritiky označuje přinejlepším za zpátečníky a názorově méněcenné osoby, a v tom horším případě za fašisty, kteří mají sedět v base. Takže případ Tomia Okamury má mnohem širší přesah.

V jakém smyslu?

Má se stát precedentem a výstrahou pro ostatní, aby si již nedovolovali veřejně zpochybňovat islamizaci Evropy, politiku multikulturalismu a masovou imigraci do EU, kterou prosazuje Evropská unie. Svoboda slova je základní ústavní hodnota, na které je postavena naše západní demokratická civilizace. Musíme ji chránit, nikoli přihlížet její likvidaci. Jde o hodně. Svoboda slova nesmí být jenom pro někoho, jen pro názory, které nám konvenují. Musíme ji dopřát všem, včetně našich politických protivníků, a dát prostor zaznít i názorům, se kterými nesouhlasíme, nebo nás i přímo odpuzují. Vše ostatní znamená konec demokracie.

Fialova koalice a její podporovatelé z řad českého „hlubokého státu“ postoupili v kriminalizaci názorů, politických oponentů i oklešťování demokracie skutečně již velmi daleko.

Co tím myslíte?

Svědčí o tom mimo jiné nedávné zavedení nového trestného činu „neoprávněná činnost pro cizí moc“ do trestního zákoníku. Až na 15 let odnětí svobody může být odsouzen ten, kdo bude vykonávat na území České republiky blíže neurčenou činnost pro nespecifikovanou cizí moc – a to i ve stadiu přípravy. Bez přehánění jde o návrat do období předlistopadové nesvobody, a to dokonce spíše do padesátých let minulého století než do těch osmdesátých.

Velice tristní je i to, že si zavedení tohoto nového trestného činu u Petra Fialy objednaly tajné zpravodajské služby. I to, že byl schválen i přes zásadní výhrady ze strany Nejvyššího soudu. To, že tuto hanebnou novelu zákona podepsal prezident Pavel alias Pávek nepřekvapuje. Pokrytectví, nulová sebereflexe a hroší kůže je tím, co tohoto chameleóna, který za svůj život vykonával činnost pro několik cizích mocí, charakterizuje dokonale.

Varující je i spěch, se kterým vládní koalice na zavedení tohoto paragrafu tlačila a přijala jej jako zjevně protiústavní přílepek zákona Lex Ukrajina VII, přestože byl i součástí připravované širší novelizace trestního zákoníku. Můžeme se tedy důvodně obávat toho, že příslušné „složky“, zejména novodobí estébáci v BIS a jejich političtí spojenci ve vládních stranách se tento paragraf chystají vůči politické opozici či vůči nepohodlným aktivistům a novinářům skutečně brzy použít a ovlivnit tím výsledky podzimních voleb do Poslanecké sněmovny.

Proces zrodu a schválení tohoto trestného činu charakteristického pro totalitní režimy rovněž demaskuje další mimořádně neblahý rys dnešní doby – skutečnost, že zpravodajské služby vstupují přímo do politiky a snaží se politiky úkolovat a přímo řídit. Jejich šéfové vystupují autoritativně v médiích, nastolují politickou agendu a nepřípustným a jim nepříslušejícím způsobem ovlivňují veřejné mínění a politickou i volební soutěž, kterou vědomě manipulují. Zrod tohoto jevu se časově shoduje s nástupem (a etablováním) generála Koudelky v čele BIS a markantně stále zesiluje.

A co otázka armády? Dnes se například řeší problém dronů pro Ukrajinu či odbor strategické komunikace…

Po nástupu generála Pávka na Hrad začínají podobným způsobem jako tajné služby politiku ovlivňovat i některé složky armády reprezentované lidmi, jako jsou generál Řehka nebo plukovník Foltýn. Země již není řízena volenými a voličům odpovědnými (a voliči časem odvolatelnými) politiky, ale jakousi vojensko-policejně-zpravodajskou juntou.

Původně publikováno na stránkách Parlamentní listy.