Z říjnové studie Konfederace dánského průmyslu plyne, že ze zemí EU by zavedení cel, o nichž v případě svého zvolení americkým prezidentem hovoří Donald Trump, nejvíce poškodilo Českou republiku kvůli silné závislosti na obchodu s Čínou, byť třeba i nepřímé, „přes Německo“. Jednou z možných obran je posílení lokální ekonomiky a její odolnosti. „A druhou z cest je nezavírat si obchodní příležitosti přihlouplou zahraniční politikou. Místo hodnotového patolízalství, s nímž jsme k smíchu, zkusit obnovit vazby v afrických a latinskoamerických zemích,“ říká pro ParlamentníListy.cz Ilona Švihlíková.
Pokud Donald Trump ve volbách zvítězí, zavede v souladu se svými předvolebními prohlášeními roku 2025 desetiprocentní univerzální clo na dovoz z EU a šedesátiprocentní clo na dovoz z Číny, nebo to až tak horké nebude?
Je potřeba odlišovat předvolební rétoriku a následné kroky. Je pravda, že Trump je svou podstatou neomerkantilista a ukázal již ve svém prvním období, že mu nevadí využívat cla a další restriktivní nástroje obchodu. Stejně tak víme, že nemá rád Světovou obchodní organizaci a chce z pozice síly vyjednávat jeden na jednoho.
Jeho motivací je obnovit průmyslovou páteř USA. K tomu ovšem sama cla o sobě nestačí – s velkou pravděpodobností dopadnou na americké spotřebitele a oni ponesou jejich tíži ve vyšších cenách a nižší dostupnosti některého zboží. Spoustu statků, které dovážejí, navíc ani USA nemusejí vyrábět. Logičtější je domácí průmyslová politika, cla sama o sobě strukturu ekonomiky těžko změní.
S čím by tedy měla Evropa, potažmo Česko počítat?
Je možné očekávat, že bude dál zesíleno obchodní i technologické napětí mezi USA a Čínou. Jenže za demokratů jela do Čína Janet Yellenová vykládat jim, že mají moc velké výrobní kapacity. Boj proti Číně je něco, co spojuje jak republikány, tak demokraty.
Co se týče vztahu k EU, té by odpojení od USA a větší samostatnost při tvorbě politik jedině prospěla.
Z říjnové studie Konfederace dánského průmyslu plyne, že ze zemí Evropské unie mají Trumpova cla nejvíce poškodit Českou republiku a Irsko. Česko kvůli své silné závislosti na obchodu s Čínou, byť třeba i nepřímé, „přes Německo“. Irsko zase kvůli silným ekonomickým vazbám na USA. Bude Česko opravdu tou nejzranitelnější zemí v rámci EU?
Nelze to vyloučit, protože Česká republika je v pozici závislé ekonomiky a naši subdodavatelé a závislé dceřiné firmy nedohlédnou, kde skutečně končí jejich export. To je jádro pudla. Náš export je právě kvůli zahraničnímu vlastnictví enormně koncentrován jak z hlediska exportních statků (automobily a součástky do nich), tak z hlediska zemí (první zemí vývozu je blízké okolí, tj. sousední země). To samo o sobě vytváří velkou zranitelnost.
Tato studie také uvádí, že v Česku má roku 2027 v důsledku cel poklesnout HDP o 3,5 procenta oproti stavu bez nich. Česká ekonomika by tak přišla o 11,61 miliardy eur, tedy 294 miliard korun. Jak by Česko (zřejmě už nová politická reprezentace) mohlo reagovat, aby tyto negativní dopady vykompenzovalo nebo co nejvíce minimalizovalo?
O jiném přístupu k exportu a exportním strategiím se hovoří již roky – mimochodem, řada těch strategií vůbec není špatná, ale realizace jaksi pokulhává.
Vidím dvě cesty – posílení lokální ekonomiky a její odolnosti, v první řadě u potravin. Tam se láme chleba, a to doslova. Za druhé, zcela jiná zahraniční politika – místo hodnotového patolízalství, s nímž jsme k smíchu, zkusit obnovit vazby v afrických, latinskoamerických zemích. Místo morálního kazatelství a šíření „správných hodnot“ jednat jako rovný s rovným, s respektem vůči odlišné kultuře a zvyklostem.
Nezavírat si obchodní příležitosti přihlouplou zahraniční politikou – jen se podívejte, jak hlasuje většina zemí globálního Jihu v otázce Gazy.
Co Trumpova cla – a předpokládaná odveta za ně jak ze strany EU, tak Číny – provedou s mezinárodním obchodem?
Možné je samozřejmě rozpoutání obchodní války. Vzhledem k pozici EU si myslím, že nastane vnitřní chaos a zmatek, kde první reakce bude cenzura každého, kdo se pokusí říci, že je problém a že je potřeba jednat jinak – podívejte se, jak dopadl Orbán nebo Fico.
A co se týká linky mezi Spojenými státy a Čínou?
Vazba mezi Spojenými státy a Čínou v minulém roce oslabila jak v oblasti obchodu, tak i investic či výměny lidí. Čína se místo toho stále více orientuje na globální Jih, kde má pozici nejen významného obchodníka, ale také investora. Čínská reakce bývá uměřená, bez halekání se zaměří na nějaký citlivý statek – například vzácné zeminy, kde je pozice Číny globálně významná.
Rozhovor byl publikován v Parlamentních listech.
