Nic nenasvítí v celé své ubohosti stav české (evropské) žurnalistiky a politické scény, jako svévolný zásah USA ve Venezuele.
Jedná se o zcela zřejmé porušení mezinárodního práva, jehož měli ještě nedávno plná ústa všichni odpůrci ruského počínání na Ukrajině. Mnozí z nich nyní postup USA ve Venezuele schvalují.
Co by se dělo na evropské scéně, kdyby Rusko zajalo Zelenského s manželkou, a odvezlo je do Moskvy?
Určitě by se též našli Ukrajinci, kteří by takový krok oslavovali, stejně jako se najdou Venezuelané vítající násilné svržení N. Madura.
Takto demokracie nevypadá, a nic demokratického z takového jednání nepovstane. Přesto v českém mainstreamu toto lapidární konstatování téměř neslyšíme. Dokonce se setkáváme s názorem, že když se USA zachce ropy, má si ji ve Venezuele vzít. Proč by si pak ale, měřeno stejnou logikou, nemohl vzít V. Putin nerostné bohatství na Ukrajině?
Nechme nyní stranou hrozbu rozšiřování NATO na východ, a zabývejme se toliko velmocenskou politikou, jak ovládat co nejvíce surovinových zdrojů.
Zakáže Evropa Spojeným státům americkým účast na zimních olympijských hrách? Bude vymýšlet sankční ekonomické balíčky namířené na ekonomiku USA? Bude na D. Trumpa vydán mezinárodní zatykač?
Pokud nikoli, tak na co si to Evropská unie v případě Ruska vlastně hrála?
Veronika Vrecionová (ODS): „Osobně doufám, že dnešní události povedou k pádu celého režimu a ve Venezuele se brzy dočkáme svobodných voleb. Země a její lid si to zaslouží“, napsala na síti X. Kdo má rozhodovat o tom, který režim má kde padnout? D. Trump? V. Putin?
Za jaký lid paní Vrecionová vlastně mluví? Kde jsou ty davy, co vítají americkou intervenci? A nenazývá se takové vítání vlastizradou? I zde by se našli lidé, kteří by oslavovali, kdyby V. Putin unesl Petra Fialu či Petra Pavla. Jak jinak nazvat venezuelské politiky, kteří budou kooperovat s USA, než jako kolaboranty?
Madurovo svržení se ospravedlňuje bojem proti drogám. Jiný politik by mohl být zase svržen v rámci boje proti korupci. Jakmile je tento dominový efekt spuštěn, hned se nezastaví.
Jistě, takový Pavel Fischer například Trumpův postup ve Venezuele odsoudil jako nezákonný. Ale až ten Trumpův. Zde je ovšem nutno dodat, že USA porušují mezinárodní právo systematicky, viz například napadení Iráku v roce 2003.
Tím se dostáváme k tomu, že válkou na Ukrajině nic nezačalo, pouze pokračovalo. A tento proces jen stvrzuje neexistenci funkčního a vymahatelného mezinárodního práva platného pro kohokoli, což je zásadní politický problém současného světa.
Často se opakuje mantra, že my jako občané, jako jednotlivci, jsme bezmocní. Nemusí to tak být. Stačí nerezignovat, a ozývat se. Ukazovat, s čím se nehodláme spokojit, co si nehodláme nechat nakukat. Vzbuřme se proti mainstreamovému alibismu a selektivnímu přístupu k právu jako takovému.
Náš každodenní odpor proti bezpráví může minimálně donutit média k přehodnocení svého slovníku. Znamená to ovšem starat se o více, než kde se najíme a kde přespíme. Dokud bude u většiny vítězit oportunismus zabalený do hesla: To se mě netýká, budou to mít manipulační a indoktrinační nástroje snadné.
Začněme u sebe. Staňme se sami hodnotovými majáky. Čím více nás bude, tím méně spoluobčanů ztroskotá v propagandistickém vlnobití.
Znamená to jediné: Nebýt lhostejní k utrpení, a to univerzálně, tedy lidí v Gaze, v Súdánu, v Jemenu, ve Venezuele, na Haiti či na Ukrajině.
Zasazovat se o hledání cest k míru, a nikoli k válce. Nesmířit se s jednáním nedemokratickým, které dusí diskusi a rozdmýchává plameny tabu a dogmatu.
Odsuzovat korupci jako takovou, a netvářit se, že některá neexistuje či je dokonce prospěšná.
Nečekejme velkolepé činy zázračných mesiášů. Ty jsou bez naší vlastní aktivity k ničemu.
Láska je mostem…
Ať v dalším roce, co na dveře ťuká,
více se staví, nežli rozboří.
Ať víc než pěst je vždy pomocná ruka,
jež zvládne léčit líp než doktoři.
Kéž spolu lidé opět více mluví,
ať naslouchat se aspoň pokusí.
Argument není blátem na obuvi.
Ať místo zloby kvetou krokusy.
Tam, kde se myslí, méně se pak velí,
kdo má svůj rozum, rozkaz hodnotí:
Hnát děti na smrt je snad nápad skvělý?
Přinášet oběť chtějí kojoti?
Mír nám všem přeji, zemi, kde se zpívá,
ne, kde ryk války všechno přehluší.
Přeji nám hudbu, která není tklivá,
přeji nám lidskost, ne dav bez duší.
Ptát se je pro mě přirozené, bližší.
Ať nad rozkazy ptaní převládá.
Ať je svět pro ty, kdo se od stád liší
a ať je úhlů na věc plejáda.
Přeji nám možnost vybočovat z mezí,
vidět věc jinak, než zní obvyklá
poučka o ní. V čem však problém vězí?
Ať pochybnost nám mozek rozviklá.
Přeji nám poznat to, co nejen léčí,
ale to, co nás hlavně uzdraví.
Ze všech cest přeji nám tu do bezpečí.
Ať víme, proč náš svět je churavý.
Ať další rok, jenž pomalu nás vítá,
schopností mít rád nás teď obdaří.
Může zet propast přímo obrovitá,
láska je mostem s mnoha polštáři…
Původně publikováno na stránkách Litterate.cz.
.
