Školský systém v České republice prochází poslední desetiletí opakovanými reformami, aniž by nastalo žádoucí zlepšení. Stav se spíše zhoršuje. Jaký je rozdíl mezi vzděláváním mladé generace a její indoktrinací ve jménu jakékoli ideologie či »-ismu«, rozebírají čeští a slovenští odborníci v nové knize vydané spolkem Svatopluk. Její název je příznačný: Vzdělání versus indoktrinace zprava i zleva.

Indoktrinace se děje, pokud je vzdělávání orientováno na slepé přijetí obsahu nepřipouštějící kritické myšlení, vysvětlil jeden z autorů, profesor Stanislav Štech, odborník na pedagogickou psychologii. Podle něho je třeba rozlišit záměrné, plánovité úsilí prosadit určitou verzi chápání světa od manipulativních postupů tvářících se jako univerzálně platné, neideologické. Je těžké rozpoznat zejména plíživé (skryté či zamlčené) manipulativní postupy, a tím spíše proti nim protestovat.

Spolek Svatopluk knihu vydal ve vlastní edici.Spolek je znám tím, že se snaží spojovat kriticky myslící a vlastenecky orientované občany zleva i zprava, jak ostatně zdůraznil na diskusi, jež probíhala v pražském hotelu Ibis, předseda spolku, politolog profesor Petr Drulák. Drulák je současně spolueditorem publikace.  

Jestliže Svatopluk spojuje kriticky naladěné občany zleva-zprava, tak i autoři, kteří se »sešli« ve více než 300stránkové knize, jsou rozptýleni v širším názorovém spektru. Navíc domovsky patří »na oba břehy řeky Moravy«, proto – jak je zvykem u knih spolku Svatopluk, je název automaticky uveden i ve slovenštině.

Autory spojuje kritický náhled na současnou praxi ve školách, resp. obavy, kam se školství ubírá. České školství totiž nevzkvétá a znalosti a dovednosti žáků klesají. »V poloutajení vzniká reforma, která situaci ještě zhorší. Chceme, aby se naše děti místo matematiky zabývaly zelenou či pohlavní tranzicí?« píšou editoři na obálce sborníku, do něhož přispěly skoro dvě desítky autorů.

Svatopluk ve sborníku publikuje i své stanovisko ke Strategii vzdělávací politiky ČR 2030+ a připravované kurikulární reformě. O reformě veřejnost prakticky neví, poznamenala další z autorek Jana Turoňová, zastupitelka za STAČILO! v Jihočeském kraji. Dokládá to i nezájem učitelské veřejnosti o publikaci a téma samotné, neboť při sestavování knihy spolek oslovil základní školy v Praze a blízkém okolí. Žel, odezva od ředitelství škol byla prakticky nulová.

Ano hodnotám, ne ideologii

Podle Druláka nebezpečí číhá v extremismu. Ten se usadil paradoxně ve středu a proniká do škol: »Kniha se zabývá průřezovým tématem, protože pokud chceme mít silný a dobře spravovaný stát, kvalitní ekonomiku, kvalitní intelektuální život, toto se neobejde bez vzdělání. Vzdělání je sektor, který prochází napříč řadou oblastí a podmiňuje naši schopnost jednat i v jiných oblastech.«

Vzdělání má podle něho vychovávat k hodnotám, jako jsou občanská statečnost, demokratická debata, svoboda atd., a také ke schopnosti je bránit. Je přesvědčen, že to, »co pozorujeme a co se chystá«, není výchova v duchu těchto hodnot, nýbrž v duchu ideologií. Odmítá konkrétně výchovu mladé i nejmladší generace k extremistickému genderismu, téma sexuality patří dle něho jen do hodin biologie. Zato důraz by kladl na výchovu úcty k přírodě. Drulák je přesvědčen, že základem výchovy musí být disciplína, neboť bez disciplíny nedává smysl. »Teprve pod určitým tlakem člověk vyrůstá.«

Klíčovou postavou školy musí být podle jeho mínění učitel, osoba, jež se má těšit všeobecné autoritě. Je skutečností, že největší útoky nepřicházejí od žáků, ale od rodičů. Drulák však vidí ještě jeden negativní fenomén současného školství: nahrazování učitele aktivismem. A aktivisté mají přístup do škol.

Radikální změna režimu

Změna, která má vést k nápravě, musí být hluboká, je přesvědčen Drulák. Proto spolek Svatopluk otevře i další velké téma – změna režimu: »Náprava věcí se neobejde bez změny základních institucí, návyků a způsobu myšlení.« Má jít o změnu demokratickou, ústavní, ovšem radikální. Téma se stane předmětem příští publikace Edice Svatopluk.

Profesor Štech (krátce ministr školství ve vládě Bohuslava Sobotky) označil situaci ve školství jako »permanentní reformy«. Upozornil, že každé vzdělávání je ideologické, vždy totiž stojí na nějaké vizi a obrazu člověka. Nemyslí si, že by obrat k národnímu byl řešením v super-globalizované společnosti. A současná doba přináší nový pojem – progresivismus. Ten Štech chápe jako »hypertrofovanou až hysterickou reakci«, jež však stejně neodstraní zásadní problém, který v kořenu existuje – a tím je mocenská asymetrie. Mocenská asymetrie je skutečností a její neodkrývání je oním zásadním problémem. Vládnoucí skupiny vydávají své zájmy za zájmy univerzální, všech. Podle něho bychom si hlavně měli všímat plíživé indoktrinace.

I další výbušné téma je načato v publikaci Vzdělání vs. indoktrinace, a to vstupování »politických progresivistických neziskovek« do českého školství, jak uvedl další autor, právník Robert Kotzian. Podle zákona je zakázána činnost a propagace politických stran a hnutí ve školách, přesto se ingerence politických nevládek dějí na denní bázi. Je ovlivňován nejen obsah výuky, ale i její metoda. Nevládní organizace se podle Kotzianova zjištění angažují na ministerstvu školství a v dalších jeho institucích. Například Národní pedagogický institut přebírá podklady vypracovávané právě politickými neziskovkami.

Myšlenka společenského pokroku je nezpochybnitelná, je v pořádku, zdůraznil Drulák, ale když se jí zmocní byrokratické mechanismy, které jsou navíc motivované zahraniční podporou a mocnými, stává se z toho dogma. A kdo jde proti tomu, »je válcován« – taková je bohužel realita současné ČR.

Zpravodajka našeho týdeníku v diskusi poukázala na další dimenzi probíhající indoktrinace, a tou je manipulace s dějinami. Reinterpretace některých dějinných úseků se promítá do výuky dějepisu a společenských předmětů. Cílem je ovlivnit mladou generaci, aby se skrze polopravdivý, či dokonce lživý výklad dějin neorientovala v současnosti. (mh)

Text a foto – Monika HOŘENÍ

Původně publikováno v Naše Pravda.