Je to tak pokaždé. Zatímco se před volbami politici ohánějí veledůležitostí školství a vzdělávání, po volbách je všechno jinak. Největší tahanice jsou o tzv. silové resorty, ať už z pohledu hospodářství a financí, nebo bezpečnosti. Jako by rezort školství mezi ně nepatřil. Ve skutečnosti je to právě tato oblast, jež je z hlediska dlouhodobé strategie rozvoje naší země jedna z nejdůležitějších. A proto je nadmíru důležité, kdo v budoucí Babišově vládě do křesla ministra školství usedne.
V mediální obci i politickém zákulisí panuje shoda – bude jím opět Robert Plaga (ANO). Má-li se však nová vláda anoistů od té předchozí Fialovy něčím lišit, což i vzhledem k zapojení SPD a Motoristů právem očekáváme, tak v tomto případě se není na co těšit. Plaga nepředstavuje změnu, ale kontinuitu, a to nejen se svými předchůdci, ale i progresivistickými reformami posledních dvou desetiletí, které kvalitu našeho školství negativně poznamenaly. Což ostatně vysvětluje Plagova slova, že by si ze všeho nejvíc přál koalici se STAN. S partičkou, ke které má blízko i tím, že po odchodu z ANO po volbách v roce 2021 kryl na MŠMT záda dozimetrickému Petru Gazdíkovi. Žádná hitparáda to však nebyla ani v době, kdy se do čela ministerstva postavil poprvé. To za něj se odváděly malé děti do izolačních místností, když jim před začátkem výuky vyšel pozitivní PCR test. To za něj se na dlouhé měsíce zavřely školy, což nevedlo jen ke zhoršení výuky, ale i dalšímu tlaku na její digitalizaci. Snad by se mu to dalo odpustit, blbnul tehdy celý politický establishment. A mělo to jen dočasný charakter.
Hlavní malér Plagova působení na MŠMT je někde jinde. Byl to právě on, kdo si nechal vládou posvětit tzv. Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+, z níž vychází nedávno schválená revize tzv. Rámcových vzdělávacích programů. Možná to někdo neví, ale v našich školách se již 20 let neučí podle všeobecně závazných osnov. Každá škola si tvoří vlastní vyučovací obsah, korespondující s poměrně vágním centrálně nastaveným rámcem. Právě zaváděné revize tuto vágnost ještě zesilují, takže ze strany státu přestává být jasné, co se mají děti ve školách učit. Je to dáno i tím, že výše zmíněná strategie přestává za cíl vzdělávání považovat získávání poznatků a znalostí. Nyní jsou oním cílem tzv. kompetence, vyžadující zavádění novátorských metodik, v jejichž důsledku nám rok od roku klesá množství i kvalita osvojených znalostí. S tím jdou ruku v ruce tlak na rušení známkování, domácích úkolů, nahrazování klasické frontální výuky projektovým vyučováním a rušením hranic mezi předměty či odbourávání paměťového učení. Zavádí se termín well-being, zvýšený důraz se nyní klade na utváření hodnotových postojů. Jistě, nelze učit ve světonázorovém vzduchoprázdnu, Plagou prosazená a Bekem implementovaná revize RVP však tuto oblast pojímá vysloveně indoktrinačně, o čemž svědčí zdůrazňování genderové či klimaticko-environmentální výchovy, tedy ideologických dogmat současného liberálně progresivistického režimu.
Pokud jde o inkluzi, Robert Plaga s ní v principu souhlasí, volá jen po určitých úpravách. Je jistě správné integrovat do běžných tříd děti s tělesným postižením, děti s vadami duševními či poruchami chování však mají mít vlastní vzdělávací instituce. Ve výsledku to prospívá jak jim, tak i ostatním dětem a učitelům.
Reformy posledních dvou dekád se z velké části neosvědčily. Robert Plaga si to odmítá přiznat, a proto v případě jeho nástupu do čela ministerstva hrozí, že úroveň našeho školství bude i nadále klesat. Jinými slovy, to už jsme klidně u vesla mohli nechat Fialu s Bekem. Přitom i samotné ANO má ve svém středu osobu, která by mohla Roberta Plagu směle nahradit. V jedné vládě už také zasedala, i když jen té stínové. Je jí Jana Berkovcová, zkušená učitelka (většina vizionářských reformátorů nikdy před tabulí nestála) s kvalitním odborným zázemím a rozhledem. Jistě ani ona by neprovedla obrat o 180°, ke strategii i revizím RVP však má značné výhrady, a tak by její působení mohlo být, bude-li dostatečně odvážná, pro naše školství blahodárné.
Nejméně pravděpodobnou je varianta, že bude resort školství svěřen do rukou případným nominantům z řad SPD či Motoristů. Kdyby se to přesto stalo, nastala by tím po velmi dlouhé době asi dosud největší příležitost vytrhnout české školství z rukou levicových sociálních inženýrů a na systému parazitujících ideově a finančně spřízněných neziskovek. Už aby to bylo.
Původně publikováno na stránkách Parlamentní listy.
