V souvislosti s demonstrací spojenou s nekritickou adoraci takzvaně veřejnoprávních médií bylo opět možno sledovat, v čem je zásadní rozdíl mezi systémy školským a vzdělávacím.
Jsem bytostně přesvědčen, že demokracie vyžaduje vzdělávání, na rozdíl od nedemokratických uspořádáních odvislých od mechanismů indoktrinačních. Jinými slovy, žáci základních a středních škol mají získávat informace a učit se argumentaci. Rozhodně však nemají demonstrovat. Školy by jim měly mimo jiné vysvětlit, jaké modely financování veřejnoprávních médií v Evropě existují, a měly by být vedeny debaty, co je náplní těchto médií.
Otázky přímo zásadní
Čemu by se školy měly obloukem vyhnout, je politizace. Jakmile je z výuky uvolněn jediný žák s tím, že má právo demonstrovat, nabízejí se následující otázky:
1) Jaké je postavení žáků, kteří s danou demonstrací nesouhlasí? Nedochází k jejich vyčleňování z kolektivu, tedy outsiderizaci?
2) Je tento postup univerzální? Uvolní táž škola studenta, bude-li chtít například podpořit demonstraci proti přepisováni historie a proti účasti takzvaných sudetských Němců v Brně?
3) Nakolik se daná škola věnovala objektivnímu informování o problematice, jež je předmětem demonstrace?
Stejně tak je třeba věnovat pozornost pedagogům, kteří vedou žáky k demonstraci. I zde je na co se ptát:
1) Je role učitele slučitelná s rolí politického aktivisty?
2) Jestliže bude učitelům přiznána aktivistická role, bude zde platit univerzálnost? Jinými slovy, pokud jedni učitelé budou smět žáky a studenty šikovat do války za Českou televizi ve stávající podobě, bude jiným učitelům dovoleno Českou televizi kritizovat a požadovat její nápravu?
Demonstranti bez znalostí
Na tomto místě se nabízí zmínit kauzu učitelky Martiny Bednářové. Ta žáky vedla k tomu, aby České televizi slepě nevěřili a sháněli si informace z jiných zdrojů. Výsledkem je, že tato pedagožka již učit nesmí. Narozdíl od kolegů, kteří manipulují žáky, aby „svou“ Českou televizi bránili do roztrhání těla.
Nejde však zdaleka pouze o vztah k České televizi. Témat s „jedinými správnými“ postoji je ve veřejném prostoru víc než dost, od Green Dealu přes migrační politiku až po výdaje na zbrojení. Tady již mají učitelé svůj literární vzor v postavě Kantorka (E. M. Remarque, Na západní frontě klid), který své žáky pošle na krvavá jatka první světové války.
Rozhodně by se na školách mělo učit, jak po nástupu Adolfa Hitlera k moci přecházela výroba od civilních aut k produkci pro německý válečný průmysl: Daimler-Benz, Auto Union, BMW, Volkswagen (Kübelwagen či Schwimmwagen), ad. To by mělo být v dnešních dnech mementem.
Když je dno děravé…
Vláda Andreje Babiše horko těžko prosazuje změny ve financování „veřejnoprávních médií“, a ještě je prezentuje jako snahu finančně ulevit seniorům.
V tom hlavním, tedy v oblasti vzdělávání, vše ponechává v rukou Roberta Plagy, jenž je v podstatě, aspoň co do programu, kopií Mikuláše Beka. Je pak těžké vymezovat se proti propagandě. Vyjde to nastejno, jako lít pomalu vodu do nádoby s děravým dnem, a doufat, že se naplní.
Dejme talentovaným šanci…
Je zřejmé, že jakákoliv snaha o eliminaci mediální propagandy se neobejde bez přechodu od indoktrinace ke vzdělávání. Indoktrinovaní jsou totiž pro propagandu ideálními příjemci.
Zde by za úvahu mimo jiné stálo přehodnotit testy Cermatu na střední školy s maturitou. V současné době jsou tyto testy nastaveny tak, aby zvýhodňovaly děti z bohatých rodin, kterým rodiče zaplatí drahé doučování a přípravu na tyto testy. Ty pak nezjišťují obecný přehled žáků, ale jsou zaměřeny na biflování a s ním spojený nadměrný stres. Děti ze sociálně slabších rodin v podstatě nemají šanci uspět.
Dochází tak k prohlubování nerovnosti založené na statusové diferenci rodičů. To může často vést k poškození talentovaných dětí, jejichž šance získat vyšší úroveň vzdělávání klesá k nule.
Podstata problému je jinde…
Chtějme vychovávat nezávislé myslící osobnosti, nikoli traumatizované loajální opory systému. Bez této zásadní proměny nemá žádná reforma financování médií smysl, neboť neřeší totiž samotnou podstatu problému.
Zvrácená výchova
Hodnoty. Pojem, který dobře zní,
co se však pod ním v této době skrývá?
Obal je čím dál tím víc pompézní,
z obsahu zbyla břečka odpudivá.
Poslušnost tím je, co má systém rád.
Loajalita motorem se stává.
Zatuchlo je, a nelze vyvětrat,
povinný předklon stanovuje práva.
Co se žák učí? Slova k recitaci.
Kdo básní po svém, prostor k řeči ztrácí,
pro agitaci přemýšlení mizí.
Co se žák učí? Sklonu k apatii,
k respektu ke všem, kteří z něho tyjí:
Nejvíce k těm, jež vidí v televizi…
Původně publikováno na stránkách Litterate.cz.
