Komu prospívá spor Petra Pavla s Motoristy o Filipa Turka? Evidentně z něho těží pověstný třetí, když se dva perou, a tím je Andrej Babiš. Petr Pavel si naopak uzavírá cestu ke znovuzvolení. Ještě nedávno fungoval jako automat na podpisy, a co si přál Fialův kabinet, to mu schválil, dokonce i problematický návrh rozpočtu. Nyní se pasuje do role automatu na klacky pod nohy pro vládu Andreje Babiše. Nadstranický prezident? Tím Petr Pavel není ani omylem. I jemu nakloněná média nyní o něm referují jako o lídrovi opozice.

ODS uvízla na mrtvém ideologickém bodě. Znovu se hlásí k programu modrých šancí, k tvrdé pravicové politice, osekanému státu, placenému zdravotnictví či asociální politice jako takové. To má být recept pro mimořádně bouřlivou dobu, kdy v Evropské unii skončil blahobyt a kdy se čeká na konec NATO, jakmile USA zaberou Grónsko násilím? Recept na scénář, v němž se evropský automobilový průmysl dostává do závažné hluboké krize a kdy hrozí masové propouštění? Martin Kuba zakládá nové hnutí, které se od programu ODS bude lišit jen v detailech. Tragikomickou roli si pak na prknech znamenajících politiku střihli Piráti. Snaží se oslovovat levicově

Zabýváme-li se sporem ohledně (ne)jmenování Filipa Turka ministrem, nelze odhlížet od kontextu, jímž byl pokus jistých kruhů zbavit se Miloše Zemana. Tehdy bylo dovoleno doslova vše. Vyhrožovalo se aplikací ústavního článku 66, a žádná dehonestace a urážka nemocného člověka nebyla tabu. Tím byla ovšem nastavena laťka pro časy budoucí, a netřeba podotýkat, že byla nastavena proklatě nízko.

Když Hermann Göring hájil před norimberským tribunálem existenci vyhlazovacích koncentračních táborů, argumentoval potřebou zbavit se komunistů. Věřil, že na tuto formulaci bude Západ slyšet. Koneckonců, v USA se brzy dostal k moci fanatický mccarthismus, který se snažil vymýtit cokoli levicového.

Na začátku nového roku zažila Venezuela – a spolu s ní i mnozí z nás – šok, když americké speciální jednotky za zvuku bomb unesly z Caracasu prezidenta Nicoláse Madura. Podle dostupných informací zahynulo kolem 80 lidí. Krátce nato vystoupil americký prezident Donald Trump s prohlášením, že „Venezuelu budou nyní, dokud to bude nutné, spravovat Spojené státy“. Vzniklé náklady nejspíš zaplatí z venezuelské ropy, pro kterou má „prezident, který nezahájil žádnou válku“, vyhlédnuté nové majitele. Americké, samozřejmě. Pro kritiky amerického intervencionismu je to další učebnicový příklad porušení suverenity cizího státu. Jenomže tento příběh není tak jednostranný, jak se na první

Milí čtenáři, v této stati vám všem chci v prvé řadě popřát klidné předvánoční a posléze pohodové vánoční období a vše nejlepší v dalším roce. Tímto textem se s vámi v letošním roce rozloučím, a budu se na vás těšit opět v tom následujícím.

Milí čtenáři, v této stati vám všem chci v prvé řadě popřát klidné předvánoční a posléze pohodové vánoční období a vše nejlepší v dalším roce. Tímto textem se s vámi v letošním roce rozloučím, a budu se na vás těšit opět v tom následujícím.

Pokud má být jakékoli téma uchopeno co nejblíže obrazu reality, je k němu nutné shromáždit maximum relevantních informací a ty podrobit kritice. Jakmile je část informací z úvah vyloučena, výsledný obraz bude zkreslen. Přesně to se stalo v našem veřejném prostoru v okamžiku, kdy se o dění na Ukrajině smělo psát a mluvit toliko v množině takzvaných „západních hodnot“, a vše co jejich konceptu odporovalo, bylo vyloučeno jako „ruská propaganda“. Parafrázujeme-li známý výrok: To, že jste paranoidní, neznamená, že po vás nejdou, získáme poučku: To, že je něco ruskou propagandou, ještě neznamená, že tomu tak není.