Již celou řadu let lze v České republice (ale i v celé Evropské unii) pozorovat postupné, ale systematické, přepisování historických událostí, jež vedly k vypuknutí druhé světové války. Toto přepisování zahrnuje dvě části: 1) Zcela se bagatelizují kroky Západu, od podmínek Versailleské smlouvy po jejich vědomé porušování. 2) Zaměňují se příčiny a následky, respektive příčiny jsou vynechány, a na tomto základě je Sovětský svaz kladen na roveň hitlerovskému Německu.

Dnes zde nehodlám psát delší rozbory. Datum 10. 6. je psáno krví. Ať již tou českého stavovského vojska u Záblatí v roce 1619 či tou lidickou z roku 1942. Na vyhlazení Lidic bychom nikdy neměli zapomenout. Nešlo o izolovaný akt, ale stupňující se teror jednoho z nejhorších režimů v dějinách lidstva. Toto datum bychom si měli připomínat o to více, čím častěji jsou tolerovány pokusy o rehabilitaci fašistických a nacistických zločinců, kteří jsou vykreslováni jako hrdinové.

Zhruba od června, nejpozději od září, roku 2027 lze čekat horkou kampaň v soupeření o Pražský hrad. Zatímco Petr Pavel ohlašuje, že chystá kompetenční žalobu (či ji má již dokonce připravenou), je na místě se ptát, zda může být v dalších prezidentských volbách nahrazen, a případně, kým. Než bude tato otázka zodpovězena, ohlédněme se za prezidentskou érou Miloše Zemana.

Tuto stať chci věnovat všem obětem nacismu – který pokládám za nejzrůdnější systém v dějinách lidstva (spolu s fašismem). Nezapomínejme, na jakých základech se tento systém zrodil. Jisté kruhy nepřipustily vznik republik rad s Rosou Luxemburgovou a Karlem Liebknechtem (kteří byli oba zavražděni), zato pak vše vsadily na Adolfa Hitlera a NSDAP. Dnešní výklad dějin záměrně zamlčuje, že za Adolfem Hitlerem stál velkokapitál, například: Hugo Boss, Porsche, Volkswagen, Bayer (IG Farben), Coca-Cola, Ford, IBM, Coco Chanel, Schneider-Creusot a mnohé další firmy.

V souvislosti s demonstrací spojenou s nekritickou adoraci takzvaně veřejnoprávních médií bylo opět možno sledovat, v čem je zásadní rozdíl mezi systémy školským a vzdělávacím. Jsem bytostně přesvědčen, že demokracie vyžaduje vzdělávání, na rozdíl od nedemokratických uspořádáních odvislých od mechanismů indoktrinačních. Jinými slovy, žáci základních a středních škol mají získávat informace a učit se argumentaci. Rozhodně však nemají demonstrovat. Školy by jim měly mimo jiné vysvětlit, jaké modely financování veřejnoprávních médií v Evropě existují, a měly by být vedeny debaty, co je náplní těchto médií.

Zrekapitulujme si historii a současnost militantní protičeské a dříve protičeskoslovenské organizace. Naši dědové věděli, proč bylo spravedlivé je po válce odsunout.

Ve spojitosti s globálními otřesy na mezinárodní scéně, které značí potenciál pro systémovou změnu, zaznívají hlasy, že by česká alternativní média měla klást důraz na náměty, jak na toto dění v oblasti politiky a ekonomiky reagovat. Je žádoucí stanovit priority, jichž by mělo být v dohledném časovém horizontu dosaženo.