Mluvčí pražské policie, Eva Kropáčová sdělila, že Kancelář prezidenta republiky obdržela výhružky současné hlavě státu, a že se jedná o dvě osoby, které se tohoto činu měly dopustit a které policie vyšetřuje: „Prověřuje je pro trestný čin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu, za což pisateli hrozí až tři roky vězení.“ Co mě napadne jako první, když se dočtu, že za vulgarity a vyhrožování Petrovi Pavlovi hrozí dotyčným až tři roky vězení? Že důvěra v soudnictví a demokracii není na povel a nedá se nadiktovat. A současně se mi vybaví kauza tehdejšího lokálního politika Martina Langa, který exprezidentovi republiky,

Státy evropské unie se již delší dobu potýkají s problémem, který je již očividný a jenž se neustále prohlubuje. Zdaleka nejde pouze o kriticky nízkou čistou míru reprodukce, kdy se ženě během jejího reprodukčního období v průměru nenarodí ani jediná dcera potřebná k zachování stávajícího populačního stavu či nízkou úhrnnou plodnost, kdy se ženě v reprodukčním období za předpokladu neměnných reprodukčních podmínek rodí v průměru 1,1 až 1,8 dětí (1,2 v České republice). Toto je spíše důsledek onoho problému, nikoli příčina.

Od upálení Jana Husa uplynulo 611 let. Něco se od té doby posunulo. Místo mečů disponujeme atomovými zbraněmi, místo kněží mainstreamovými médii a „think tanky“, a místo kacířů se dnes hovoří o „dezolátech“. Ti se dnes neupalují na hranicích, ale veřejně se škvaří v televizi a na sociálních sítích.

Kauza laboratoří na Ukrajině je mimo jiné důležitá pro svobodu slova jako takovou, pro diskusi, a ve svém důsledku pro funkční demokratické zřízení. Jestli je něco s demokracií neslučitelné, je to dělení občanů na kategorie s různou mírou práv. Stávající systém občany rozčlenil na ty loajální, a dezoláty, přičemž s druhými jmenovanými je zacházeno jako s méněcennými. Tito lidé jsou nálepkováni, dehonestováni, zesměšňováni a šikanováni. A to pouze proto, že si dovolí k tomu či onomu tématu zaujmout jiné než mainstreamové stanovisko. To pokládám za nepřijatelné.

Již celou řadu let lze v České republice (ale i v celé Evropské unii) pozorovat postupné, ale systematické, přepisování historických událostí, jež vedly k vypuknutí druhé světové války. Toto přepisování zahrnuje dvě části: 1) Zcela se bagatelizují kroky Západu, od podmínek Versailleské smlouvy po jejich vědomé porušování. 2) Zaměňují se příčiny a následky, respektive příčiny jsou vynechány, a na tomto základě je Sovětský svaz kladen na roveň hitlerovskému Německu.

Dnes zde nehodlám psát delší rozbory. Datum 10. 6. je psáno krví. Ať již tou českého stavovského vojska u Záblatí v roce 1619 či tou lidickou z roku 1942. Na vyhlazení Lidic bychom nikdy neměli zapomenout. Nešlo o izolovaný akt, ale stupňující se teror jednoho z nejhorších režimů v dějinách lidstva. Toto datum bychom si měli připomínat o to více, čím častěji jsou tolerovány pokusy o rehabilitaci fašistických a nacistických zločinců, kteří jsou vykreslováni jako hrdinové.

Zhruba od června, nejpozději od září, roku 2027 lze čekat horkou kampaň v soupeření o Pražský hrad. Zatímco Petr Pavel ohlašuje, že chystá kompetenční žalobu (či ji má již dokonce připravenou), je na místě se ptát, zda může být v dalších prezidentských volbách nahrazen, a případně, kým. Než bude tato otázka zodpovězena, ohlédněme se za prezidentskou érou Miloše Zemana.