články petra druláka
Marek Řezanka: Na podporu dogmat?
Děsivým fenoménem současnosti je neustálé posuzování toho, na které že straně ten který člověk stojí a jaké zastává názory s tím, že pokud je vyhodnoceno, že se jeho postoje neslučují s těmi jedině správnými, čelí dotyčný jedinec pranýřování, lynči a exkomunikaci. Asi není zapotřebí dodávat, že výše uvedený popis necharakterizuje princip demokratický, ale naopak definuje praktiky ryze totalitní ve stylu: Je proti nám, kdo nejde s námi. Jako příklad zde poslouží Oldřich Kaiser, herec, komik a skvělý improvizátor.
Marek Řezanka: Milion chvilek pro Dozimetr
Jistě si všichni vzpomenou, jak se mainstreamová média vyjadřovala na adresu demonstrací proti kabinetu Petra Fialy. Padaly výrazy jako „lůza“, „proruští kolaboranti“, „pátá kolona“, „dezoláti“. Tyto demonstrace nebyly nikdy propagovány Českou televizí – a jejich představitelé byli hrubě dehonestováni. Lékaři, učitelé, zemědělci – ti všichni, kteří se do těchto demonstrací zapojili, si vyslechli, že stojí na špatné straně a podporují „zlo“.
Marek Řezanka: Již jenom druhé housle…
V říjnu roku 2025 jsem na webu litterate.cz publikoval stať nazvanou „Vzorec systémového živoření“. V ní popisuji základní znaky současného dysfunkčního systému s tím, že rozebírám, v čem spočívá jeho dysfunkčnost. Jsou zde však dva podstatné tematické okruhy, jimž je potřeba věnovat pozornost: 1) Co k tomuto stavu vedlo? 2) Jaká jsou z této situace východiska.
Marek Řezanka: Jakou novinařinu potřebujeme?
Václav Matěj Kramerius je jednou z hlavních postav národního obrození. Nejen že psal do novin v češtině, ale hlavní bylo, že založil české nakladatelství a že psal to, co cítil, že je psát třeba, a nikoli to, co si přál mít v tisku uveřejněno jistý Schönfeld. Tomu nebyl po chuti Krameriův vlastenecký a reformní tón.
Marek Řezanka: Dilema antisystémového jedince
Při hodnocení výsledků jakýchkoli voleb je vždy zásadní dějinný rámec, v nichž se tyto volby konají. Například v období tzv. železné opony se v západoevropských zemích dařilo sociálně demokratickým stranám. Zejména pověstným byl švédský sociální model. Tlak východního bloku na sociální otázku v kapitalistickém západě byl nepopiratelný.
Marek Řezanka: Neoddělitelná politika a rozdělení lidé
Spisovatelka Radka Denemarková na frankfurtském knižním veletrhu mimo jiné řekla: „Jak mám oddělovat politiku a literaturu v době, kdy celá Evropa hnědne, v době, kdy všude stačí neukojené choutky jednoho jediného člověka moci, aby celý stát propadl chaosu, v době, kdy v české vládě sedí dva bývalí spolupracovníci komunistické Státní bezpečnosti, v době, kdy jsme demokracii zredukovali na byznys a ekonomický pragmatismus, v době, kdy kontinentální Čína ohrožuje svobodný Tchaj-wan, v době, kdy Ukrajina brání svou svobodu, což stojí tolik lidských životů, v době, kdy jsou normalizovány nové fašismy, nové totalitarismy a genocidy.“
Marek Řezanka: Přítomnost hoří…
Milí čtenáři, vážím si toho, že mé příspěvky vyhledáváte a zamýšlíte se nad nimi. Pro ty, kdo jste přilnuli i k mé poezii, mám malý dárek. Je jím odkaz na mou novou, poměrně objemnou, sbírku básní, převážně sonetů:
Marek Řezanka: Sjednocené Německo hluboce rozdělené
Mainstreamová média komentují drtivé vítězství Alternative für Deutschland (AfD) ve spolkové zemi Sachsen-Anhalt s nepokrytým pohrdáním voliči, které vykreslují jako staré venkovany. Je faktem, že průměrný věk místního obyvatelstva je v rámci Německa jedním z nejvyšších a že podíl osob ve věku 65 a více let zde dosahuje téměř třiceti procent.
Máme kartičky. Tak proč se stále neučí?
O škole, která má vzdělávat, rodičích, kteří mají vychovávat, dětech, které mají nést přiměřenou odpovědnost. O dospělých, kteří se začali bát dětí. Autorka je pedagožka s dlouholetou zkušeností napříč vzdělávací soustavou. České školství řadu let nejen sleduje, analyzuje, ale především zažívá zevnitř. A protože už dospěla do věku, kdy pamatuje i takové pedagogické vykopávky, jako jsou hranice, důsledky, známky nebo dokonce výuka, dovoluje si klást otázky, které dnes místy působí téměř extremisticky. Například: Neměla by škola především vzdělávat?