Seminář v Poslanecké sněmovně, 1. 6. 2026, pod záštitou Tomáše Doležala (SPD) a Zuzany Majerové (Trikolóra) a organizací Andrey Rozkovcové a Tomáše Doležala.

Kontinuita a rozvoj: Strategické kroky pro stabilní a kvalitní školství

Příspěvek: Rizika jednostranné kompetenční orientace: Budování vnitřní suverenity jako obrana proti sociotechnologickým tlakům (Jiří Vaca)

„Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové,

název mého příspěvku pro seminář o školství zní: ‚Rizika jednostranné kompetenční orientace: Budování vnitřní suverenity jako obrana proti sociotechnologickým tlakům‘.

Tento název přesně popisuje bod, ve kterém se naše školství nachází. Ministerstvo školství postupně schvaluje a zavádí revidované rámcové vzdělávací programy. Tyto dokumenty jsou nám prezentovány jako modernizované, kompetenčně orientované a reagující na výzvy digitální doby. Jistě integrují digitální dovednosti a zdůrazňují gramotnosti.

Avšak pod tímto odborným povrchem se skrývá fenomén, který v oficiálních materiálech nenajdete. Abychom dokázali pojmenovat realitu, kterou ty takzvané ‚sociotechnologické tlaky‘ způsobují, musíme si pomoci jednodušším, ale o to naléhavějším termínem. Vhodný pojem jsem v oficiálních materiálech nenašel. Abychom vůbec dokázali pojmenovat stav, ve kterém se nacházíme, musíme pracovat s novým termínem: „Krize suverenity člověka“.

Co je krize suverenity člověka?

Nejedná se o termín z politologie, jež řeší suverenitu státu. Tento pojem popisuje problém, který dnes vidíme všude kolem nás: Člověk ztrácí vnitřní suverenitu, protože je stále více řízen svými programovatelnými vrstvami – biologií, kulturou a naučenou racionalitou.

Podívejme se na tyto vrstvy podrobně:

• Biologické pudy, jež jsou dnes však snadno ovlivnitelné uměle vyvolávaným strachem, stresem a úzkostí.
• Kulturní vzorce, jež jsou masivně tvarovány médii, korporátními algoritmy a cílenou reklamou.
• Logická kalkulace, která je často redukována na užitek, okamžitý výkon a tržní „kompetence“.

Dámy a pánové, pokud v člověku nestojí nic nad těmito třemi vrstvami – žádná intuice, žádné svědomí, žádný vnitřní hodnotový kompas, žádná nesobecká Láska – stává se z něj pouhý „biologický hardware“ řízený externím softwarem sociálních a digitálních systémů. To není metafora. To je realita marketingu, sociálních sítí a umělé inteligence dnešních dní.

Selhání vědy a mýtus exponenciálního růstu

Proč nám s tímto problémem nepomáhá současná věda? Protože samotná západní věda v oblasti lidského chování dlouhodobě kapitulovala. Stojí na straně velkých PR manipulátorů a inženýrů souhlasu, jejichž základy položil Edward Bernays. Západní věda zredukovala psychologii na behaviorální inženýrství – na nástroj, jak lidi efektivněji „programovat“ pro potřeby trhu.

Moderní ekonomická věda navíc učí naše děti dogmatu neustálého exponenciálního růstu a dluhu. Tento matematický model je ale v reálném světě anomálií – je to čistá matematika rakovinného bujení. A co dělá dnešní věda a politika? Místo přiznání, že systém neomezené spotřeby na konečné planetě je neudržitelný, přichází s technologickými záplatami typu Green Deal. To není řešení, to je lakování stávajícího systému na zeleno. Nezpochybňuje se potřeba neustále nakupovat, pouze se mění palivo. Věda se stala služebníkem trhu, který místo hledání pravdy vymýšlí, jak udržet kola spotřeby v chodu za každou cenu. Redukce úspěšnosti státu na pouhý růst HDP tak likviduje rodinu, a tím i samotnou podstatu lidství.

Proč stávající RVP tuto krizi prohlubuje?

Aktuální RVP i plánované revize posilují především kompetence, měřitelné dovednosti, výkon a adaptaci na systém. V dokumentech se neustále opakují formulace zdůrazňující rozvoj gramotností, dovedností k učení a práce s technologií. To vše je legitimní. Okrajově se modernizované RVP dotýkají i oblastí jako wellbeing či odolnost. Tyto prvky však zůstávají převážně na úrovni pouhé adaptace a regulace chování. Nevedou k hlubšímu sebepoznání, morálnímu rozlišování ani k vnitřní autonomii, která by člověka chránila před manipulací.

I v revidovaných RVP nadále chybí to zásadní: Intuice, Svědomí, vnitřní kompas, smysl, transcendentní hodnoty a Láska jako morální, neprogramovatelný princip. Žádný z těchto pojmů se v RVP nevyskytuje. Ne proto, že by nebyly důležité, ale proto, že nejsou technokraticky měřitelné v logice lidského kapitálu. RVP se zaměřuje na to, co se dobře hodnotí a testuje. Ne na to, co je hluboce lidské.

Čtyři fatální důsledky

Proč je tento přístup nebezpečný?

1. Člověk bez svědomí je snadno manipulovatelný. Když není rozvíjen vnitřní hlas, nastupuje pouze vnější autorita. Takový člověk pak slepě přijme i školní programy proti dezinformacím, které jsou samy o sobě tou nejvyšší formou dezinformace, protože z 90 % fungují jen jako geopolitické nálepkování, místo aby děti učily prověřovat systém jako celek.
2. Člověk bez intuice je svázán logikou, která se dá přeprogramovat. Algoritmy jsou logické. Lidé, kteří spoléhají výhradně na chladnou logiku, jsou pro systém dokonale předvídatelní. Moderní sociotechnologické programy totiž analyzují naše vzorce chování s takovou přesností, že nás dnes znají lépe, než známe my sami sebe. Dokážou předpovědět naše reakce, strachy i touhy dříve, než si je vůbec uvědomíme.
3. Člověk bez Lásky (ve smyslu agapé) se stává čistě racionálním kalkulátorem a spotřebitelem. Ztrácí schopnost sebeobětování a hlubokého lidského soucitu, což z něj činí ideální, dokonale atomizovanou jednotku pro globální trh.
4. Školství tak vychovává funkční bytosti, ne autonomní osobnosti. Úspěch dítěte v našem vzdělávacím systému dnes navíc není podmíněn jen jeho talentem, ale též sociálním a kulturním kapitálem jeho rodiny. A to je fatální selhání naší státnosti, která abdikovala na svou základní povinnost – zajistit spravedlivé a rovné startovní podmínky. Skutečná autonomie člověka totiž nevzniká izolovaně. Člověk se dokáže řídit zevnitř jen tehdy, pokud má hluboké kořeny – pokud se opírá o zkušenost starších v rodině, o tradici a o vědomí kultury vlastní vlasti. Jedinec, kterého systém od těchto kořenů odřízne, je nevyhnutelně řízen zvenku.

Experiment s programováním mysli

Dovolte mi malý experiment, který dokonale ilustruje to, o čem se tady bavíme. Zkuste mi v duchu nebo nahlas okamžitě, bez přemýšlení odpovědět na tři rychlé otázky:

• Máte doma ledničku? (ANO)
• Jakou má barvu? (BÍLOU)
• Co pije kráva?

Většině z vás v první setině vteřiny bleskla hlavou odpověď: MLÉKO. Přestože všichni racionálně víte, že kráva pije vodu.

Tento jednoduchý psychologický mechanismus ukazuje, jak snadno je lidský mozek programovatelný skrze rychlé asociace. Pokud mi teď někdo namítne, že člověk přece není počítač a nelze ho komplexně naprogramovat, pak říkám: Nemusíte přeprogramovat celého člověka. V sociálním inženýrství a politice stačí algoritmicky ovlivnit chování pouhých pěti procent populace, abyste změnili vítěze voleb nebo změnili směřování státu. Pokud se tento experiment dělá s jednotlivcem, který se plně soustředí, úspěšnost této manipulace bývá 50 až 90 %. Člověk v tu chvíli vykoná cizí příkaz, aniž by si to uvědomil.

Když ale tento experiment uděláte ve třídě nebo ve skupině (tak jako dnes), úspěšnost klesá na 10 až 20 %. Proč? Protože lidé se navzájem vyrušují. Vzniká šum, někdo se zasměje, někdo vykřikne správnou odpověď. Společenství rozbije sílu manipulativního algoritmu.

A to je klíčový vědecký poznatek, který musíme přenést do nových RVP: Nejlepší obranou proti reklamní, korporátní a politické manipulaci je sociální vazba. Izolovaný jednotlivec před obrazovkou telefonu nemá šanci – algoritmus ho naprogramuje. Ale člověk ukotvený v pevných, živých strukturách – v rodině, ve společenství přátel, ve vztazích mezi lidmi a v lásce k vlasti – získává přirozené „rušení“. Tyto organické vazby fungují jako elektromagnetický štít, který narušuje signál externích manipulátorů.

Co musíme v RVP změnit, než bude pozdě?

Do debaty o revizi RVP musíme prosadit tyto zásadní kroky:

1) Suverenita člověka jako základní cíl vzdělávání

Ne adaptace. Ne pouhý výkon. Ne tržní kompetence. Ale člověk jako autonomní subjekt, který umí čelit manipulaci, jedná podle svého svědomí, rozumí svým vnitřním motivacím a vyznává hodnoty nezávislé na algoritmech.

2) Návrat k pojmům, které byly z kurikula odstraněny

Do RVP musí být natvrdo začleněny pojmy jako svědomí, intuice, integrita, odvaha, odpovědnost, smysl života, altruismus, morální rozlišování a Láska v pedagogickém významu péče, respektu a nezištného dobra.

3) Zařazení výchovy k suverenitě

Navrhuji zavést nové průřezové téma s názvem „Výchova k vnitřní suverenitě“. V rámci pedagogické práce musíme v dětech systematicky pěstovat:

• Schopnost rozpoznat skrytou manipulaci skrze reflexi vlastních emocí. Emoce a intuice musí být vnímány jako varovná kontrolka, že se systém právě pokouší kolonizovat naše podvědomí.
• Uvědomování si hlubších hodnot a odvahu rozhodovat se v nejistotě.
• Sílu a vnitřní disciplínu říct jasné „NE“.
• Život podle svědomí a odvahu chránit instituci rodiny jako jediné místo, kde se rodí neprogramovatelná láska.

4) Využití probíhající revize RVP

V rámci již zaváděného průřezového tématu v revizi RVP „Péče o sebe a druhé“ musíme radikálně proměnit obsah. Péče o sebe nesmí být redukována na povrchní digitální wellbeing. Musí se stát prostorem pro budování vnitřní suverenity, rozvoj intuice a obranu lidské mysli před algoritmickým formátováním trhu.

Závěr

Dámy a pánové, RVP může být moderní, ale nesmí být nelidské. Pokud se dnes nezastavíme a nezačneme na úrovni Parlamentu debatovat o tom, co znamená skutečná lidská suverenita, hrozí, že naše školy budou dál s obrovskými náklady vyrábět lidi, kteří jsou sice digitálně kompetentní, ale uvnitř naprosto prázdní a externě přeprogramovatelní.

Je nejvyšší čas se ptát: Má naše škola vychovávat suverénního člověka, nebo poslušného uživatele systému?

Děkuji vám za pozornost.