Tak nám Petr Pavel podepsal novelu trestního zákoníku. Ta s sebou mimo jiné přináší:
1) Kriminalizaci propagace komunismu.
2) Kriminalizaci takzvaných deepfake, jinými slovy postih politické satiry pomocí nástrojů umělé inteligence.
3) Zavedení peněžitých trestů u údajně méně závažných trestných činů a dekriminalizaci neplacení alimentů.
Dnešní třídní nepřátelé
Přibližme si, co to pro naši společnost znamená. Na jednu stranu zde budou bohatí občané, kteří klidně budou moci týrat zvířata či chudým partnerkám neplatit na děti. Na stranu druhou se kriminalizace dočkají ti, kteří nikoho nemučí, nekradou a nepodvádějí, ale nemlčí, a mají svůj názor. Dostáváme se tak do bodu, kdy zcela zjevně rovnost před zákonem neplatí, a kdy pokus loupežné vraždy spáchaný na pantátovi z Holic (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války) bude méně závažný než šíření komunismu či kritika politiků prostřednictvím parodovaných videí.
Navíc bychom si měli klást otázku, co je to ta komunistická propagace, která může člověka přivést za mříže:
Bude sem spadat poukazování na sociální a ekonomické rozdíly ve společnosti? Nebo bude trestné zabývat se vědeckými teoriemi Karla Marxe? Propaguje snad komunismus Evropský parlament, kam byla Kateřina Konečná za KSČM několikrát zvolena? Bude se muset KSČM přejmenovat na Konzervativní socialisty Čech a Moravy, aby v názvu nefigurovalo adjektivum komunistická?
A v čem jsou vlastně dnešní komunisté takovou hrozbou? K ničí likvidaci nevyzývají, jen si dovolují hájit sociální práva lidí. To je tedy zločin? Bude snad trestná adorace komunistů Františka Kriegla, Egona Erwina Kische či Vítězslava Nezvala?
Na stranu druhou, bude se smět připomenout komunistický kariérismus lidí, kteří vstupovali do KSČ, aby se stali generály, rozvědčíky atp.?
Jen těchto pár otázek naznačuje, že zde byl upleten bič na politické odpůrce stávajícího režimu.
Občané různých cenových kategorií
Podívejme se k sousedům: Vláda německé spolkové země Porýní-Falc zakázala zaměstnávat členy AfD ve veřejném sektoru.
Osobně nejsem příznivcem AfD, zejména pro útoky této strany na dekrety prezidenta Edvarda Beneše. V tomto případě se jí ale musím zastat. Nenabádá k ničí likvidaci, jen hlásá jiné než oficiální názory například v otázce imigrace. V demokracii má mít každý zaměstnanec svobodu politického vyznání. Ta je ovšem nyní hrubě pošlapována.
Fialův režim se netají tím, že jeho názoroví odpůrci jsou občany nižší kategorie. Ty tituluje jako „dezoláty“, proruské kolaboranty či, jak veřejně prohlásila vládní figura pro strategickou komunikaci, Foltýn, svině.
Například lékaři či učitelé si potom rozmyslí, zda se budou politicky angažovat jinde než na vládní straně, protože jakmile budou mít u svého profilu pomyslnou kaňku, ve své profesí končí.
Satira zakázána
V případě takzvaného deepfake má být pro trestní stíhání zásadní úmysl způsobit jinému těžkou újmu na jeho právech. Kdo toto bude posuzovat? Pan Foltýn?
Takový Pavel Šafr ve Foru 24 působí lidem těžkou újmu na jejich právech dnes a denně. Petr Drulák, Daniel Sterzik, Kateřina Konečná, Jana Maláčová a mnozí další by mohli vyprávět. Jenže práva těchto lidí je Fialovým režimem pošlapávat dovoleno. Dotyční se však nesmí hájit už ani humornými parodickými videy.
Cesta k (ne)zdravé společnosti
Z výše popsaného vyplývá jediné: Fialův režim nejenže naši společnost tvrdě rozdělil, ale navíc ji odstupňoval na plnoprávné, méněprávné a takřka bezprávné. Na občany loajální, plnohodnotné, a na „dezoláty“ různých stupňů, k nimž se smí přistupovat jinak. Takto demokracie nefunguje a fungovat nemůže. Těm, kdo se dnes opájejí pocitem moci, že patří mezi privilegované, nejspíš nedochází, že příkop, který nyní pomáhají hloubit, může být brzy jámou, do níž sami zahučí. Dělení na „dezoláty“ (odpůrci Fialovy vlády) a „libtardy“ (příznivci Fialovy vlády) vede kromě posilování nenávisti mezi takto onálepkovanými částmi společnosti k mocenské nadřazenosti jedněch nad druhými. To je velice nebezpečný trend, který popírá rovnost lidí aspoň před zákonem, když sociálně a ekonomicky již společnost stratifikována je. Jak jednou na tento mechanismus přistoupíme, budeme sklízet jeho plody s tím, že biblicky řečeno ti, kdo se nyní nalézají mezi prvními, skončí posléze logicky mezi posledními.
Přejme si společnost rovnoprávných lidí, kteří pro své odlišné názory nebudou nijak nálepkováni. Stále budou občany České republiky. Nic víc, a nic méně. Nevracejme se kamsi hluboko do středověku.
Přejme si společnost svobodnou, bezpečnou a ve svých potřebách saturovanou, uspokojenou. Jedině taková společnost totiž může být zdravá.
Následující báseň se zabývá kariérismem a pokrytectvím, kdy z kariéristů jsou uměle vytvářeny hrdinné vzory, aby skuteční hrdinové byli dehonestováni a popliváni, a to zejména kariéristy, kteří ty, kdo si zachovávají „rovnou páteř“, bytostně nenávidí.
Každodenní strava
Žil byl bývalý lidojed,
jenž ambice měl v mládí,
kdy z kůže svlékal lidi hned,
ač znal, že jim to vadí.
Těm, kdo chtěli žít bez masa,
vysmál se, že jsou hloupí.
Prý člověk trávu nespásá,
však ostrý nůž si koupí.
Jak trendy občas zvrátí se,
vegetarián slaví,
že místo hlavy na míse
jsou dlouhá stébla trávy.
Ten mladý muž však rozhodně
nehodlal být ten špatný.
Věděl, že mu jde o hodně,
a nechce být jen vrátný.
Rok velmi rychle uplyne,
náš mladík rostl zatím.
Prý pokání je účinné,
když hrášek poutá k latím.
Jeho řeč zcela jiná je:
Teď zelenině žehná,
ať v jídelníčku vyhraje.
Už nechce ani stehna.
I u veganů zazáří,
až za krále ho zvolí.
Bát mají se ho masaři
v té jeho nové roli.
Opět má proslov plamenný,
jen jiné lidi trestá,
ty, kteří krčí rameny,
jak rychle mění gesta.
Sám ty, kdo maso pojedí,
do temné kobky vsadí.
Prý zamořují prostředí,
a nejsou kamarádi.
Ti, které dřív by vyhubil,
mu tleskají a křičí,
jaký je velký lidumil,
když radí všem jíst liči.
Ti, s nimiž by dřív zametal,
ho nyní přímo zbožní
a navrhují na metál,
že vyhlásil boj rožni.
Kdo zmíní jeho minulost,
štvancem se ihned stává:
V té zemi z přetvářky je ctnost
i každodenní strava…
Další verše si na mušku berou simulakrum v podobě „silného vůdce“, a odhalují jeho prázdnotu, nerozhodnost a sklon k otáčení se jako korouhvička po větru. Lze mu přiřadit konkrétní identitu, ale také ho vnímat obecněji jako univerzální prototyp politika dnešní doby.
Kde chybí paměť…
Byl jednou jeden vejtaha,
co tvářil se jak svatý.
Prý nikdo výš mu nesahá
než zaměstnancům platy.
Tvrdil, že ve všem vyniká,
a jak že všechno zvládne.
Vždy uměl najít viníka
pro to, co bylo vadné.
V tom špatném byl prý nevinně,
však k úspěchům se hlásí
s tím, že k nim došlo jedině,
když přišly jeho časy.
Rád přivlastnil si zásluhy,
jež měl však někdo jiný.
A přišla-li řeč na dluhy,
chlubil se svými činy.
Byl odborníkem na motta.
V nich liboval si tuze:
Že vše se hůře zamotá,
je znakem správné chůze.
A že se pranic nedaří,
jen kvetou svrab a bída?
To značí, že se – čtenáři,
tou správnou cestou vydal.
Vždy signál vyslal do dáli
s tím, že ho stokrát změní.
Ti, kteří se mu oddali,
vynikli v zapomnění.
Jen, kde se zřekli paměti,
katastrofa se stává,
že pokrytcům dav naletí,
a ztratí svoje práva…
Odmítněme hony na „dezoláty“ a postihování takzvaných dezinformací. U obou termínů je totiž nemožné poskytnout objektivní definici, co znamenají, a vždy se odvíjejí od pohledu mocných, kteří stanoví, kdo že tím „dezolátem“ či „dezinformací“ je.
Jako příklad si vezměme Trumpův výrok, že V. Zelenskyj si počíná jako diktátor. Kdo s tímto názorem souhlasil, byl onálepkován jako ruský kolaborant. Uplynulo několik dní – a najednou je vnímán jako hrozba demokracie i politickými špičkami Evropské unie. Je snad třeba cokoli dodávat?
Posun
V čem tkvělo hlavní temno středověku?
Že mnoho lidí bylo bez vzdělání.
Že inkvizice rozprostřela deku
jediné pravdy, jež rozvoji brání.
Že bylo nutné podrobit se zvůli,
vedly se války – mor byl přímo vzteklý.
Strach se stal normou. Vichry zášti duly,
chudý byl bit, a spory se jen vlekly.
Že kdo se vzpouzel, platil za kacíře,
běda, jak řekl, co se a jak točí.
Rozum byl proklet v nejsvětější víře:
Lépe je mlčet, bylo cítit v moči.
Tak si tak říkám, co se posunulo:
Kmán dostal papír – bez kutny jsou kněží.
Jinak však nula dál je téže nulou,
a týž je útlak, o což právě běží.
Původně publikováno na stránkách Litterate.cz.
.